Sugar

Autor: Peter Stone

Hudba a texty: Jule Styne, Bob Merrill

Překlad: Ivo Osolsobě, Vladimír Fux

Premiéra: 27. 4. 2017

Uvádění: Divadlo na Fidlovačce

Režie: Radek Balaš

Obsazení

Sugar - Anna Fialová

Sweet Sue - Jana Švandová

Joe (Josefína) - Martin Písařík

Jerry (Dafné) - Lukáš Pečenka

Sir Osgood Fielding - Václav Svoboda

Bienstock - Zdeněk Paluska

Psí dečka - Zdeněk Maryška

Dude - Karel Jirák

Lester - Jan Fanta

Paolo - David Voráček

Denny - Jan Bursa

Oliver - Václav Muška

Roscoe - Andrej Mikulka

Párátko Charlie - Josef Zýka

Mechanik Pepe - Petr Veselý

Milionáři - Ladislav Trojan, Dalimil Klapka

Charlieho gangsteři - Petr Kolman, Richard Pekárek, Daniel Ondráček, Lukáš Adam

Dívčí orchestr - Barbora Mošnová, Marta Falvey Sovová, Vanda Chaloupková, Radka Krninská, Eliška Nezvalová, Martina Šťastná

Délka představení: 2 h 50

Když vznikal film Někdo to rád horké, tvůrcům na něj nikdo nechtěl dát peníze, a dokonce byl problém i s vhodným obsazením. Zápletka, která stojí na přestrojení dvou mužů za ženy, se totiž zdála Americe konce padesátých let příliš kontroverzní. Asi nikdo nečekal, že se tento snímek vzdávající hold klasickým gangsterkám stane kultovním. A to do té míry, že vznikne jeho divadelní verze, která bude s úspěchem uváděna všude po světě. Ani Česká republika není výjimkou a inscenace v Divadle na Fidlovačce je u nás už dvacátá v pořadí.

Osobně neznám nikoho, kdo by nikdy neviděl Někdo to rád horké, pro všechny případy však stručné resumé. Dva muzikanti se shodou náhod nachomýtnou ve špatnou dobu na špatné místo a jsou svědky toho, jak jeden mafiánský gang povraždí jiný. Sice se jim povede utéct, rozhodně však nejsou v bezpečí. Jejich jedinou šancí je okamžitě zmizet z města a naskytne se jim dokonalá příležitost. Sladká Sue totiž potřebuje do své kapely basistku a saxofonistku. A protože ti dva si právě nemůžou moc vybírat, převlečou se za ženy a spolu se zbytkem kapely odjíždí na Floridu.

Radek Balaš svou inscenaci staví jako vcelku klasický muzikál v odlehčeném duchu. Nesnaží se přitom o žádnou zvláštní velkolepost a okázalost, což kusu mimořádně prospívá, protože se aspoň neutopí ve zbytečném balastu. Nutno však podotknout, že snad kvůli tomu působí celá inscenace dost bez nápadu a od nudy ji zachraňují pouze herecké výkony. Prostě takové typické neurazí, nenadchne, které celkem věrně kopíruje filmovou předlohu a nesnaží se o nápaditost ani inovaci. Nejspíš právě v důsledku toho však vznikají hluchá místa, kdy by vůbec nebylo od věci trochu krátit a dopřát tak ději větší spád.

Spíš než muzikálem je Sugar možná hudební komedií, protože v ní převažují činoherní pasáže a hudební vsuvky jsou spíše příjemným zpestřením. Zároveň jsou tyto části režisérsky nejzajímavější, byť to pořád je nijak originální střední proud. Dobré jsou mafiánské stepařské výstupy, příjemnou nadsázkou potom představení floridských milionářů.

Výprava se nese v hodně doslovném duchu a osciluje mezi kýčovitou rozjuchaností a nudnou civilností. Ústředním prvkem scény je točna uprostřed jeviště, která simuluje řadu různých prostředí. Její funkce se proměňuje částečně na základě volných asociací, částečně doplněním konkrétních kusů dekorací. Prostředí je blíže specifikováno také promítáním na některé ze dvou pláten - zadní, jež je přítomno po celou dobu, a přední, které se spouští podle potřeby. Kostýmy zhruba odpovídají dobovému ukotvení do třicátých let, byť nedrží žádnou jednotnou linii a místy to trochu působí, že na sebe účinkující prostě navlékli to první, co jim padlo pod ruku.

Inscenace je zajímavá především hereckými výkony, které jsou v případě třech hlavních protagonistů - tedy Joe alias Jozefíny, Jerryho čili Dafné a Sugar - tahounem celého představení. Anička Fialová v titulní roli je dokonale naivní blondýnou, která od pohledu působí jako sladký hlupáček. Fialová do role vkládá velmi provokativní sex appeal, který vyvažuje hloupoučkými úsměvy a sladkým tónem hlasu, naprosto bezchybná je její mimika. Celou dobu působí jako žena, která si s muži ráda hraje, ale je při tom tak naivní a roztomilá, že jí to nikdo nedokáže mít za zlé.

Z dvojice hlavních hrdinů a trochu více zaujme Lukáš Pečenka jako Dafné. Jeho převtělení v ženu je nenásilně komické a skrývá v sobě řadu protikladných pasáží. Na jednu stranu je tu jistá úmyslná neobratnost, s níž Pečenka naznačuje, že je mužem, který si v ženské poloze neumí úplně poradit, na druhou žensky hravá bezelstnost s níž se se svým převlekem sžívá. Komická je především kombinace žensky vysokého hlasu a jemných gest s vyloženě mužským postojem a krokem. Martin Písařík v ženském převleku nestráví tolik času a snad právě proto působí o něco nudněji. Jeho improvizační vsuvky jsou sice vtipné, ale místy už trochu za hranou s ohledem na diváky i jeho herecké kolegy.

Sugar na Fidlovačce není ničím nová ani vyloženě zajímavá. Nese se v duchu klasických hudebních komedií, jejichž jediným cílem je pobavit nenáročného diváka, a v tomto ohledu velmi dobře funguje. Lehce sice postrádá dobovou atmosféru a místy je hodně prvoplánová, ovšem jakožto odpočinková podívaná, která nevyžaduje příliš mnoho přemýšlení, obstojí.