Hudba: Tom Kitt
Libreto a texty písní: Brian Yorkey
Překlad: Zuzana Čtveráčková
Premiéra: 29. 11. 2019
Uvádění: Divadlo Na Prádle
Režie: Martin Vokoun
Obsazení
Diana - Daniela Šinkorová
Dan - Zbyněk Fric
Gabe - Štěpán Komárek
Natalie - Kateřina Herčíková
Henry - Štěpán Klouček
Dr. Madden/Fine - Tomáš Vaněk
Délka představení: 2 h 20
Do Prahy dorazil další broadwayský hit, který však trochu paradoxně stále čeká na svou londýnskou premiéru. V Divadle Na Prádle se pod českým názvem Ne/Normální uvádí muzikál Next to Normal, intimní rodinné drama o životě s vážnou psychickou chorobou, jemuž komorní prostory této malostranské scény vyloženě svědčí.
Diana vede průměrný šťastný život, tak trochu americký sen. Manžel, syn a dcera, útulný domek. Všechno však není takové, jak se na první pohled zdá. Diana totiž trpí bipolární poruchou, střídají se u ní manické záchvaty činorodosti s absolutními duševními propady a navrch má ještě halucinace. Rodina se jí snaží pomoct, ukazuje se však, že ani ona její proměnlivé nálady tak úplně nezvládá. Vzájemné vztahy začínají skřípat, na všech je znát absolutní vyčerpání a rodinná idylka se pomalu ale jistě hroutí.
Brian Yorkey a Tom Kitt vytvořili nesmírně silný příběh, o čemž svědčí i fakt, že se dočkal několika cen Tony a dokonce Pulitzerovy ceny za nejlepší drama. V žádném případě se nejedná o spektakulární show, nejde ani o muzikál, v němž by na vás útočil jeden hit za druhým. Kittova hudba je však dobře prokomponovaná, jednotlivé motivy se v drobných obměnách pravidelně vracejí a navíc se jedná o muzikál téměř cele zpívaný s omezeným množstvím činoherních pasáží. Yorkeyho libreto a písňové texty převedla do češtiny Zuzana Čtveráčková a odvedla vynikající práci. Zpěvnost se nejlépe projevuje v rychlých písních, jichž není málo a kde jsou interpreti nuceni sypat ze sebe text kadencí kulometu. V těch pomalých pro změnu vyzní propracovanost jednotlivých veršů. Překladatelka se věrně drží originálu, ovšem s dostatečným množstvím vlastní invence, takže české texty nejsou pouze otrockým převedením těch anglických, ale svébytným uměleckým počinem.
Co na pražském nastudování Ne/Normální velmi oceňuji, je živý orchestr, který u našich muzikálových produkcí bohužel stále ještě ani náhodou není samozřejmostí. I přes komorní prostory má Divadlo Na Prádle naštěstí poměrně hluboké jeviště, takže i přes absenci klasického orchestřiště si může dovolit umístit muzikanty na scénu. Od interpretů je odděluje poloprůsvitná fialová clona, která zároveň vytváří scénický dojem intimního interiéru. Scéna Aleše Valáška je monochromatická, laděná do fialova a velmi náznaková. Jedinými většími kusy nábytku jsou stůl doplněný čtveřicí židlí v levé části jeviště a klavír vpravo vzadu. Podle potřeby se objevují další jednotlivé kusy evokující konkrétnější prostředí. Kostýmy se drží v civilní rovině, nijak na sebe neupozorňují, ani postavy výrazněji necharakterizují, tudíž nezastiňují příběh.
Vzhledem k značné dramatičnosti muzikálu je nezbytně nutné precizní herecké zpracování, které divákům umožní napojit se na příběh a naplno jej prožít. Martin Vokoun odvedl při své režii dobrou práci s vykreslením jednotlivých charakterů, stejně tak scénické pojetí hereckých akcí dobře koresponduje s příběhem a nezastiňuje ho přílišným experimentováním. Dobře pojaté jsou zejména scény hrané v několika plánech, kdy na sebe postavy reagují pouze nepřímo, jelikož se každá nachází v jiném prostředí. Řada scén je poměrně statických, konkrétní atmosféra je dokreslována výhradně hereckým projevem interpreta. V některých pasážích je patrná inspirace broadwayským nastudováním, to však rozhodně není na škodu.
