Představte si, že existuje nebe. Je to perfektní místo, kde nenarazíte na nic jako smutek, zlost nebo žárlivost, v uších vám neustále zní vaše oblíbená hudba a budete tady už na věčnost žít se svými blízkými. Pro Báru, která se tu zničehonic ocitá, to zní jako absolutní ráj. Nemá si ho ovšem užívat dlouho. Vypadá to totiž, že ještě zbývá pár věcí, které musí na zemi udělat...
Bára se zcela nečekaně objevuje v nebi. Netuší, jak zemřela, a na svůj život těsně před smrtí má jen velmi mlhavé vzpomínky. Najednou se však ocitá v situaci, která je pro ni naprosto nová a nečekaná. Znovu potkává své dávno mrtvé příbuzné, naráží na lidi, kteří byli pro její předchozí život důležití a učí se zákonitosti, na nichž její nová nezemská existence funguje. Všechno působí zdánlivě perfektně až do okamžiku, kdy je násilně poslána zpátky na zem.
Stejně znenadání, jako dorazila do nebe, vplouvá Bára zpět do pozemského světa a vrací se v čase do doby dva měsíce před svou smrtí. Vzpomíná si, že zemřela během silvestrovské noci, teď je ovšem začátek listopadu. Očividně má nějaký úkol, který je třeba za každou cenu splnit. Možná udělala chybu, kterou musí napravit, než znovu zemře. Ale co to vlastně je? A bude na to stačit?
Autorka přichází s trochu ezoterickou, ale poměrně sympatickou myšlenkou posmrtného života. Nebe je v románu vykresleno jako dokonalé místo, kam by si přál dostat se každý. Neexistují zde žádné negativní emoce ani čas, takže každý člověk tady může navěky, nebo aspoň na dobu, než se znovu narodí, prodlévat se svými blízkými. Ve své dokonalosti je to trochu nudné a monotónní, byť určitě ne vyloženě nepříjemné. Záleží asi spíše na čtenáři, jak moc je sluníčkář a jak moc cynik, od toho se může odvíjet jeho přístup k představě ráje. Co jsem trochu postrádala, byl aspoň drobný náznak nespokojenosti nebo vzdoru ze strany hlavní hrdinky nebo kterékoliv z ostatních postav. Všichni obyvatelé nebe jsou totiž se svou situací až absurdně smíření, nemají potřebu klást si otázky, proč museli zemřít a co všechno v životě ještě nestihli. Nejvíc zarážející je to právě v případě hlavní hrdinky, která se v ráji ocitá znenadání a okamžitě na svou novou situaci přistoupí, aniž by se třeba jen na moment zatoužila vrátit na svět.
Hlavní hrdinka a zároveň vypravěčka Bára je prototypem průměrné ženy vedoucí vcelku spokojený život. Má dobrou práci, milujícího snoubence a přátele, o které se může opřít. Alespoň tak se jí to jeví po smrti. Po návratu na zem však začíná zjišťovat, že ne všechno musí být tak, jak si myslela. Její život se najednou začne skládat z řady drobných náhod, které ve výsledku ústí v řetězec nezadržitelných událostí. Příběh se odvíjí ve svižném tempu, a přestože většina dílčích zápletek je snadno předvídatelná, román si udrží vaši pozornost. I kdyby jen proto, abyste se utvrdili ve svých předpokladech. Jediné, co trochu zamrzí, je absolutní determinismus v životě hlavní hrdinky - dokáže totiž měnit osudy lidí okolo sebe, ale na ten svůj, jako by nestačila.
Kde končí nebe je příběh pracující se zajímavou premisou, která je sice obtížně ověřitelná, ale možná o to sympatičtější. V románu se snoubí trocha esoteriky s romantikou a špetkou tajemna. Příběh nepřináší nic moc nového, je to spíše variace na dobře známé téma, která však v sobě skrývá neskutečnou laskavost směrem k postavám (byť ne absolutně) i ke čtenáři. Rozhodně jde o velmi čtivou oddechovku, která vás možná přiměje trochu se zamyslet nad vlastním životem. A nad tím, že i ty nejdrobnější detaily někdy mohou znamenat strašně moc.
Tímto mnohokrát děkuji autorce za poskytnutí recenzního výtisku.
Knihu si můžete zakoupit zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat