Sestra v akci

Hudba: Alan Menken

Texty: Glen Slater

Libreto: Cheri Steinkellner, Bill Steinkellner

Český překlad: Adam Novák

Premiéra: 19. 10. 2017

Uvádění: Hudební divadlo Karlín

Režie: Antonín Procházka

Obsazení (tučně alternace, které jsem viděla)

Deloris Van Cartier / Sestra Mary Clarence - Lucie Bílá

Matka představená - Světlana Nálepková, Iva Pazderková

Curtis Shank - Václav Noid Bárta, Tomáš Trapl

Poručík Eddie Souther - Martin Písařík, Roman Tomeš

Sestra Mary Lazarus - Pavla Břínková

Monsignor O'Hara - Jaromír Dulava, Václav Vydra

Sestra Mary Patrick - Markéta Procházková, Barbora Šampalíková

Sestra Mary Robert - Vendula Příhodová, Veronika Vyoralová

Sestra Mary Theresa - Helena Dytrtová, Hana Seidlová

TJ - Ivo Hrbáč, Jan Urban

Joey - Denny Ratajský, Martin Sobotka

Pablo - Lukáš Kellner, Petr Ryšavý

Michelle - Kateřina Nováková, Barbora Skočdopolová, Veronika Veselá

Tina - Kateřina Nováková

Délka představení: 2 h 40

Filmová komedie o svérázné barové zpěvačce Deloris, která se připlete tam, kam nemá, měla premiéru v roce 1992. Hlavní roli ve snímku ztvárnila černoška Whoopi Goldbergová a tak trochu tím předpověděla, jak budou tvůrci později přistupovat k jevištnímu zpracování díla. Producenti totiž do hlavní role Deloris v muzikálovém zpracování filmu, které si premiéru odbylo roku 2006, tradičně obsazují černošku. České nastudování je v tomto ohledu výjimečné, jelikož role potrhlé falešné jeptišky byla svěřena zpěvačce Bílé.

Hudba Alana Menkena je melodická a přiměřeně repetitivní, tudíž konkrétní hudební motivy se v rámci muzikálu průběžně vracejí. Nedá se však říci, že by patřily k těm snadno zapamatovatelným, jež ještě dlouho po skončení představení nedokážete vyhnat z hlavy. Jedná se spíše o takový příjemný střední proud, který zaujme zejména náročností pěveckých partů, ale v paměti vám neuvízne. Rozhodně však oceňuju hudební nastudování Kryštofa Marka a využití živého orchestru. Totéž by se dalo říci o českých textech Adama Nováka. Výhodou je, že licence nevyžaduje otrocký překlad, tudíž měl překladatel možnost zapojit fantazii a vytváří příjemné veršové struktury, které nijak zvlášť neskřípou a navrch jsou zpěvné. Po skončení představení si je však zřejmě pamatovat nebudete.

Scéna Martina Černého je velmi jednoduchá a nevyžaduje příliš náročné přestavby. Děj muzikálu je zasazen pouze do omezeného množství různých prostředí, která se blíže specifikují spíše drobnými detaily. Pro scény z kláštera se ze stropu spouští kostelní stěna a několik pilířů, bary či byt policisty Eddieho jsou umístěny v úzkých otevřených "pokojíčcích" na točně. Nijak výrazné nejsou ani kostýmy. Linda Boráros se držela dost zkrátka, tudíž asi nejextravagantnější věcí, kterou na scéně uvidíte, je velká afro paruka představitelky hlavní role.

Antonín Procházka není ve své režii nijak zvlášť inovativní a místy to působí, jako by se bál velkého jeviště, trochu schází herecká akce. Celé je to podivně uchozené, usezené a ustálé, schází výraznější invence, která by dění na scéně aspoň trochu ozvláštnila. I těch několik situačně zábavných momentů působí poněkud prvoplánově. Co však Procházka nezvládá na budování jednotlivých situací, to si vynahrazuje na charakterech. Jeho pojetí jednotlivých postav sice místy lehce sklouzává ke karikatuře, ale v kontextu žánru vlastně poměrně slušně sedí.

Z hereckého obsazení jednoznačně zaujme Lucie Bílá, která si roli Deloris Van Cartier dokonale užívá. Všude je jí plno, vrhá se do situací jako velká voda a dokonale balancuje polohu trochu ustrašené naivky s rebelkou nesnášející pravidla. Je vlastně jakýmsi Sluncem, kolem kterého všichni krouží a udržují se v jeho gravitačním poli, z nějž se nedokážou vymanit, ani kdyby chtěli. O tom, že Bílá umí perfektně zpívat, netřeba pochybovat, byť využít svůj hlas v plné šíři má možnost jen v jediné písni. Ty ostatní jsou spíše lehkým popíkem v rozsahu jedné oktávy.

Dechberoucí je rovněž herecký a zejména pěvecký projev Venduly Příhodové v roli Mary Roberty. Jedná se o tichou zakřiknutou kuklu, která se v průběhu představení přerozuje v sebevědomého motýla. Zapamatovatelná je rovněž Matka představená Světlany Nálepkové, která neustále působí, jako by jí měly každou chvíli rupnout nervy. Jeví se jako žena, která si navykla mít ve věcech určitý řád, a proto velmi nelibě nese, když zaběhnuté pořádky někdo narušuje.

Z mužské části obsazení pobaví Martin Písařík, který je roztomilým ňoumou, jemuž vlastně nic moc nejde a má tendence zkazit všechno, na co sáhne. V srdci je úspěšným milovníkem, na povrch však zůstává zakřiknutým truhlíkem, kterému dělá problémy vylézt ze své ulity. Postava je zábavná a v něčem dojemná už sama o sobě, zvlášť úsměvná ovšem byla situace, v níž Písařík zapomněl text a bryskně si poradil vpravdě estrádním improvizačním číslem.

Sestra v akci má všechno, co má správný muzikál mít. Chytlavou, i když nepříliš zapamatovatelnou hudbu, zpěvné a místy poměrně originální texty a zejména excelentní herecké výkony. Lucie Bílá vás dokáže přesvědčit, že je plnokrevnou Deloris s jejím temperamentem a potřeštěnými nápady, a její ztvárnění role rozhodně pobaví. Pozadu ovšem nezůstávají ani její herečtí kolegové. Pokud tedy toužíte po oddechové muzikálové komedii, u které takříkajíc vypnete, vyrazte do Karlína.