Když nastane ta správná konstelace hvězd, je možné pomocí ohně cestovat do minulosti. Hranice mezi tím, co bylo a co teprve bude, se stírá a lidé se mohou pohybovat mezi světy. A možná na ně v minulosti nebo naopak v budoucnosti čeká velké dobrodružství... Román Lvářka zavádí čtenáře do ulic Prahy částečně v současnosti, částečně v časech císaře Rudolfa II. a nechává na svých stránkách ožít některé známé legendy.
Vavřínka žije v 16. století, je služebná a navíc si přivydělává prodejem bylinek. Právě její talent pro výrobu medikamentů a tak trochu vlastně i její krása se jí však stanou osudným. Před hrozivou smrtí v plamenech ji zachrání budoucí architekt Josef, který se shodou náhod nachází na tomtéž místě a v tutéž hodinu jako ona, jen o nějaká čtyři staletí později. Nečekaný zážitek se mu však záhy vykouří z hlavy a na neznámou dívku zapomene. Dokud se jejich cesty znovu nezkříží a tím neodstartuje velké dobrodružství.
Román má dobrý nápad a z hlediska fantastiky je dobře vystavěný. Inspiruje se starými pražskými pověstmi a legendami a rovněž historií. Právě v ní však zároveň tkví jeho největší slabina. Román je v mnoha ohledech velmi ahistorický, neodpovídá dobovým reáliím a dopouští se přehnaných fabulací. Ve výsledku tak působí spíše jako pěkná pohádka, než jako historická fantasy. Nejsem si jistá, do jaké míry se autorka snažila dosáhnout historické věrnosti, její rudolfinská Praha však mnohem víc odpovídá té ze starých legend než té skutečné.
Příběh se částečně odehrává v naší současnosti, částečně v 16. století, přičemž historická linka lehce převažuje. Hlavní hrdinové, Vavřínka a Josef, se setkávají za magických okolností a prožívají vskutku magické dobrodružství. Vavřínka je s ohledem na svůj původ možná až přehnaně naivní a důvěřivá, zároveň je nesmírně starostlivá a dokáže být velmi oddaná lidem, které toho uzná hodné. Josef je značně ambiciózní, zakládá si na své racionalitě a je to vlastně poměrně sobec, jenž myslí primárně na sebe. Setkání s Vavřínkou je pro něj jako z jiného světa, ona sama je pro něj vlastně tak trochu přírodní úkaz a tím pádem i jejich vztah je jako ze staré školy. To nevinné, k jejich věku až nepřiměřené randění je však svým způsobem roztomilé.
V příběhu dochází k nečekaným zvratům, z nichž některé působí až trochu přitaženě za vlasy. Některé situace jsou pro změnu hluché a čtenář si není úplně jistý jejich významem, jelikož nijak výrazně neovlivňují děj ani hrdiny a spíše příběh zpomalují. Samotný závěr je lehce uspěchaný, jako by autorka chtěla příběh co nejrychleji ukončit, ale už jí došel dech. S ohledem na předchozí dění navíc působí lehce nepravděpodobně. Román si po celou dobu udržuje svižné tempo, události se vrství na sebe a v závěru do sebe všechny drobné detaily krásně zapadnou.
I přes věk hlavních hrdinů bych Lvářku označila spíše za román pro mladší čtenáře. Příběh má pohádkový nádech, nezapře inspiraci pražskými legendami a má dobře propracované fantastické prvky. Bohužel pokulhává z hlediska historie, přestože autorka si potřebné reálie bezpochyby nastudovala, její rudolfinská Praha nemá s dějinami mnoho společného. I tak však jde o příjemné, nenáročné čtení, které se díky své pohádkové atmosféře ideálně hodí pro předvánoční čas.
Tímto děkuji nakladatelství Lirego za poskytnutí recenzního výtisku.
Žádné komentáře:
Okomentovat