Květen se u mě nesl v duchu pozvolného návratu k normálnímu režimu. Po dvou měsících mi skončil home office a vrátila jsem se do kanceláře a po nějakých dvanácti týdnech jsem se konečně taky dostala do tělocvičny. Ono, co si budeme nalhávat, cvičit pořád jenom doma, je po čase nuda. Na divadlo nebo kino si asi ještě budu muset chvilku počkat, zatím řeším jenom komplikované výměny lístků a začínám z toho být otrávená, ale rozhodně mám pocit, že život je normálnější. I ta neustálá únavná mediální masáž pomalu opadá.
Protože sedět neustále doma, je ubíjející, udělala jsem si alespoň pár výletů - po Praze a okolí. Chystám k tomuhle tématu články s tipy, kam v okolí hlavního města nebo i přímo v něm vyrazit, tak se můžete těšit. :) Každopádně jsem si udělala výlet k lomu Velká Amerika a zvládla i Malou Ameriku a Mexiko. Jde o příjemnou, nijak zvlášť náročnou procházku, kterou můžu vřele doporučit.
Na konci května se navíc pro veřejnost konečně otevřely hrady a zámky, což se Pražský hrad rozhodl oslavit dnem otevřených dveří. Krom vstupu zadarmo to znamenalo také nekonečné fronty prakticky na všechno. Ještě že jsem zvyklá čekat. :D Je to ale na každý pád jedna z památek, kterou si nejlíp užijete bez turistů. A protože hranice se pomalu začínají otevírat, nemáte na klidnou návštěvu už moc času.
No a teď už se přesuňme k tomu, co jsem vlastně přečetla. Můžu s potěšením konstatovat, že s návratem k aspoň jakž takž normálnímu režimu se vytratila i moje hlodající čtecí krize a počet přečtených kousků se tím pádem zvýšil. V květnu těch knížek nakonec bylo deset.
Nejdřív jsem si vzala tolik opěvovanou Holubici a hada, což nebylo špatné čtení, ale nebyla to ani vyloženě bomba. Potěšil mě druhý díl Muffinu a čaje s názvem Koláčky a spiklenci, který je jednoduše pohlazením pro duši. Velmi nenáročným čtením nečtením byla dvojice knihy Divné hlášky z knihkupectví a Další divné hlášky z knihkupectví. Není to četba, která by vás nějak intelektuálně obohatila, ale pro pobavení poslouží. Následovalo zklamání v podobně Ztracených květin Alice Hartové, které sice mají nádhernou obálku i grafickou úpravu, ale příběh sám o sobě je snad až přehnaně ambiciózní. Naopak neuvěřitelně silné je vyprávění o špinavém zákulisí baletu Baletky. Jestli jste někdy pochybovali o tom, že tanec je zvěrstvo, tahle kniha vás v tom jenom utvrdí. V jedné tokijské kavárně jsem se přenesla v čase a zůstala tam Než vystydne káva, což je kniha, která asi nesedne úplně každému, ale mně se trefila do noty. Úžasně hřejivý pocit a nehoráznou touhu vypravit se do Dánska ve mně probudila Kavárna v Kodani. Na takhle milé a pozitivní čtení bych měla narážet častěji. Následně jsem se potoulala alespoň po našem hlavním městě a odhalila 25 tajemství Prahy. No a na konci měsíce jsem se přenesla do Sektoru osm a zkusila si, jaké to je hrát počítačovou hru v knižní podobě.
Všeobecně můžu říct, že i přes některá zklamání nebyl květen čtenářsky vůbec špatný. Takže teď jen doufám, že i červen se vydaří. :) Jinak tradičně si na všechny knihy můžete přečíst recenze nebo se podívat na můj názor ve videu. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat