Hrdinky v YA literatuře

V poslední době se mi dostalo do ruky několik YA knížek, a přestože jim už ani náhodou neholduju tolik jako před lety, pořád tvoří relativně významnou část mých přečtených knih. Při četbě jednoho takového románu mi ovšem došlo, že mám jeden zásadní problém - rozčilují mě hlavní hrdinky. V žádném případě nechci generalizovat a vztahovat následující řádky plošně na všechny hrdinky ve všech YA knihách, co se mi kdy dostaly do ruky, to bych byla nespravedlivá. Velmi výrazné procento z nich však pro mě bylo iritující. V čem? Pojďme si to postupně probrat.

Hrdinky se nechovají adekvátně svému věku

Vezměme si takovou průměrnou YA knihu. Je v podstatě úplně jedno, jestli se jedná o fantasy nebo příběh ze současnosti. Většinou máte v hlavní roli ženskou hrdinku kolem šestnácti sedmnácti let. Pochopitelně se dá narazit i na starší, ale připadá mi, že věk 16 je takovým oblíbeným standardem. Chování málokteré hrdinky však jejímu věku odpovídá. Že narazíte na dívky, které působí starší a vyspělejší, to by zas tak nevadilo. Řada z nich na to má s ohledem na to, co si prožily, nárok. Mnohem horší je opačný extrém, kdy se dívky chovají jako otravně uhihňané třináctky. A že takových není málo. Dost často mají velmi zkreslenou představu o světě i sobě samých, považují se za střed světa a často se radši urazí a uzamknou do vlastní bubliny zlosti a neštěstí, než by se pokusily komunikovat a situaci nějak vyřešit. Při čtení tak máte nehoráznou chuť na ně zařvat "proboha, dospěj už", případně je pořádně proplesknout, aby se vzpamatovaly.

Hrdinky jsou dokonalé a/nebo mají superschopnosti

Určitě už jste na takovou knihu taky narazili, myslím, že tenhle nešvar se objevuje hlavně ve fantasy. Hlavní hrdinka začíná jako naprosto obyčejná dívka, na níž není vůbec nic zajímavého. Aspoň do momentu, než se u ní nečekaně objeví superschopnosti, které nemá nikdo druhý. Ať už je neskutečně mocná čarodějka, dokonalá válečnice nebo třeba chodící génius. Dosaďte si, co chcete. Není výjimkou, že dívka, která ještě nedávno ani netušila, co je to meč, projeví schopnosti rytíře po mnoha letech výcviku. Asi přirozený talent nebo co.

Snad ještě horší je případ, kdy je hlavní hrdinka od začátku dokonalá. Krásná, chytrá, statečná, všemi obdivovaná... prostě klasická Mary Sue. V ideálním případě vždycky všechno vyřeší, takže jacíkoliv další hrdinové jsou vlastně naprosto nadbyteční. Kdyby se v celém románu vyskytovala jenom ona, svět by stejně byl zachráněn. Ovšem nedejbože, že by si někdo musel poradit bez ní. To by pak hrozila katastrofa vskutku apokalyptických rozměrů.

Milostné trojúhelníky

Můžete mi někdo vysvětlit, proč je právě milostný trojúhelník, někdy klidně i čtyřúhelník nebo n-úhelník, tak populární? O přízeň hlavní hrdinky jednoduše usilují dva naprosto neodolatelní mladí muži a ona se musí pro jednoho z nich rozhodnout. Jen vědět, který by to měl být. V tom lepším případě je sice potenciálních nápadníků víc, ale ona si prostě jednoho vybere a už to nijak nemění. Když napřed hluboce miluje jednoho, ale po chvilce ji to přejde a pro změnu zahoří pro toho druhého, je to sice otravné, ale dá se to skousnout. Nejhorší ovšem je, pokud celou dobu zůstává rozpolcena a chvíli se přiklání k jednomu, chvíli zase k druhému. Ideálně miluje oba a ani jednomu nechce ublížit, takže si pro jistotu hraje s oběma. Občas se divím, že se na ni ti dva radši nevykašlou a nevyrazí společně na pivo.

Naprosto stupidní hrdinky pochopitelně nejsou doménou jenom YA knih. Člověk na ně naráží v nejrůznějších románech napříč žánry. V četbě pro mládež to však asi nejvíc bije do očí. Ona YA fantasy vůbec je studnicí nejrůznějších otravných klišé. Tak si o nějakém dalším popovídáme zase příště. :)