Malý princ

Na motivy knihy Antoina de Saint-Exupéry Malý princ.

Scénář: Šimon Caban, Darina Abrahámová

Hudba a texty písní: Kryštof Marek

Premiéra: 6. 12. 2018

Uvádění: Studio DVA

Režie: Šimon Caban

Obsazení

Princ - Jan Cina

Hlasy (ze záznamu)

Růže - Martina Placrová

Had - Szidi Tobias

Liška - Monika Absolonová

Země - Lenka Audolenská, Ondřej Izdný, Athina Langoská, Lucie Novotná, Radek Seidl, Peter Strenáčik, Jan Šrámek

Délka představení: 1 h 20

Převést Saint-Exupéryho filosoficky laděný příběh na jeviště je věc nesnadná, protože vzhledem k absenci klasického dějového oblouku odvíjejícího se z bodu A do bodu B se vždycky bude jednat svým způsobem o experiment. Inscenace Šimona Cabana ve Studiu DVA je vizuálně i herecky nesmírně působivá, neznalí původního textu se v ní však mohou lehce ztratit.

Inscenace je koncipovaná jako vyprávění Malého prince, vlastně jde o jakési pásmo jeho vzpomínek pospojovaných na základě volných asociací. Text Saint-Exupéryho knihy není převeden v úplnosti, jsou z něj vybrány pouze některé tematické celky, které se navíc průběžně opakují. Jako červená nit se přitom celým představením vine vzpomínka na pilota, s nímž se Princ už před nějakou dobou setkal. Jako by se vrátil na zem, aby se s ním mohl znovu vidět a promluvit si, a když se mu to nedaří, dává k dobru alespoň vzpomínky na své dávné příhody. Snaží se přitom akcentovat zejména téma domova a co může toto slovo pro koho znamenat. Domov totiž nemusí nutně být jenom místo, mnohem spíš jde o lidi, kteří pomáhají jeho pocit spoluvytvářet.

Inscenace je velmi působivá zejména vizuálně, hodně si hraje se světlem a také se zvukem. Scéna Jakuba Kopeckého je tvořena bílou kopulí, která trochu připomíná strop observatoře a vlastně tím evokuje princip cestování vesmírem, na němž je Saint-Exupéry text, a potažmo také Cabanova inscenace, založený. Krom toho se na scéně nachází ještě stůl a židle a hromada nejrůznějšího harampádí, které se na základě vizuálních či významových asociací proměňuje. Kus červeného celofánu povlávajícího na větráku je růží, oranžový balónek liškou, molitanová tyč hadem, změť drátů letadlem... Jednotlivé kusy dekorací a rekvizit jsou oživovány hereckou akcí a právě až na jejím základě se konkretizují.

Celé představení odehraje jediný herec. Jan Cina je primárně Malým princem, chlapeckým, odzbrojujícím způsobem naivním a roztomile nezkaženým. Má však za úkol zároveň ztvárnit i jiné charaktery, např. lakomce nebo pijana. Mnohdy k tomu dochází v rámci dialogických scén, v nichž musí bryskně přepínat z jedné polohy do druhé, jelikož de facto hovoří sám se sebou. Naplno tak vyznívá kontrastní charakteristika postav, protože Princ je vždycky opakem toho, s kým mluví. Cina dosahuje maximálního účinku proměnou tónu hlasu i tělesného gesta. Chlapecký tón nahrazuje obhroublým, lehce ustrašená gesta rozmáchlými či jinak modifikovanými.

Cinův part je náročný i po pěvecké a pohybové stránce. Jednak po celou dobu nesleze z jeviště, byť představení trvá jen asi hodinu a půl, ale především se po scéně neustále pohybuje. Pobíhá, zavěšuje se na dekorace, předvádí občas až akrobatické výkony, když se stylizuje do rozmanitých poloh. Pěvecky pak předvádí obrovský hlasový rozsah. Většina písní je položených hodně vysoko, zejména v závěrečné skladbě možná až moc, protože Cina v ní zbytečně sklouzává do falsetu, přesto se z jeho strany jedná o stoprocentní výkon.

Hudba Kryštofa Marka je melodická a vhodně dokresluje příběh, byť se drží zejména v pomalých melancholických liniích. Jednotlivé hudební motivy se průběžně vracejí spolu s tím, jak se opakují jednotlivá témata. Texty jsou zpěvné a nepostrádají přesah původního Saint-Exupéryho textu, byť často na úkor pravidelné rýmové struktury.

Malý princ ve Studiu DVA je zajímavým experimentem, který ohromí zejména po vizuální stránce. Jan Cina jakožto jediný aktér podává obdivuhodný výkon, dokáže pohotově měnit polohy své role a přitom zároveň nepřijít o klukovskou naivitu, která je pro správné ztvárnění Malého prince velmi podstatná. Inscenace je cílena spíše na náročnějšího diváka, jemuž nevadí experimenty s formou a potrpí si na vizuální stránku divadla, přesto má Malý princ potenciál oslovit i širší publikum.