Literární kronika jedné rodiny a zároveň výpravná exkurze do dějin Sovětského svazu, potažmo celého bývalého východního bloku, tak by se ve stručnosti dala charakterizovat rozsáhlá próza Nino Haratischwiliové Osmý život. Na téměř devíti stech stranách tohoto objemného románu ožívají osudy několika generací rodiny, do jejichž životů zasáhly nejen dějiny, ale i, a to především, intimní soukromé tragédie.
Píše se rok 2006 a Brilka, nejmladší členka rodiny Džašiových opouští amsterodamský hotel, aby se vydala na cestu do Vídně. Její rodina v Gruzii z toho pochopitelně šílí a okamžitě vysílá záchranou výpravu v podobě Nicy, jediné z nich, která žije v západní Evropě. Ta ze svého úkolu není nijak zvlášť nadšená, ale nakonec svolí a za dívkou se vypraví, aby ji odvezla do svého berlínského bytu a postarala se o ni.
Následně se děj vrací úplně na začátek. Rodí se 20. století, první světová válka ještě nestačila vypuknout a v Gruzii žije cukrář a výrobce čokolády. Po jeho kakaovém nápoji a zákuscích z něj se může společnost utlouct, jemu však jeho vlastní receptura začíná postupem času nahánět strach. Souhra okolností ho totiž vede k přesvědčení, že je jeho horká čokoláda prokletá a každému, kdo ji ochutná, přinese smůlu. Začíná to jím samým a jeho manželkou a má pokračovat dlouhé roky přes všechny další generace rodiny až k Brilce...
Příběh je rozdělen do osmi knih, přičemž v každé je dominantní jedna postava. Čtenář se postupně seznamuje se Stasií, Christine, Kosťou, Kitty, Elene, Dariou, Nicou a Brilkou, jejichž osudy se navzájem protínají a proplétají. To, že určitá část románu je zaměřena na jednu postavu, neznamená, že ty ostatní by se v ní nevyskytovaly. Spíše naopak. Jak příběh postupuje, zaplétá se do něj stále větší množství lidí, všichni se navzájem ovlivňují a čin kohokoliv z nich může mít přímý dopad na všechny ostatní.
Přestože v románu se objevují i mužské postavy, často ve velmi zásadních, dějotvorných okamžicích, dalo by se říci, že jde především o příběh silných žen. Jsou to totiž právě ženy, kdo se musí popasovat s těmi nejhoršími ranami a vytrvat tváří v tvář absolutní beznaději. V průběhu své životní pouti nesčetněkrát ztrácejí víru v lepší zítřky, hledají východiska ze ztracených situací a snaží se samy sebe i své okolí přesvědčit, že život ještě nekončí. Čtenář zažívá jejich vzlety i pády, stává se němým svědkem ústrků, které jsou na nich páchány, a už předem očekává ránu, která zákonitě musí přijít. Román je totiž hluboce tragický a za každou, byť drobnou chvilku štěstí musejí postavy zaplatit vysokou daň.
Vedle hluboce intimních osudů jednotlivců jsou nicméně v románu zpracovány i dějiny Gruzie, potažmo celého východního bloku. Dějinné zvraty se totiž hrdinů více či méně dotýkají, postavy jsou dokonce často jejich přímými účastníky. Džašiovi jsou u zrození i pádu Sovětského svazu, prožijí si druhou světovou válku i pražské jaro, trpí pod knutou socialismu a batolecími krůčky se učí existovat ve svobodné zemi. To, co otřásá velkými dějinami jejich státu, Evropy i celého světa, se promítá i do jejich životů a významným způsobem je formuje.
Osmý život (pro Brilku) je románem, který se dá jen velmi těžko popsat. Jde o soustavu hlubokých lidských příběhů a složitých osudů formovaných dobou i okolím. V románu se mísí vášnivé lásky, nezlomné ideály i tiché rezignace, postavy na jeho stránkách žijí, či spíše jen přežívají ve světě, který nechápou a který na oplátku nechápe je. Dějiny a lidé jsou v knize velmi úzce propojeni, protože jedni bez druhých by nebyli nic. A přitom jde pořád o tragický příběh jedné obyčejné rodiny, který nevyhnutelně spěje ke konci. Anebo vlastně na začátek?
Žádné komentáře:
Okomentovat