Jane Austenová - Emma

Jane Austenová své prózy stvořila už před více než dvěma sty lety. Přesto jsou dodnes čtenáři po celém světě milovány a stále se objevují nové generace, které si k nim nalézají cestu. Na jednu stranu jsou tyto prózy sice lehce prvoplánové, protože neodbytně spějí k happy endu, na druhou však ukazují takovou řemeslnou zručnost a charakterizační talent, že se k nim neustále rádi vracíme jako k laskavému pohlazení, které nám pokaždé pozvedne náladu. A Emma není výjimkou.

Emmě je dvacet jedna a měla štěstí na poklidný a velmi spokojený život. Už jako dítě sice přišla o matku, ale to se na ní nijak zvlášť nepodepsalo, protože nalezla ochotnou mateřskou náruč ve své guvernantce. Navíc se právě vlivem těchto okolností mohla už jako velmi mladá stát paní velkého domu svého otce, o nějž s láskou pečuje. Neumí si představit, že by se s ním někdy měla rozloučit, proto otevřeně prohlašuje, že se nikdy nevdá. A hodlá se tím řídit.

Emma se mimo jiné považuje za nesmírně nadanou pozorovatelku lidských charakterů a má za to, že dokáže odhadnout, které dva to k sobě přirozeně táhne. Má tajnou slabost pro dohazovačství a nedá si pokoj, dokud všem svým blízkým nenalezne ideální partie. Právě tato její snaha však stojí na počátku všech úsměvných banálních i závažnějších omylů, které jí mají ukázat, že ač by si to moc přála, není onou dokonalou, neomylnou bytostí, která má vždycky pravdu.

Jak je pro Austenovou typické, i její Emma je postavena především na živém dialogu. O většině událostí se čtenář dozvídá nikoli z perspektivy autorky, nýbrž prostřednictvím některého z jejích charakterů. Postavy mají ve zvyku vést spolu dlouhé rozhovory, které se točí především okolo banalit každodenního života, ovšem právě to pomáhá vykreslovat jejich povahy a vytvářet z nich plnokrevné charaktery. Austenová má skutečný talent uvádět na scénu více či méně směšné lidičky a používat k jejich popisu výstižnou zkratku. Mnohdy se zaměřuje na jednu jejich dominantní vlastnost, která následně slouží jako prostředek její sžíravé ironie. Zároveň však nesklouzává k typizování.

Emma je prototypem moderní ženy, především pokud jde o její postoj k manželství. Považuje svou vlastní nezávislost za prvořadou a nechce se vázat, nepřiměje-li ji k tomu hluboká láska. To je v době, kdy sňatek je považován za jediné slušné zaopatření ženy určité společenské třídy, myšlenka dost revoluční. Vedle hlavní hrdinky autorka představuje i další, často velmi zábavné charaktery. Ať už je to její hypochondrický stárnoucí otec, upovídaná dobrá duše slečna Batesová nebo přehnaně sebevědomá a neodbytná paní Eltonová. Své místo mají v příběhu pochopitelně i potenciální nápadníci hlavní hrdinky nebo kterékoliv z dalších postav. Ať už je to dobrosrdečný statkář Robert Martin, lehce rozmarný Frank Churchill nebo pan Knightley se sklony k vychovávání hlavní hrdinky.

V románu nemůžete čekat nijak dramatický děj, protože příběh je založen na popisu každodennosti jednotlivých hrdinů. To však zároveň neznamená, že by byl prostý dějových zvratů. Vývoj některých dějových linek totiž rozhodně může čtenáře překvapit. Román je vlastně popisem běžného anglického života na přelomu 18. a 19. století v prostředí středních a vyšších středních vrstev. Austenová se nejen v Emmě, ale v podstatě ve všech svých prózách, zaměřuje na život na venkově, který jí samotné byl nejbližší. Právě dokonalá znalost prostředí spolu s charakterovou drobnokresbou její prózy dělá tak atraktivní i pro současného čtenáře.

Pokud máte rádi akční romány plné překvapivých zvratů, pak prózy Austenové nebudou nic pro vás. Chcete-li si však vychutnat poklidně plynoucí příběh s příjemnou atmosférou konce 19. století, který je stejnou měrou společenskou satirou jako romantickým příběhem o hrdince, která se prostřednictvím vlastních omylů snaží poznat sama sebe, pak jste zvolili správné. Pokud jste od Jane Austenové ještě nic nečetli, Emmu bych vám jako úplný začátek asi nedoporučila. Jestliže však tuto autorku máte rádi, pak by vám ani Emma určitě neměla uniknout.