Milý Ježíšku...

Milý Ježíšku,

Vánoce už jsou skoro tady, do Štědrého dne zbývá něco málo přes týden, a to znamená, že najednou budeš mít spoustu práce. Většina lidí sice píše dopisy se seznamem svých přání v nějakou rozumnou dobu, abys měl dost času všechny ty dárky pořídit, ale najdou se i opozdilci. Jako třeba já. Vždycky, když se chystám zasednout ke stolu a napsat Ti, zjistím, že mám na práci spoustu jiných, užitečnějších věcí. A tak to zase odložím. Ale máme málem půlku prosince, takže už nemůžu dál váhat.

Když se každoročně zamýšlím nad tím, co bych vlastně chtěla, dochází mi, jak málo záleží na dárcích. Dokud jsem byla dítě, chtěla jsem toho spoustu - hračky, knížky, psa... Toho dodneška nemám a vlastně se kvůli tomu na Tebe tak trochu zlobím. Ale ne zas tak moc, abych Ti už nikdy nenapsala. Z toho jsem už vyrostla. Aspoň doufám. Ale to už odbíhám, pojďme zpátky k těm přáním. Jak stárnu, mnohem víc si uvědomuju, že materiální věci jsou prostě jenom věci, které si můžu koupit kdykoliv. A přestože člověku samozřejmě udělají radost, nejsou na Vánocích to hlavní. Takže mi, jestli Ti to ve všem tom shonu trošku pomůže, nemusíš nosit nic. I když to tak úplně neznamená, že bych neměla vůbec žádné přání...

Strašně bych chtěla, abychom k sobě my lidi dovedli být milejší. Abychom se na sebe navzájem usmívali a nevyčítali si nesmysly. Abychom se chovali ohleduplně, zdrželi se urážek a nadávek. Všichni jsme z toho předvánočního shonu ve stresu, takže nás dokáže vytočit sebemenší maličkost, ale možná bychom nemuseli být kvůli tomu tak moc nepříjemní na všechny okolo. Protože obviňovat z vlastních problémů někoho cizího je sice snadné, ale vlastně to ničemu nepomůže.

Taky bych si přála, aby si tu laskavost vzali k srdci i světoví vůdci a přestali vést nesmyslné války. Všechny ty boje jsou přece tak strašně zbytečné a ubližují především obyčejným lidem, kteří je nerozpoutali. Vím, že je to běh na dlouhou trať a že se civilistů nikdo neptá, jestli chtějí bojovat, ale copak by světu nebylo líp, kdyby dokázal řešit problémy mírovou cestou?

Taky by nebylo od věci, kdybychom se všichni začali chovat zodpovědně k naší planetě. Protože ona umírá. A zabíjíme ji my samy. Politici můžou donekonečna vykřikovat, že globální oteplování je mýtus, fakta nelžou. Lidé svou činností neustále narušují přirozené ekosystémy, v důsledku čehož vymírají ostatní živočišné druhy. Člověk si rád myslí, že je pánem tvorstva, ale Země je domovem nás všech a člověk se od zvířat zas až tolik neliší. Planeta tu byla před námi a bude tu i po nás. Pokud na ní ovšem zničíme podmínky k životu, novou nedostaneme.

Vím, že jsem nezmínila hromadu dalších problémů - třeba hladomory nebo epidemie, chudobu, nedostatečné vzdělávání. Někdy mám pocit, že okolní svět nám skýtá hodně neutěšený obrázek a vyřešit všechny problémy není v silách jediného smrtelníka. Vím, že ani Ty si s tím neporadíš lusknutím prstu, ale třeba bys mohl aspoň zapůsobit svým kouzlem na lidi, aby se přestali pořád za něčím honit a užívali si tady a teď. A třeba zauvažovali nad tím, že je spousta méně šťastných, než jsou zrovna oni, a že si zaslouží jejich pomoc.

Chápu, že toho máš hodně a že toho po tobě chci vlastně strašně moc, ale Vánoce jsou kouzelná doba plná zázraků. A já doufám, že se nám všem podaří si je užít, nechat se prostoupit jejich čarovnou atmosférou a aspoň na chvilku si vychutnávat jenom přítomný okamžik. Protože čas se nedá zastavit, dárky se po nějaké době znehodnotí, ale vzpomínky, které si vytvoříme, nám nikdo nevezme. A na tom záleží.

Takže Ti děkuju, Jěžíšku. Snad se ze všech těch přání, mých i ostatních lidí, nakonec sám nesesypeš. Přeju Ti požehnané svátky.

Tvoje Markéta