Je to tak, předposlední měsíc roku skončil a do Vánoc už je, co by kamenem dohodil. Mílovými kroky se blíží taky konec roku, brzy bude nejvyšší čas začít bilancovat. Ovšem než na to dojde, čeká nás ještě celé krásné období adventu, které mám já osobně moc ráda a hodlám si ho užít. A teď už se pojďme podívat, jaký pro mě listopad vlastně byl.
Tak trochu mám pocit, že většina měsíce se pro mě nesla ve znamení práce, navíc se po dlouhé době dostavila i poměrně závažná čtenářská krize. Připadá mi, že to všechno tak trochu souvisí i s mým momentálním rozpoložením, nicméně rozpitvávat to, by bylo na dlouho. Shrňme to tím, že listopad se určitě nezařadí k mým nejoblíbenějším měsícům.
Když už trávím hromadu času prací, chce to taky trochu kultury, bez té se jednoduše neobejdu. A samozřejmě že i v listopadu jsem si našla čas na nějaké to divadlo. Začátkem měsíce jsem zavítala do Dlouhé na antickou tragédii Élektra. Můžu říct, že celkové pojetí a stylizace dobře korespondovaly s textem a herecký výkon Evy Hacurové byl jednoduše dech beroucí. V polovině listopadu jsem zašla do Hudebního divadla Karlín na Sestru v akci, což je muzikál inspirovaný stejnojmenným filmem. Je to spíše odlehčená komedie, nicméně Lucie Bílá v hlavní roli exceluje a vysloveně si svůj part užívá. No a poslední divadlo byl opět muzikál, byť tentokrát tematicky výrazně vážnější. V Divadle Na Prádle uvedli českou premiéru broadwayského hitu Next to Normal, česky Ne/Normální. Nebýt Daniely Šinkorové v hlavní roli, byla by to pro mě premiéra sezóny. Takhle musím nějaké bodíky strhnout, ale pořád je to kus, který za návštěvu rozhodně stojí.
S kinem to u mě nikdy není slavné, nejsem totiž žádný zvláštní filmový fajnšmekr. Přesto jsem si v listopadu našla čas aspoň na jedno promítání a vypravila se na Le Mans 66. A můžu říct, že mě film velmi mile překvapil. Příběh je velmi lidský, dojemný a skvěle natočený. Rozhodně jeden z mých letošních favoritů.
Pokud jde o čtení, zvládla jsem celkem devět kousků. S ohledem na to, že mě zasáhla poměrně hluboká čtecí krize, to považuju za značný úspěch. Pravda, naordinovala jsem si samé lehčí kousky a oddechovky a v tomhle trendu plánuju pokračovat i po většinu prosince. I když nevylučuju, že si najdu čas i na něco náročnějšího.
Měsíc jsem zahájila se závěrečným dílem Kronik pozůstalých jménem Temná krása. Jde o příjemné uzavření série, kde se všechny zásadní události vyřeší, ovšem stále ponechávají prostor pro potenciální pokračování. Následně jsem se pustila do románu Slunce je také hvězda, který zajímavým způsobem zpracovává téma náhody a drobností, které často rozhodují o našem životě. Následovala kniha A na nebi čekají hvězdy, která jednak popisuje složitý vztah matky s dcerou, jednak obtížné hledání cesty sama k sobě. Přišla řada také na román historický. Pařížský architekt je zasazen do válečné Paříže a zabývá se tak trochu jinou formou odboje proti okupantům. Pak jsem se dostala do čtecí krize, tudíž jsem sáhla po románu, který znám a dobře se čte, šlo o Dvůr mlhy a hněvu. Druhý díl mě totiž z celé série Dvorů bavil nejvíc. Protože romantiky není nikdy dost, přelouskala jsem Sídlo Blackmoore, romanci odehrávající se počátkem 19. století v severní Anglii s velmi podmanivou atmosférou. O něco vážnější téma jsem si připomněla díky Modlitbě za Černobyl, která zpracovává autentické příběhy lidí, jichž se černobylská katastrofa nějakým způsobem dotkla. Připomněla jsem si také humoristický kousek Poslední aristokratka a znovu si ověřila, že tenhle styl humoru mi není úplně blízký. A měsíc jsem uzavřela románem My, gay romancí s naprosto dokonalými hlavními hrdiny.
A jako obvykle, pokud by se vám nechtělo číst recenze, můžete se mrknout na nejnovější video. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat