Antverpy v současnosti a Antverpy v době druhé světové války. Jedno město a desítky lidských osudů, které se proplétají v jeho ulicích. A mezi nimi náš hlavní hrdina - Wilfried Wils, který je tak trochu padouchem, tak trochu zbabělcem, tak trochu hrdinou a tak trochu obyčejným mužem, jenž se prostě jenom snažil žít v obzvláště nelehké době.
Vyprávění je koncipováno jako svým způsobem zpověď hlavního hrdiny. Autor používá podobný formát, který je známý například z Laskavých bohyní Jonathana Littella, tedy vypravěče, který objektivně viděno není zrovna kladný a dopouští se řady morálně sporných činů, ale který zároveň působí jako nezúčastněný komentátor, jenž se ke všemu nachomýtl spíše náhodou. Wilfried Wils není takové monstrum jako Maximilen Aue, rozhodně se však nedá označit za nevinnou oběť systému. Kým tedy ve skutečnosti je?
Příběh se skládá velmi postupně jako mozaika, zpočátku hodně na základě volných asociací. Hlavní hrdina se prochází městem a při pohledu na konkrétní místa se mu vybavují vzpomínky na jeho mládí a především na válku. Autor popisuje každodennost v okupovaném městě, kterému už dávno vládnou Němci, a přítomní Vlámové se snaží vytěžit pro sebe to nejlepší. Jedni režimu přizvukují otevřeně, jiní skrytě, jedni naplno spolupracují, druzí si udržují zdání neutrality. Všichni však jsou nějakým způsobem zainteresovaní a dění se jich týká, i kdyby nechtěli.
O jednotném ději se v případě tohoto románu nedá příliš mluvit. Jde totiž o místy lehce chaotickou zpověď, která skáče v čase i prostoru a vyžaduje pozorného čtenáře. Vypravěč totiž své vzpomínky neustále propojuje do nových a nových asociací, takže si na rohu ulice vybaví, k čemu tam před dávnými lety došlo, vzápětí se ve vzpomínkách vrátí do onoho dne a následně jimi volně propluje k osudu některého z účastníků tehdejšího dění po válce. Je to hodně neukotvená změť, která však víceméně dává smysl, protože primárně charakterizuje hlavního hrdinu a jeho prostřednictvím celou společnost. Jen se musíte oprostit od očekávání klasického příběhu.
Román je tak trochu portrétem celého vlámského národa, protože výstižnou zkratkou v něm jsou popsány nejrozmanitější typy lidí. Najdete v něm zbabělce i hrdiny, ale stejně tak jakýsi střední proud, který se v podstatě jenom veze a svou činnost či naopak nečinnost bez ustání omlouvá tím, že byla taková doba. Hlavní hrdina se vlastně ani příliš nesnaží ospravedlnit. Prezentuje se jako obyčejný člověk, ukazuje se často ve velmi nelichotivém světle, ale nesnaží se to nějak násilně měnit. Předkládá surovou, nepříliš líbivou pravdu, přestože jí škodí nejvíc sám sobě.
Příběh je napsán v první osobě a poměrně volně pospojován. Jde o soupis různých scén a životních záblesků, trochu filosofických úvah, trochu stesků na život... Zorientovat se v dění i postavách dá místy trochu práce a soustředění, ovšem konečný obrázek je poměrně zajímavý. Vůle není úplně jednoduchým čtením, nicméně ukazuje neotřelý portrét vlámské válečné společnosti a portrét nehrdinských činů obyčejných lidí.
Žádné komentáře:
Okomentovat