Už jako malá holka jsem milovala pohádky. A ruku na srdce, kdo z nás ne? Vzhledem k tomu, že život je často velmi komplikovaný a s oblibou nám hází klacky pod nohy, je pěkně si uvědomit, že existují místa, kde je všechno jinak a v pořádku. I když jsou jenom fiktivní. Pohádky mají úžasnou moc nabít vás pozitivní energií. Přinášejí totiž jednu neodmyslitelnou jistotu - všechno v nich nakonec dobře skončí.
Na pohádky se koukám hlavně o Vánocích, což má naprosto prozaický důvod - prostě je ve velkém vysílají. A protože už ani náhodou nejsem dítě, viděla jsem jich vážně hodně. Ne každá se však řadí mezi moje oblíbené, u některých bych nejradši zapomněla, že vůbec existují. Dost velký problém mám hlavně s pohádkami z poslední doby, které se tak urputně snaží být jiné a moderní, až se mění v absolutní paskvily. Dala jsem nicméně dohromady deset pohádek, na které se vždycky ráda podívám znovu a jen málokdy si je nechávám v televizi ujít. Ještě podotýkám, že žebříček je řazen náhodně, nikoliv od nejoblíbenější po nejméně oblíbenou či naopak.
1. Pyšná princezna
Byly časy, kdy jsem tuhle pohádku neměla ráda, a to primárně proto, že je černobílá. Prostě mi tam chyběly všechny ty pestré barvy a zářivé odstíny na princezniných šatech nebo v zámeckých zahradách. Čím jsem starší, tím radši však tuhle pohádku mám. Líbí se mi její přímočarost a nekomplikovanost, prostě pohádkovost. Nejsou tam žádné nadpřirozené síly a celé je to vlastně striktně racionální, ale přesto kouzelné. A dokonce mi nevadí ani určitá tendenčnost spojená s dobou vzniku. Tu si totiž člověk při sledování snadno odmyslí.
2. Tři oříšky pro Popelku
Jestli existuje nějaký typicky vánoční příběh, bez něhož si tyhle svátky už ani nedovedeme představit, pak je to pohádka o Popelce. Nádherná Libuška Šafránková v roli dívky, po níž všichni šlapou, ale ona se jen tak nedá. Celé je to kouzelně zimní, a krom šatů z oříšku se obejde bez kouzel. Navíc se mi vždycky moc líbily Popelčiny šaty - ty plesové i ty svatební. Jen bych v nich asi nechtěla v té zimě jezdit na koni. :)
3. S čerty nejsou žerty
Jestli u nás doma existuje nějaká kultovní pohádka, pak jsou to právě S čerty nejsou žerty. Asi jediná čertovská pohádka, kde peklo vážně působí děsivě. Co na tomhle filmu miluju nejvíc, je perfektní scénář plný nesmrtelných hlášek, které u nás už zlidověly. Dovedu si vybavit spoustu každodenních situací, ve kterých sáhnu po replice právě z téhle pohádky. Asi nejčastější je věta: "Spadlo ti to. Asi vítr nebo co." Mezi Vladimírem Dlouhým a Ondřejem Vetchým je navíc dokonalá chemie, takže jejich dvojice je nenásilně vtipná. Celé je to napěchované karikovanými charaktery a člověka jenom mrzí, že peklo ve skutečnosti neexistuje.
4. Nesmrtelná teta
Je obdivuhodné, jak z kratičké pohádky na asi půl strany může vzniknout celovečerní film. Zdeněk Zelenka příběh o tom, jak se potkají Rozum a Štěstí, výrazně nafoukl, doplnil o další postavy a dal vzniknout svěží vtipné pohádce, v níž, jen tak mimochodem, je taky hromada nesmrtelných hlášek. Filip Blažek v hlavní roli navíc rozhodně stojí za pohled. Popravdě ty vlasy jsem mu jako holka dost záviděla. :)
5. Princezna ze mlejna
Pohádka inspirovaná českou vesnicí a doplněná o nadpřirozené bytosti z ladovských obrázků. A vlastně tak trochu i parodie na klasické pohádky, v nichž se zachraňují princezny. Postava knížete je tady ostatně značně karikovaná. I tady jsou některé nesmrtelné hlášky a navrch ještě velmi melodické písničky, které částečně vychází z lidových popěvků. Celé je to poutavé možná právě tím, že je to jiné a zasazené do prostředí, které v pohádkách až tak často nevídáme.
