Do okolí Prahy... Čertovy hlavy

Zhruba tři čtvrtě hodinky autobusem od Prahy se nachází obec Želízy. Na první pohled není nijak zvlášť zajímavá, narazíte v ní nicméně na poměrně neotřelé umělecké dílo - dva velké reliéfy čertích hlav vytesaných do pískovcového monolitu. A to je jenom začátek našeho putování. :)

Obec Želízy leží nedaleko Mělníka a dostanete se do ní pohodlně autobusem. Z Prahy jezdí z nádraží Holešovice (cílová stanice Nový Bor) a cesta vám zabere zhruba čtyřicet minut. Můžete pochopitelně vyrazit i autem, nicméně v takovém případě si dejte pozor, protože přímo v Želízech není žádné vyhrazené parkoviště. Aspoň my jsme na žádné nenarazili. Obec se nachází jen kousek od CHKO Kokořínsko a v jejím okolí najdete pískovcové podloží. Právě tento materiál zlákal v polovině 19. století sochaře Václava Levého k tvůrčí činnosti a v bezprostředním okolí Želíz tak vznikla řada půvabných skalních reliéfů. Řadu z nich už ohlodal zub času, některé si ale přesto můžete prohlédnout. Vede kolem nich Okruh Václava Levého o délce zhruba 14 km a až na pár trochu náročnějších úseků je to velmi příjemná a nenáročná procházka.

Jakmile vystoupíte z autobusu, dejte se doleva. Dorazíte k rozcestí, odkud půjdete po modré turistické značce k první zastávce - Čertovým hlavám. Jedná se o dvě zhruba 9 m vysoké hlavy čertů, které tady ve 40. letech 19. století vytvořil Václav Levý. Pokud chcete mít krásný výhled do kraje a netrpíte závratí, můžete vyšplhat i nahoru na hlavy. Vede tam několik různě náročných tras, nicméně většinu z nich zvládnou i malé děti (soudě podle množství, co se jich nahoře procházelo). Od hlav musíte sejít dolů k dalšímu rozcestí, modrá značka vás nasměruje. Jen si dejte pozor na terén, protože pískovcové podloží má tendenci se hodně klouzat. Zvlášť pokud si vezmete boty s hladkou podrážkou.

Pod Čertovými hlavami se nachází další rozcestník. Stále po modré pokračujte až k jeskyni Klácelka. Její vznik inspirovala bajka Ferina lišák F. M. Klácela, krom postaviček z tohoto příběhu tady však narazíte taky na Jana Žižku nebo trpaslíky. Přímo do jeskyně se bohužel nedostanete, protože celý areál tohoto souboru skalních reliéfů je zamřížovaný a zamčený. Leda byste se rozhodli plot nějakým způsobem zdolat. Nejspíš by to s trochou šikovnosti šlo, nicméně my se rozhodli nepokoušet štěstí, pokochali jsme se zvenku a pokračovali dál.

Když se budete dál držet modré značky (jiná tady ostatně ani nevede), brzy se ocitnete na silnici. Podél ní ujdete jen pár desítek metrů, než vás u autobusové zastávky značka odvede zase do klidnější lokality. Obejděte rybník a pokračujte pořád dál, až se dostanete do dlouhé aleje končící v Liběchově prakticky naproti zámku. Tahle barokní stavbička vznikla přestavbou předchozího objektu a putovala z ruky do ruky podle toho, jak byli aktuální majitelé při penězích. V současnosti je objekt bohužel nepřístupný, protože v roce 2002 jej silně poškodily povodně a zatím nebyl rekonstruován, takže postupně chátrá. Projít si můžete pouze přilehlý park, v němž narazíte na kašnu a několik soch.

Z městečka pokračujte dál po modré. Cesta bude mírně stoupat, provede vás kolem zdejší školy a nakonec se promění v polní cestu. V čase zlátnoucího obilí je tu skutečně velmi příjemný pohled do okolní krajiny. Po nějaké době se dostanete do lesa, v němž jsou ukryty další Levého reliéfy. První, na který narazíte, je kaple sv. Máří Magdaleny, která už je sice značně zasažena zubem času, nicméně na oltáři je pořád ještě lehce znatelná polychromie. Další objekt, jeskyně Harfenice leží o zhruba půl kilometru dál a ještě o další půlkilometr je vzdálen reliéf Hada. U něj se můžete rozhodnout, kam dál. Buď se budete držet modré značky a vezmete to rovnou do vesnice Tupadly, anebo si uděláte menší zacházku a podíváte se k jeskyni Mordloch vzdálené 1,5 km po žluté.

Mordloch není přírodní jeskyně, byla uměle vytvořena zřejmě někdy v 17. století, protože za třicetileté války tady údajně sídlila hrůzostrašná loupežnická banda, která ve zdejším kraji záškodničila i ve století následujícím. Samo označení Mordloch ostatně v překladu znamená "vražedná díra" a nějaký ten človíček tady o život nejspíš přišel. V 19. století se v jeskyni údajně našlo několik lidských koster. Jedna z nich měla patřit poustevníkovi, který se zde usídlil poté, co loupežníci odtáhli. Ovšem komu patřil ten zbytek, těžko říct. V těsném sousedství jeskyně najdete skalní útvar Sedm chlebů, který si své jméno vysloužil díky podobě připomínající sedm pecnů naskládaných na sebe.

Když budete od Mordlochu pokračovat po žluté dál, dostanete se kolem několika kapliček až do Štětí. Pokud byste však radši zpátky do Želíz, vraťte se, kudy jste přišli, a u Hada se dejte po modré. Dojdete do obce Tupadly a můžete to vzít rovnou dál po modré zpět do Želíz, odkud jste vyšli, anebo si udělat ještě krátkou zacházku po zelené k zámku Slavín. Ten začal vznikat v první polovině 19. století jako oslava národa, z velkolepých plánů na 4 věže vybavené 24 sochami však byla nakonec realizována věž jediná. Ta až do zhruba poloviny 20. století sloužila jako rozhledna, v současnosti však schází prostředky na její rekonstrukci, proto je pro veřejnost uzavřená.

Zpátky do Želíz se celou dobu budete vracet podél říčky Liběchovka a modrá turistická značka vás nakonec dovede k rozcestí, kde jste začínali. V nohách máte nějakých 14 km a za sebou příjemnou procházku přírodou. Zpátky do Prahy se dostanete opět autobusem, jen si radši předem zjistěte, v kolik má jet. Želízy nejsou úplně frekventovaná trasa, tak ať tu pak nemusíte zbytečně čekat. :)