Bohužel největší slabina pražského nastudování spočívá v obsazení, konkrétně v Daniele Šinkorové ztvárňující hlavní postavu Diany. Šinkorová velmi dobře zvládá svou roli po herecké stránce a její manické záchvaty střídané odevzdanou depresivností, výbuchy hněvu i nečekaná rezignovanost jsou velmi uvěřitelné, dokonce z nich často běhá mráz po zádech. Bohužel se však pere se zpěvem, kde je na hranici, či místy dokonce za hranicí svých pěveckých možností. Part Diany všeobecně patří k těm těžším a Šinkorová na něj jednoduše nemá. Ve vyšších polohách sklouzává do nepříjemného falsetu, zejména v rychlých písních jí dělá problémy frázování, což mnohdy snižuje srozumitelnost textů, a intonačně je často úplně mimo. Navíc špatně pracuje s dechem, takže většina jejích partů zní přidušeně, protože nádechy přichází v nedostatečné míře a ve špatných místech. Vzhledem k tomu, že jakožto hlavní postava má nejvíce pěveckého prostoru, její projev výrazně sráží celkový zážitek. Tím spíš, že se svými pěveckými partnery v duetech slyšitelně neladí.
Zbytek obsazení naštěstí tristní pěvecký výkon Šinkorové víc než vynahradí. Zbyněk Fric jako Dan je mužem, jemuž na manželce stále velmi záleží a rád by jí pomohl. Vzhledem k tomu, jak dlouho už její potíže trvají, mu však pomalu dochází síly. Fric je skvělý zejména v emočně vypjatých momentech hroutícího se manžela, který už neví, jak dál, a znovu tak dokazuje, že patří k našim nejlepším muzikálovým hercům, který zdaleka nedostává tolik prostoru, kolik by si zasloužil. Perfektní je také Kateřina Herčíková jako problémová puberťačka Natalie, která trpí nedostatkem matčiny pozornosti. Převažuje u ní poloha totálního fracka, z níž však dokáže věrohodně přejít do celkem sympatické mladé ženy, která se cítí nejistá, ale je ochotná jít s kůží na trh a následovat své srdce. Herčíková má ohromující rozsah a svým hlasovým projevem vás přiková do židle, úžasná je zejména celková emotivnost jejího zpěvu. Dobře pojatá je rovněž postava Gabea. Štěpán Komárek ho ztvárňuje jako trochu arogantního teenagera, který na sebe rád poutá pozornost, ovšem má i citlivou stránku jíž se hluboce dotýká, že je pro svého otce míň než vzduch.
Rodina Goodmanových je doplněna ještě o Henryho, Nataliina přítele, který v podání Štěpána Kloučka tak trochu připomíná mazlivé štěně, do kterého sice kopou, ale ono si stejně vždycky přijde pro další pohlazení, a doktora Fina respektive Maddena Tomáše Vaňka, lehce vypočítavého psychiatra s neotřelými a nečekanými lékařskými postupy.
Pražské nastudování muzikálu Ne/Normální je krásnou ukázkou toho, že není potřeba dělat monstrózní show v obrovském divadle, aby mohlo vzniknout kvalitní dílo. Česká verze v mnohém snese srovnání s broadwayským originálem. Celkový dojem kazí pouze obsazení Šinkorové, které bylo krokem hodně vedle. Pokud se však povznesete nad její tristní pěvecký výkon, přestože chápu, že to jde dost těžko, silný rodinný příběh Goodmanových vás pohltí, takže vám místy bude běhat mráz po zádech nebo se tlačit slzy do očí. Ne/Normální je kusem, který výborně kombinuje závažné společenské téma s jistou odlehčeností pojetí a zaujme nejen příjemně melodickou hudbou a zpěvnými texty, ale (až na pěvecký výkon představitelky hlavní role) i skvělými hereckými výkony.
Žádné komentáře:
Okomentovat