Michael Atamanov - Sektor osm

Počítačové hry jsou skvělé v tom, že nám umožňují alespoň na chvíli opustit všednodenní realitu a vydat se třeba na dobrodružnou výpravu do vesmíru. Ve většině případů sice sedíte u obyčejného počítače, maximálně máte nasazeny brýle pro virtuální realitu, ovšem to neznamená, že byste se nedovedli do hraní maximálně položit. Co když vám ovšem někdo nabídne účast ve hře, která je realističtější než byste si kdy dovedli představit?

Ruslan má talent na vymýšlení nejrůznějších bitevních strategií a hry o vesmíru jsou jednoduše jeho. Když tak přijde nesmírně zajímavá a především extrémně dobře placená nabídka na účast ve velmi exkluzivní a tím pádem i velmi tajné hře, nemusí ji dlouho zvažovat. Ve chvíle, kdy podepisuje kontrakt, si však vůbec nedovede představit, co ho vlastně čeká.

Ruslan se ocitá na palubě vesmírné lodi v těle obtloustlého a věčně zfetovaného prince Georga a vypadá to, že tady uvízne na pěkně dlouho. Minimálně na ten půlrok, na který se upsal v kontraktu. A během těchto šesti měsíců musí pokud možno zvládnout provést svou flotilu bojem s mimozemšťany a dalšími potenciálními nepřáteli. Ovšem nejde jenom o Ruslanovy taktické dovednosti. Princ Georg má v rámci hry vyloženě mizernou pověst, na níž náš hrdina potřebuje zapracovat. A ideálně tak, aby nikoho ani nenapadlo, že došlo k nějaké výměně.

Román je označen jako literární RPG a herní svět v něm výrazně dominuje nad tím klasickým. Téměř od prvních stránek se čtenář spolu s hlavním hrdinou ocitá v neznámé počítačové hře, s níž se postupně seznamuje a propadá jí úplně stejně jako hlavní hrdina. Vesmír, v němž se příběh odehrává, má určité pevně dané zákonitosti, které ovšem nejsou na první pohled patrné a vyplouvají na povrch teprve postupně spolu s tím, jak na ně naráží i Ruslan. Román by se dal označit za sci-fi, zároveň v něm však narazíte i na fantazijní prvky, protože jde o prostředí vesmírné počítačové hry. A nutno podotknout, že dost akční.

Příběh je vyprávěn v první osobě z pohledu Ruslana, respektive Georga, jehož ve hře představuje. Jedná se o perfektní ukázku dvou nesmírně kontrastních povah. Zatímco původní Georg je v podstatě rezignovaný feťák závislý na krystalech, který se nestará o nic a o nikoho, Ruslan je rozený stratég, jenž chce vědět všechno o všem a o všech. Rozhodně nepodceňuje své nepřátele a už vůbec ne přátele, protože se pouští do hry, která by pro něj mohla být velmi nebezpečná. Navíc dokáže věci okolo sebe komentovat s nadhledem, sarkasmem a velmi břitkým humorem, který naznačuje, že si o sobě ani svých společnících nedělá žádné iluze.

Autor má neskutečně čtivý styl, navíc se soustředí na akci a značně eliminuje popisy. Zachovává jich však dostatečné množství, aby byl jeho svět co nejplastičtější a dobře představitelný. V románu je řada nečekaných dějových zvratů, nemluvě o spoustě nakousnutých problémů, které zůstávají otevřené k dořešení v dalších pokračováních. Čtenáři je postupně čím dál jasnější, že věci asi nejsou úplně tak, jak byly na začátku vylíčeny, o to zvědavější však je, jak to nakonec celé dopadne.

Sektor osm je nesmírně oddechovým čtivem, které si vás získá svou zábavností, jistou mírou "ujetosti", a především sarkastickým hlavním hrdinou, který se s ničím jen tak nemaže. Je to ideální román, po kterém sáhnout, pokud čtení příliš neholdujete, ovšem zároveň se jedná o úžasnou oddechovku, která vás příliš intelektuálně nezaměstná, ale dobře pobaví. Osobně jsem v žánru litRPG nováčkem, nicméně série Obránce perimetru si mě po prvním díle získala. Tím spíš, že za příběhem se rozhodně skrývá víc, než se na první pohled zdá.