Každé město má svá tajemství a čtvrti, kam by cizinci radši vůbec neměli vstupovat. Jen kousek od pražských Vinohrad leží Prašina, kde už přebývají výhradně starousedlíci. Mohla by to být čtvrť jako každá jiná, nebýt drobného detailu - nefunguje tady elektřina a žádné vědecké kapacity nedovedou tento fenomén vysvětlit. Dokud se tato anomálie soustředila výhradně na Prašinu, nepředstavovala až takový problém. Co se však stane, když se území bez proudu začne rozšiřovat?
Jirka má na Prašině dědu, kterého chodí pravidelně navštěvovat spolu se svou matkou. Když však jeho rodiče odletí na dovolenou do zahraničí, Jirka se na Prašinu poprvé vydává sám. A co čert nechtěl, dostane se do problémů. Z neznámého důvodu mu jdou po krku jacísi tajemní muži, kteří od pohledu nemají přátelské úmysly. Jirka netuší, proč jdou právě po něm, rozhodně však považuje za bezpečnější zdaleka se jim vyhnout.
Návštěva u dědy není přesně taková, jak si Jirka představoval, brzy však bude muset řešit závažnější problémy. Prašina se totiž začíná rozrůstat a sahat daleko za původně vymezené území. Jirka má podezření, že jeho děda o tom něco ví, a rozhodne se proto se svými dvěma kamarády, Tondou a En, na Prašinu znovu vypravit a přijít celé záhadě na kloub.
Román tak trochu připomíná příběhy Správné pětky od Enid Blyton - partička puberťáků se snaží přijít na kloub záhadě, s níž si dospělí nevědí rady. A světe div se, ono se jim to daří. Autor se nesnaží o nijak zvlášť komplikovanou zápletku nebo vedlejší příběhové linky. Celý příběh staví okolo Prašiny a záhady, jež ji obestírá. Pozitivně hodnotím skutečnost, že hlavní záhada, tedy existence Prašiny, má své logické vysvětlení, na druhou stranu se však v příběhu nacházejí i pasáže, které působí trochu deus ex machina, či dokonce lehce přitažené za vlasy. Autor všechno sází na dobrodružnou linku, která má čtenáře pohltit, takže se nebude pozastavovat nad absencí logiky v určitých pasážích. Na mladší čtenáře to bezpochyby funguje, ti zkušenější se ale ošálit nenechají.
Hlavním hrdinou je Jirka, který k dobrodružství sice přišel jako slepý k houslím, ale přesto se do něj vrhá po hlavě. Příběh je napsán ve třetí osobě, ovšem z jeho pohledu, takže čtenář má k dispozici poměrně úzce omezenou perspektivu. Vedle Jirky se na detektivním pátrání za záhadou Prašiny podílejí ještě Tonda a Anastázie řečená En. V případě tohoto trojlístku jsem se nemohla ubránit lehkému srovnávání s Harry Potterem či Percy Jacksonem, s ohledem na jednotlivé charaktery se totiž přímo nabízí. Postavy nejsou nijak zvlášť propracované, o důvodech jejich počínání se toho čtenář moc nedozví a záporáci jsou prostě jen ukázkově zlí. Osobně jsem měla největší problém s až superhrdinskými schopnostmi Jirky a jeho přátel, kteří v podstatě pořád někam běhají, případně se plíží po střechách, nepotřebují skoro jíst ani spát, sem tam si pořádně natlučou nebo je dokonce zbijí, ale oni nad tím vším mávnou rukou a vesele pokračují dál.
Příběh se nese ve svižném tempu a dobře se čte, byť se autor občas nevyhne trochu kostrbatějším obratům. Do očí bije zejména enormní množství řečnických otázek, které si hlavní hrdina bez ustání pokládá. V některých pasážích autor upřednostňuje snahu o dramatičnost na úkor stylistiky, jinde předvádí snad až přehnaně šroubované dialogy.
Prašina má výborný počáteční nápad, tedy samotnou existenci této podivné čtvrti, kde se život zastavil v 19. století. Příběh sám o sobě je ale až zbytečně akčním filmem, v němž pokulhává uvěřitelnost i motivace postav, vlastně tak trochu počítačová hra převedená na text. Pro někoho, kdo čtení moc nedá, to bude bezpochyby zábavná, chytlavá záležitost. Pro zkušenějšího čtenáře pak nenáročná oddechovka, nad jejíž logikou radši nebude moc přemýšlet, aby si čtení nekazil.
Žádné komentáře:
Okomentovat