Shelby Mahurin - Serpent & Dove

Určitá dávka magie je ve fantasy světech celkem běžná. Ať už jde o klasické kouzlení, magické tvory nebo třeba kletby a proroctví. Jak si ale poradit, pokud žijete ve světě, který mágy pronásleduje? Lou je čarodějka, ovšem dobrovolně se rozhodla magii nepraktikovat. Vzhledem k tomu, že v království jsou všechny čarodějnice pronásledovány jako zvrácené pekelné stvůry, mohlo by se to zdát jako rozumné rozhodnutí. Kdyby ovšem Lou neměla mimořádný talent dostávat se do potíží.

Louise je zlodějka, což znamená, že denně riskuje krk, aby si nějak obstarala živobytí. Na útěky a život ze dne na den je víceméně zvyklá. Stačí však jedna lehce nepromyšlená akce, aby se dívka i její přátelé dostali do pořádného průšvihu. Z domu, v němž se Lou rozhodla krást, se jí sice podaří uprchnout, to je však teprve začátek jejích problémů. Loupežnou akci totiž narušila skupinka lovců čarodějnic, tedy osob, jimž se Lou vyhýbá jako čert kříži. Až do chvíle, než se s jedním z nich neúmyslně zaplete.

Reid byl celý život vychováván ve víře, že čarodějnice jsou zvrácená monstra bez srdce a bez duše. Ke svému úkolu lovit je a stavět na hranici přistupuje velmi zodpovědně a kariéra je nejspíš to jediné, na čem mu skutečně záleží. Když ho proto pohledná zlodějka dostane do kompromitující situace, nemá příliš na vybranou. Buď si ji vezme, nebo se může rozloučit se slibně nastartovanou kariérou. Ze sňatku nemá radost ani jeden z nich, nakonec však souhlasí. Pro Reida je Lou v podstatě jen nutná přítěž, on pro ni však možnost, jak se aspoň na čas uklidit do bezpečí. Protože kdo by pátral po čarodějce přímo v sídle lovců?

Autorka stvořila kouzelný svět inspirovaný Francií 17. století, tedy obdobím, kdy v této zemi vesele bujely nejrůznější okultní praktiky a černá magie, proti nimž se církev marně snažila bojovat. Královský dvůr se svou pompézností a nabubřelostí má zřejmě předobraz ve Versailles Ludvíka XIV., není mu však věnováno tolik prostoru, aby mohla být tato domněnka potvrzena. Atmosféra jisté dekadence a mravní rozvolněnosti v kontrastu s rigidní církevní mocí je vystižena dobře, škoda jen, že autorka s francouzskou inspirací pracuje poněkud nedůsledně. Projevuje se zejména v označeních čarodějnic a lovců, částečně ve jménech, případně nadávkách, je však poznat, že autorka sama francouzsky nemluví, protože se dopouští někdy poměrně zásadních jazykových chyb. Pokud však francouzštinu neovládáte, nejspíš si jich vůbec nevšimnete.

Dobře vystavěný je systém magie, který stojí na logických základech, byť má jisté mezery. V příběhu se objevují dva druhy čarodějnic - Dames Blanches, tedy bílé čarodějky využívající pro svá kouzla sílu pocházející ze země, a Dames Rouges, čarodějky rudé, které pracují s krví. V příběhu není přesně vysvětleno, proč se některé ženy rodí jako čarodějky bílé a jiné jako čarodějky rudé, autorka si zároveň ponechává široký manévrovací prostor, pokud jde o konkrétní možnosti magie. Každá čarodějka je totiž jiná a tím pádem je jiná i její magie. V principu to znamená, že přestože každé kouzlo má určitou cenu, čarodějka může prakticky cokoliv. Trochu iritující je skutečnost, že důsledky kouzlení jsou obvykle popsány v případě hlavní hrdinky, u jiných čarodějek to však vypadá, že kouzlí, aniž by je to cokoliv stálo.

Hlavní pozornost se po většinu příběhu upíná na romantickou linku založenou na klasickém vzorci od nenávisti k lásce. Hlavní hrdinové byli vmanipulováni do vynuceného manželství a nyní si k sobě musí najít cestu, což není nic snadného. Tím spíš, že jsou povahově velmi odlišní a málokdy se na něčem shodnou. Charaktery jsou vystavěné dobře, stejně tak vývoj jejich vzájemného vztahu, který je pozvolný, ale přirozený. Menší výtku bych měla pouze k určitému zkratkovitému jednání zvláště ze strany Reida, které je nicméně vyvoláno vzájemným nepoměrem informací mezi ním a Lou. V překladu, Lou celou dobu ví, že on je lovec čarodějnic, on však nemá ani nejmenší tušení, kdo je jeho žena ve skutečnosti. Přestože hlavní postavy i většina vedlejších je slušně vystižena, antagonisté působí trochu černobíle. V království proti sobě stojí na jedné straně arcibiskup, na druhé vrchní čarodějka. Ti dva spolu vedou tichý souboj kdo s koho, ovšem působí to, že své počínání nestaví na žádných racionálních základech. Arcibiskup chce vyhladit všechny čarodějnice, jeho soupeřka by ráda ovládla celé království. Co k tomu jednoho nebo druhého vede, zůstává záhadou. Ve své podstatě tak oba působí jako vůdci dvou zfanatizovaných sekt, které se nenávidí prostě z principu, ovšem obě mají silnou základnu stoupenců.

Autorka píše čtivě a přes její občasná zaškobrtnutí ve francouzštině děj příjemně plyne. Oceňuju snahu o nepředvídané dějové zvraty, většina z nich však pro mě nebyla příliš překvapivá, protože jsem je od určité chvíle více či méně očekávala. Závěrečné vyvrcholení na mě působilo vyloženě dojmem deus ex machina, protože přišlo jako blesk z čistého nebe a bez logického předchozího vývoje. I když... vlastně se taky tak trochu dalo očekávat.

Serpent & Dove, či česky Holubice a had není špatným románem, zároveň ho však nepovažuju za nijak zvlášť výjimečný. Autorka dokáže vytvořit zajímavý příběh v dobře propracovaném magickém světě a do hlavních rolí zasadit zajímavé a životné charaktery, určité logické mezery přesto v románu zůstávají. Příběh je hodně pomalý a zaměřuje se víc na vztahy než na klasický děj, ten přichází na řadu až v poslední třetině. Nečekejte proto žádnou zvláštní akční jízdu, spíše svéráznou hrdinku s pořádně prořízlou pusou, která vás možná občas, stejně jako svého manžela, bude dovádět k šílenství. Holubice a had není nijak převratná ani nová, je však příjemně napsaná, a pokud před dějem upřednostňujete vztahové linky, mohla by vám sednout.