Kateřina Šardická - Zmizení Sáry Lindertové


Je říjnový den jako každý druhý. Trochu chladno, trochu pošmourno, ale nic nenasvědčuje tomu, že by měl být v něčem mimořádný. Sára Lindertová však má z nějakého důvodu nepříjemný pocit, který se prohlubuje. A když se potom rozhodne jet domů metrem, protože autobus se někde zasekl, prostě zmizí. A tím to celé začíná.

Klaudie nemá se svou sestrou právě nejbližší vztah, vlastně s ní mluví jenom sporadicky. Když se však objeví v kavárně, kde pracuje, Sářin přítel Oliver s tím, že dívka zmizela, proti svému přesvědčení se rozhodne mu pomoct a případ nahlásí na policii. Ujímá se ho tady Richard Ehler, zasloužilý policista, který řeší případy téměř se stoprocentní úspěšností. Zdá se, že tentokrát se však nemá čeho chytit.

Klaudie policii nijak zvlášť nevěří. Má pocit, že prostě jenom přešlapuje na místě a nikam se neposouvá. S pomocí Olivera a Adama, kluka z ulice, který Sáru před jejím zmizením viděl, proto rozjíždí pátrání na vlastní pěst. Sice netuší, kam ji nakonec zavede, ale je odhodlaná to zjistit. Přes všechny spory, které se sestrou měla, přece jenom nemůže stát se složenýma rukama, když by Sáře klidně mohlo hrozit nebezpečí...

Autorka na stránkách svého románu rozjíždí detektivní zápletku doplněnou o mysteriózní prvky. Její nápad je rozhodně zajímavý a má potenciál, samotnému zpracování však bohužel něco málo chybí. Osobně jsem měla největší problém s tempem příběhu, které je velmi nevyrovnané. Zatímco první tři čtvrtiny knihy jsou dost pomalé a postupují vpřed vpravdě hlemýždím tempem, samotný závěr je až přehnaně uspěchaný. Všechny překvapivé momenty jsou nakumulovány na jednom místě a čtenáře doslova zahlcují. Vyvrcholení a rozuzlení jako by pak něco chybělo. Navíc jsem se v závěrečných kapitolách knihy nedokázala ubránit dojmu, že tohle už jsem někde viděla nebo četla. Autorce se sice slušně daří budovat napětí a vzbuzovat ve čtenáři zájem o to, co se bude dít dál, rozuzlení však ve výsledku docela odbude, takže máte pocit, že jste byli o něco ošizeni.

Mysteriózní prvek románu je dobře zvolený, bohužel se s ním však pracuje velmi povrchně. Autorka neproniká nijak zvlášť do hloubky a navíc s odhalením přichází poměrně pozdě a vlastně spíš mimochodem. Jednotlivé kousky skládačky jsou sice dobře zvolené, ale při bližším pohledu úplně nepasují do sebe, místy nějaký ten dílek chybí. V příběhu i po dočtení zůstávají prázdná místa, nedovysvětlenosti a otázky, na něž by čtenář rád znal odpověď. Bohužel se mu jí nedostane.

Hlavní hrdinka Klaudie je poměrně komplikovaná osobnost se spoustou temných tajemství. V dětství ji potkaly traumatizující události, které ji dlouhodobě poznamenaly a částečně zřejmě vedly k její aktuální povaze. Není příliš společenská, nerada s lidmi mluví a občas se propadá do stavů, kdy by nejradši zapomněla na celý svět. Svým způsobem je dost nesnesitelná, a to zejména svou neochvějnou vírou, že ví všechno nejlíp. Její parťáci v pátrání, Oliver a Adam, jsou vlastně poměrně nezajímaví a nedá se o nich mluvit jako o komplexních osobnostech. Čtenář se toho o nich moc nedozví, stejné to je i v případě vyšetřovatele Ehlera. Asi bych postavy neoznačila vyloženě za ploché, ovšem k detailně prokresleným charakterům mají daleko.

Román je napsán ve třetí osobě převážně z pohledu Klaudie. Značný prostor však dostává také Richard Ehler, několik pasáží je vyprávěno i z pohledu Olivera, Adama nebo některé další, ve výsledku zcela bezvýznamné postavy. Tato mozaika umožňuje komplexnější pohled na svět i příběh, které autorka stvořila. Navíc vyvolává spoustu nezodpovězených otázek, které pomáhají budovat napětí.

Autorka má poměrně čtivý styl a dopouští se minima stylistických zaškobrtnutí. Občas jen jako by jí trochu chyběla synonyma, což vede k častému opakování slov či slovních spojení. Kniha by si zasloužila také lepší korekturu. Ve výsledku je tedy Zmizení Sáry Lindertové příjemnou oddechovkou, která nepostrádá originální nápad, jen by si možná zasloužila ještě trochu víc rozpracovat. Jako odpočinková detektivka s mysteriózním nádechem pro mladší čtenáře však obstojí.

6 komentářů:

  1. Pěkná recenze, já se stále nemůžu rozhodnout, jestli se do téhle knihy pouštět nebo ne. Ale asi zatím dám přednost jiným knihám.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se k ní dokopávala od května, co vyšla. Prostě moře knih a málo času.

      Vymazat
  2. Moc hezky napsaná recenze :) Tahle kniha mě láká ale nečekám od ní více než dobrou oddechovku :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju. :) A ano, jako oddechovka poslouží dobře. :)

      Vymazat
  3. Pěkná recenze. Na knihu jsem četla prozatím vždy velmi pozitivní recenze. No a protože české autory moc nečtu v tomto případě a pak ještě s Vránou udělám moc ráda výjimku :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju. :) Já se právě snažím číst české autory víc, letos jsem si řekla, že dám každý měsíc aspoň jednu českou knihu, tak uvidím, jak budu úspěšná. Na Vrány se taky chystám. :)

      Vymazat