To nám to zase uteklo...

Konec roku se blíží mílovými kroky, Silvestr je za dveřmi a už za pár dní budeme psát za datum letopočet 2020. Jak se znám, bude mi trvat minimálně do půlky ledna a možná i déle, než si na to zvyknu. A ještě pěkně dlouho se budu podivovat nad tím, kam se vlastně všechen ten čas ztrácí. Každoročně mám totiž pocit, že to utíká nějak podezřele rychle. Člověk se pomalu ani nestačí vzpamatovat z jedněch Vánoc a už tu máme další. A já mám občas neodbytný pocit, že mi život vlastně protéká mezi prsty.

Protože ke konci roku patří bilancování, neodpustím si ho ani já. Zatím ještě nemám k dispozici souhrnné statistiky přečtených knížek a tak podobně, na ty si počkejte v nějakém novoročním článku.  Mám totiž podezření, že to bude trošku náročnější počítání. Takže tentokrát to nebude o čtení ani o divadle. Spíš bych ráda přišla s jakýmsi všeobecným zamyšlením nad tím, jaký pro mě rok 2019 vlastně byl.

Abych byla upřímná, nepovažuju uplynulých dvanáct měsíců za svoje nejúspěšnější období. Nechci říct, že by celý rok za nic nestál, nebo tak, protože třeba i špatná zkušenost nás ve výsledku může posunout někam dál a minulost stejně nezměníme, tak proč se nad ní zbytečně trápit. A rok 2019 určitě nebyl extrémně katastrofální. Vlastně to byl spíš takový průměr, který měl své světlé i stinné stránky. V mém životě nedošlo k žádným převratným změnám, a to na osobní ani pracovní rovině. Vlastně mám pocit jakéhosi útlumu, mezidobí, kdy jsem uvízla na mrtvém bodě a snažím se rozhodnout, co dál. A dost se v tom plácám. Ale věřím, že o hledání cesty bude spíše rok následující. Alespoň jsem odhodlaná napnout všechny síly, aby tomu tak bylo.

Mám z letoška spoustu krásných zážitků. Podívala jsem se na místa, kam jsem už nějakou dobu chtěla, poznala nové lidi, zkusila nové věci. Třeba jsem se konečně odhodlala začít s jógou a zjistila, že je to sport, který mě baví a je mi blízký i svou filosofií. Rozhodně se v tomhle ohledu nepovažuju za nějakého odborníka, ale je to rozhodně věc, která mi dává smysl. Po letech jsem se taky vrátila ke kreslení. Chodila jsem nějakých 13 let do ZUŠ a vždycky mě to bavilo, jen mi v dospělém životě na tenhle koníček nikdy nějak nevybyl čas. Ani teď se mu pořád právě intenzivně nevěnuju, ale aspoň čas od času po tužce sáhnu.

Protože nadevše miluju cestování, splnila jsem si v téhle oblasti i pár drobných snů. Cestovala jsem hlavně do zahraničí, ale došlo i na pár výletů po Česku. Zaletěla jsem si do Milána a prošla ho s kamarádkou skoro celé. Nebo přinejmenším značnou část toho, co stojí za vidění. Na výstup na střechu tamější katedrály asi nikdy nezapomenu. Taky jsem se vydala do Londýna, kde jsem byla naposledy na jediný den, když mi bylo asi dvanáct. Tentokrát jsme na poznávání měli dnů pět a v jejich rámci jsme zvládli i návštěvu muzikálu Bídníci na West Endu, což je bezesporu jeden z nejlepších divadelních zážitků letošního roku. A jeden z mých dlouholetých snů, který jsem si tím konečně splnila. A co by to bylo za výlet do Londýna bez návštěvy studií Warner Bros s expozicí Harryho Pottera? Něco tak kouzelného jsem dlouho nezažila a nejspíš zase dlouho nezažiju. :) A konečně jsem zavítala taky do Vídně, viděla Schönbrunn a svezla se v Prátru na obřím řetízáku. Doporučuju, skýtá nejlepší výhled na celou Vídeň. Pokud jde o výletování po českých luzích a hájích, jsem moc ráda především za výlet do Olomouce, kam jsme se vypravily se ségrou a krom prochození snad všech památek navštívily taky restauraci Entrée Přemka Forejta - jednoznačně dokonalý gastronomický zážitek.

A vlastně se změnilo pár věcí i pokud jde o moji internetovou existenci. Po letech jsem se konečně dokopala k natáčení videí o knížkách, které občas proložím nějakým tím cestovatelským. Taky jsem konečně přesunula blog na novou doménu. To vlastně nebyl tak úplně můj plán, ale nakonec jsem ráda. Přiměl mě k tomu zejména dlouhodobý výpadek serveru blog.cz, který měl být sice opravený už během pár dní v červenci, ovšem trvá dodnes. Správci na dotazy pro jistotu nereagují a já mám jenom jedny nervy. Většina svého volného času jsem tudíž v létě trávila přesunem všech svých starých recenzí na nové stránky. S ohledem na celkový počet mi to dalo dost zabrat, ale nakonec se zadařilo, takže od podzimu je obsah blogu k dispozici na nových stránkách a já z nich mám vážně radost. :)

Když to vezmu kolem a kolem, rok 2019 nebyl perfektní. Zejména v jeho druhé polovině jsem se dostala do menší osobní krize. Už jen proto však doufám, že rok 2020 bude lepší. Minimálně si to budu přát a kdo ví? Uvidíme, co si pro mě osud v tomhle krásném kulatém letopočtu přichystá. :)