Dalo to hodně práce, ale Daniel a Kit nakonec vyřešili všechny vzájemné neshody pramenící především z mylných předpokladů a nedostatečné komunikace. Vypadá to, že mají nakročeno k slibné budoucnosti a společné léto má být jenom prvním krokem. Stačí však jeden telefonát, aby se situace zkomplikovala. Daniel se vrací do Prahy, kde má zahájit praxi v otcově právní kanceláři, takže bezstarostné léto je u konce. Ani jeden z chlapců navíc netuší, že odloučení do jejich životů zasáhne víc, než by jim bylo milé.
Daniel a Kit jsou konečně spolu a šťastní. Ani jednoho sice nečeká právě odpočinkové léto, ale to jim nevadí, pokud můžou trávit čas pohromadě. Na podzim, který je rozdělí, se ani jeden netěší a zklamání z odloučení je ještě horší, když přijde oproti předpokladu dřív. Naštěstí existují telefony a chytré aplikace, díky kterým mohou zůstat v kontaktu. Jakmile však Daniel dorazí k rodičům do Prahy, situace se začne komplikovat. Pod vlivem despotického homofobního otce je nucen k rozhodnutím, která se mu příčí, ale přesto je musí učinit. Tím spíš, že problémy, do nichž se dostal, může přičítat jen a jen sobě...
Román Koláčky a spiklenci začíná v podstatě tam, kde předchozí díl skončil, respektive navazuje na dějovou linku vyprávěnou před Epilogem. Ve srovnání s předchozím dílem však tentokrát dochází ke značnému odklonu od školního prostředí. Je to dáno skutečností, že hrdinové jsou každý na jiném místě a školní docházka není v jejich vztahu nijak zvlášť důležitá. Tentokrát se pozornost přesouvá spíše k jejich soukromí a rodinným vztahům. Do hry vstupuje výrazně více postav, které mají k hrdinům příbuzenský či jinak blízký vztah, což z nich na jedné straně dělá jejich nejsilnější spojence, ovšem na straně druhé i nejhorší nepřátele.
Příběh se odehrává v poměrně dlouhém časovém období a je dost střípkovitý, de facto pokrývá pouze ty nejzásadnější okamžiky v životě obou hrdinů. Překvapivě to však ničemu nevadí a čtenář se o Danielovi, Kitovi i jejich pocitech dozví přesně tolik, kolik potřebuje. Autor opět výborně pracuje s oběma charaktery a jejich dějovými linkami, takže ještě více vynikne rozdílnost obou chlapců. Ostrý je také kontrast jejich rodinného zázemí, protože zatímco jeden z nich má podporu v milujícím okruhu příbuzných, druhý musí kolem těch svých našlapovat málem po špičkách, a pokud chce mít klid, tančit tak, jak jeho otec píská. Kit je z těch dvou akčnější, bezprostřednější, otevřenějším všem možnostem, Daniel vedle toho bojuje s hromadou vnitřních démonů a snaží se nepřijít o zbytky už tak nízkého sebevědomí, které mu nedovoluje se adekvátně ocenit, ale naopak jej neustále sráží do pocitu vlastní zbytečnosti.
Přestože se nedá říct, že by Koláčky a spiklenci byli po dějové stránce stoprocentně pozitivní, je to kniha, která vás pohladí po duši. Je totiž plná naděje. Hrdinové před svými problémy možná občas utíkají nebo zavírají oči, zároveň se však snaží v rámci vlastních možností postavit k nim čelem. Příběh je vlastně celkem předvídatelný, a to nejen jeho konec, ale i určitá část zápletek, přesto se jedno o milé, velmi dobře napsané čtení, které vás přiměje se usmívat. Muffin a čaj se mi asi líbil o chloupek víc, přesto jsem si čtení pokračování maximálně užila. Je to totiž přesně ten typ románu, který vás naladí na optimistickou vlnu a přesvědčí vás, že svět možná není úplně v pořádku, ale přesto existují důvody, proč v něm chtít existovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat