Misery

Autor: Stephen King

Dramatizace: William Goldman

Překlad: Pavel Dominik

Premiéra: 29. 3. 2018

Uvádění: Studio DVA

Režie: Ondřej Sokol

Obsazení

Annie - Zlata Adamovská

Paul - Petr Štěpánek

Buster, šerif - Petr Pěknic

Délka představení: 2 h 10

Nečekaná sněhová vánice, úzká silnice plná serpentýn, mizerné podmínky pro řízení vozu... Spisovatel Paul Sheldon se vrací se svým novým románem do velkoměsta, ale má nehodu. Naštěstí se zjeví Annie Wilkesová, slavného literáta zachrání a ubytuje u sebe doma, aby se tam mohl dát zdravotně dohromady. Vzhledem k všudypřítomnému sněhu ho totiž není jak dopravit do nemocnice. Vypadá to jako pořádná porce štěstí. I když... Je to vážně tak?

Kingův román Misery pro divadlo upravil William Goldman a pojal román jako intimní drama pro tři herce. Největší prostor má postava Annie, jejíž charakter je relativně komplexní, Paul už se na scéně ukazuje o poznání méně a šerif, to je postava vyloženě do počtu. Autor v rámci dramatizace přirozeně zjednodušuje a zkracuje, příběh je sesekán na základní linku Paulova uvěznění. O minulosti postav se toho divák moc nedozví, tato historie však v podstatě není důležitá.

Ondřej Sokol se ve své režii zcela oprošťuje od ponuré atmosféry a staví inscenaci po vzoru svých mcdonaghovských kusů jako černou komedii. Humor je částečně slovní, částečně situační, z inscenace však nemizí ani zvláštně napjatá atmosféra naznačující, že věci jsou ve skutečnosti jinak, než jak se na první pohled jeví. Příběh pořád zůstává do určité míry zvrácený a nemizí z něj tísnivé napětí, zároveň však v mnoha momentech působí, jako když má osud hodně zvrácený smysl pro humor.

Scéna imituje dům Annie. Vpravo stojí kredenc s několika knihami, vlevo psací stůl a polička. Uprostřed je umístěna točna a na ní tři různá prostředí, mezi nimiž se volně přechází - ložnice vězněného Paula Sheldona, kuchyně domu a zápraží. Přeměny jsou velmi rychlé a plně funkční, dochází k nim však výhradně za tmy, což je trochu škoda. Za světla nebo v pološeru by mohly dodat inscenaci další rozměr a podtrhnout tísnivost atmosféry. Takto je patrné, že tím, na co tvůrci sází v první řadě, je humor.

Herecky jednoznačně dominuje Zlata Adamovská jako Annie, která má ostatně nejvíce prostoru. Zpočátku se jeví jako laskavá osamělá žena, které život nevyšel úplně podle představ, jak však představení pokračuje, ve stále zřetelnějších náznacích vychází najevo psychopatická stránka její povahy. V podání Adamovské jde o osobu vnitřně rozpolcenou, která trpí utkvělými představami a falešnými bludy, dokáže pro cokoliv ohnivě zahořet a vzápětí to začít bytostně nenávidět. Žije ve svém vlastním, uzavřeném vnitřním světě, kam se jejímu okolí nemůže podařit proniknout, a své city soustředí výhradně do vlastních utkvělých představ, v důsledku čehož je tak nebezpečná. Velmi působivé jsou zejména přechody mezi klidnou ošetřovatelkou a vzteklou hysterkou, k nimž často dochází zcela nečekaně.

Paul Sheldon Petra Štěpánka se zpočátku jeví jako dobrosrdečný ňouma, který vděčně přijímá péči, jež je mu poskytována. V drogovém obluzení si naplno neuvědomuje, co je jeho pečovatelka vlastně zač. To vychází na povrch až postupně a spolu s tím se vyvíjí i postava Paula. Štěpánek mu podobně jako Adamovská nasazuje dvě tváře - na jedné straně je to pokorný přizvukovač, který svou věznitelku obdivuje, na druhé znechucený cynik, který se snaží všemi myslitelnými prostředky dostat ze situace, v níž se ocitl. Kontrast mezi těmito dvěma tvářemi je dokonale ukázán v závěrečné scéně představení, kdy si Paul nad dokončenou prací zapaluje cigaretu.

Přestože Kingova Misery je drsným psychologickým thrillerem, Sokol ji na jevišti proměnil v nesmírně zábavnou podívanou, která stojí především na hereckých výkonech hlavních protagonistů. Celá inscenace se nese v tragikomickém duchu, nepostrádá napětí ani tísnivou atmosféru, ovšem zároveň je plná situačního humoru. Sokol balancuje tyto dvě protikladné roviny velmi umně, nesklouzává ani do jedné z nich a díky tomu vytváří svižnou podívanou, která dokáže překvapit a strhnout. Není to žádné extra nápadité divadlo, spíše představení pro nepříliš náročného diváka, ale to neznamená, že si ho ti náročnější nemohou užít.