Miřenka Čechová - Baletky

Když se koukáte na baletky ladně se vznášející na jevišti, nevidíte všechnu tu dřinu stojící za jejich bezchybným výkonem. Necháváte se unášet elegancí skoků a piruet, ale netušíte nic o bolesti a tvrdém drilu, který tanečnice podstupují, aby byly nejlepší. A přesto jsou sny většiny z nich o taneční kariéře nakonec neúprosně zašlapány do země.

Autorka v Baletkách vychází z vlastní zkušenosti a popisuje své dospívání v 90. letech poznamenané studiem na konzervatoři. V jejím podání nejde o nijak příjemné místo, protože pravidla klasického tance jsou neúprosná. Dívky musí dokonale naplňovat daný ideál krásy, není jim dovoleno příliš přibrat ani vyrůst, ženské tvary jsou vysoce nežádoucí. Do toho je na ně vyvíjen neustálý tlak stran bezchybného výkonu. Zranění ani onemocnění nikoho nezajímají, protože baletka nemá právo být unavená nebo se necítit dobře. Taneční obor je tvrdý a nedává druhé šance. Jakmile dívka jednou pohoří, skončila.

Kniha nemá jednolitý příběh ani zápletku, jde o střípky ze života hlavní hrdinky, které mají na čtenáře přenést atmosféru uvolněných devadesátých let, v nichž se hledali nejen mladí lidé, ale tak trochu i naše republika. Autorka popisuje tvrdě konkurenční taneční prostředí, stejně jako klubový život a bouřlivé dospívání. Na stránkách knihy je postižen její přerod z malé holčičky, která do Prahy dorazila z pohraničí, v otrlou a sarkastickou dospělou ženu, která snad i proto, co se rozhodla studovat, dospěla výrazně dřív, než by musela za normálních okolností. V příběhu najdete jenom málo lesku a grácie, kterou si spojujete s baletem. Místo toho vám autorka v bohaté míře naservíruje všechnu zákulisní špínu, do krvava rozedřené prsty, záněty šlach, neustálý hlad, prostředky na hubnutí i drogy, které řadě tanečnic pomáhají přežít. Není to pěkný obrázek a není ani přehnaný. Svět klasického baletu takhle prostě funguje. Osobně znám tanečnice, které si něčím podobným prošly, proto vím, že kniha nijak zvlášť nepřehání.

Autorka se rozhodla psát v poněkud neobvyklé druhé osobě, čímž příběh působí osobně i odosobněně zároveň. Vypravěčka si zachovává určitý distanc, zároveň však nepopírá, že to ona vypráví. Díky druhé osobě navíc čtenář cítí hlubší propojení s příběhem a snáze se stává jeho součástí. S ohledem na sugestivnost celého vyprávění to vůbec není na škodu. V textu jsou rovněž krátké pasáže v ich formě, když vypravěčka vkládá úryvky ze svého deníku. Celá kniha je napsána velmi hovorovou češtinou, která ještě víc podtrhuje autentičnost vyprávění.

Baletky jsou knihou, kterou z hlavy jen tak nedostanete. Velmi syrově, mnohdy i drsně je v nich popsán taneční svět. V podání autorky se jedná o nelítostné, tvrdě konkurenční prostředí, které nepromíjí chyby a dokáže každého vyždímat až na dřeň. Zároveň se však díky tomu demonstruje, jak ohromná vášeň pro tanec, či umění všeobecně, musí v člověku dřímat, aby byl ochoten tohle všechno podstoupit. Baletky jsou o nelítostnosti a krutosti světa, jsou však zároveň o velkých snech a neskutečném odhodlání, které každého z nás pohání vpřed. Jedná se o krutý, ale neskutečně silný, dobře napsaný příběh, jenž vám do nejmenších detailů předvede zákulisí blyštivého pozlátka baletní scény.