6.Tři bratři
Další hudební pohádka a vlastně takové tři v jednom. Vypráví se v ní totiž o trojici bratrů, kteří každý uloví nevěstu v trochu jiné pohádce. A já si ji oblíbila. Jednak mám moc ráda muzikál, jednak je mi blízký Svěrákův smysl pro humor. Když se tudíž obojí spojí, nemůže to dopadnout špatně. :) Tři bratři jsou vlastně tak trochu muzikálem či operetkou, nechybí jim ovšem vtip, který je mnohdy spíše mimoděčný - třeba když Pavel Liška namlouvá Holuba.
7. Anděl páně 1 a 2
Anděl páně je další trochu netypická pohádka, protože ač v obou dílech se mihne romantická linka, není tím stěžejním, s čím příběh stojí a padá. V tomto případě je podstatnější vztah mezi andělem Petronelem a čertem Uriášem, kteří mají talent dostávat se do potíží. Anděl je totiž tak trochu matla, který zkazí, na co přijde, a čert si to škodolibě vychutnává. Nebýt dokonalé chemie mezi Ivanem Trojanem a Jiřím Dvořákem, pohádka by nebyla ani z poloviny tak zábavná, jak ve skutečnosti je.
8. Dvanáct měsíčků
Tady trochu podvádím, protože tahle pohádka vznikla primárně pro televizi, ale já ji mám moc ráda. Příběh Marušky, která své maceše a nevlastní sestře neustále běhá pro další a další věci, co v zimě nerostou, je doplněn o romantickou linku a i samotné cesty do hor za měsíčky mají díky tomu logičtější výstavbu a nejde o pouhý rozmar rozmazlených ženských. I když svým způsobem to vlastně pořád o čímsi rozmaru je. Pohádka je však milá, zimní a navíc bez princezen.
9. Lotrando a Zubejda
Další Svěrákova pohádka, mám pro ně prostě slabost. A ani tady nechybí písničky. Tentokrát se dohromady spojily dvě pohádky z Čapkova devatera, byť se to pochopitelně neobešlo bez drobných úprav. Výsledkem je českými luhy a háji i orientem vonící směsice, která zahřeje u srdce a pohladí po duši, protože v sobě skrývá kouzlo dálek i teplo domova.
10. Třetí princ
Asi nejpochmurnější pohádka z celého seznamu. Všimli jste si, že ve filmu vůbec nesvítí slunce? Neustále je v něm pod mrakem, někdy dokonce přímo prší a celá atmosféra je velmi tajemná a místy až mrazivá. Podle mnohých je tahle pohádka vlastně dost depresivní, já ji ale mám ráda možná právě proto, že je vlastně tak trochu nepohádková. Spíš jako by šlo o trochu tajuplný fantasy příběh s těžko odhadnutelným závěrem. Ono tady ostatně takové to stoprocentně sluníčkové "a žili spolu šťastně až na věky" chybí.
Samozřejmě, že těch deset výše zmíněných pohádek není kompletní seznam. Mám pro tenhle žánr slabost, tudíž existuje celá řada dalších, které se sem nedostaly. Třeba O Janovi a jeho podivuhodném příteli, Jak se budí princezny nebo Princezna se zlatou hvězdou na čele. Ale to by mohl mít seznam desítky položek a nikdy bychom se nedobrali konce.
A co vy? Jaké jsou vaše oblíbené pohádky? A sledujete tenhle žánr vůbec?
Moje nejoblíbenější byla Nesmrtelná teta, Princezna ze mlejna a Kulihrášek. Naopak jsem neměla vůbec ráda Princeznu se zlatou hvězdou na čele nebo s Čerty nejsou žerty. Což asi platí stále :D
OdpovědětVymazatKulihráška vůbec neznám. Třeba můj taťka Princeznu se zlatou hvězdou nesnáší, protože mu vadí, že je veršovaná. :D
VymazatVšechny tyhle pohádky mám taky moc ráda! Vlastně je to takový můj klasický repertoár, na moc jiných nekoukám. :D Mrzí mě, že spousta lidí nemá ráda Tři bratry, já jo, asi proto, že jsem s hudbou Svěráka a Uhlíře vyrůstala a prostě mě to vždycky bavilo. Jo, sice tam Piškula působí trošinku jako pedofil, ale notak, je to pohádka. :D
OdpovědětVymazatJo, to byla moje zásadní výtka, že je tam Karkulka moc malá. :D Ale jinak je ta pohádka podle mě skvělá, vždycky se u ni dokonale pobavím.
Vymazat