Karin Lednická - Šikmý kostel

Oblast Slezska v okolí Ostravy, Karviné a dalších měst byla i přes množství uhelných dolů vždycky krajem spíše chudým, na tom se vlastně moc nezměnilo ani dnes. Snad právě proto však v sobě mají zdejší obyvatelé zvláštní houževnatost, která jim umožňuje vytrvat a prát se s životem i navzdory nepřízni osudu. Karin Lednická svým románem vzdává hold právě této nezdolnosti, s níž se hrdinové staví čelem ke všem novým výzvám, a zároveň připomíná osudy města, z něhož se do dnešních dnů dochoval pouze šikmý kostel.

Příběh se začíná psát v roce 1894, kdy na několika karwinských šachtách dojde k výbuchu a následnému závalu. A právě tato katastrofa stojí na začátku všech peripetií a životních zkoušek, jimž jsou hrdinové následně vystaveni. Jejich život se odvíjí v tempu určovaném těžbou a zemědělským rokem. Šest dní je vyhrazených práci, neděle se dle tradice světí. Lidé se potkávají, berou, rozcházejí i utíkají a v pozadí se odvíjejí velké politické dějiny, které je vesměs míjí. Vzdálené dění ve vídeňských politických kruzích je totiž pro jejich svět naprosto nepodstatné. Zatímco se staré Rakousko hroutí, Evropou otřásá první světová válka a následný zrod republiky znamená krvavou občanskou válku na Těšínsku, hrdinové se pouze snaží uhájit si právo na svobodnou existenci.

Román je rozdělen do čtyř částí podle dominantního vypravěče. V první části je to Barbora, ve druhé Ludwik, ve třetí Julka a v závěrečné čtvrté Barka. Prostřednictvím každého z nich má čtenář šanci proniknout do trochu jiného společenského okruhu a trochu jiného světa. Zároveň má však možnost sledovat, jak se rozvíjí vzájemné vztahy mezi nimi, protože jejich osudy se proplétají a ovlivňují. Šikmý kostel je tak trochu rodinnou kronikou, protože se zaměřuje především na Barboru a její dcery. Do jejich životů sice patří i další lidé, přesto je ústředním hybatelem děje právě tato rodina.

Postavy jsou v příběhu vykresleny velmi komplexně, jejich osudy jsou mnohdy drsné, ale vesměs velmi realistické. Barbora je houževnatá žena, která se jen tak něčeho nezalekne, kvůli ranám osudu, které se na ni sypou, se však postupem času stává zapšklou a náladovou. Hledá útěchu v neochvějné víře v boha, zároveň však na něj a jeho milosrdenství spoléhá snad až příliš, takže se nechává životem smýkat, aniž by projevila svobodnou vůli něco změnit. Její dcera Barka je po vzoru matky hluboce věřící, zároveň však na život nahlíží spíše optimisticky. Nepociťuje potřebu trpět a ráda se o své štěstí popere, její otevřenost životu však má své limity. Julka je činorodost sama, svým založením spíše ateistka nevidí důvod, proč o sobě nechat rozhodovat jakoukoliv vyšší mocí. Nebojí se vzít život do vlastních rukou, byť by to mělo znamenat, že na ni ostatní budou hledět skrz prsty. Poslední ze čtyř hlavních hrdinů, Ludwik, se většinou spíše podvoluje životnímu proudu, který ho unáší. Přijímá věci tak, jak jsou, je-li potřeba, obhajuje si svou pravdu, ale zároveň není otevřeným rebelantem. Radši ohne hřbet, než by pro pouhý princip přivolal neštěstí na sebe i své blízké. Každý z těch čtyř je jiný, přesto se jejich pohledy na život perfektně doplňují a prolínají s řadou dalších, byť marginálnějších postav.

Autorka má velmi vybroušený literární styl, který dokonale vystihuje atmosféru přelomu 19. a 20. století. V rámci příběhu pravidelně střídá vypravěče, díky čemuž čtenář proniká do rozmanitých aspektů života na Těšínsku, má možnost poznat vnitřní svět postav a ztotožnit se s jejich názory. Pro větší autentičnost navíc autorka využívá i slova typická pro danou oblast, ať už jsou to výrazy polské nebo nářeční. Tím, že na Ostravsku mám část rodiny a dlouhá léta jsem tam jezdila na prázdniny, řadu z nich znám, jen jsem nikdy moc neuvažovala nad tím, že jsou původně zrovna odsud.

Šikmý kostel je velmi vyspělým literárním debutem, za kterým nepochybně stojí ohromné množství práce. Autorka sama přiznává rozsáhlé rešerše a rozhovory s pamětníky, které podstoupila, aby byl její román historicky věrný. Výsledkem je působivá freska rodinných osudů ovlivňovaných dobou i jinými, často velmi nečekanými okolnostmi. Vyprávění se vine v pozvolném, nijak hektickém tempu a dává čtenáři spoustu prostoru pro poznání postav i prostředí, které se mu brzy stává důvěrně známým. Je to zároveň rodinná kronika i historický román a možná právě proto je vyprávění tak poutavé. A já jako historik a milovník podobných příběhů prostě nemůžu knihu nemilovat. :)