Zuzana Dostálová - Soběstačný

Rozvod rodičů bývá pro dítě zátěží už sám o sobě. Když se však přidruží ještě nedostatek financí, nezájem ze strany otce, který rodinu opustil, aby si mohl založit novou, a vážná nemoc matky, je toho na jednoho chlapce málem víc, než se dá zvládnout. Štěpánovi je na začátku příběhu pouhých třináct, přesto se zdá, že toho zažil víc než dospělý dvojnásobného stáří.

Štěpánova rodina se rozpadla. Jeho otec odešel k mladší ženě, s níž se rozhodl založit novou rodinu, a Štěpán a jeho matka se ocitli v nezáviděníhodném postavení. Nemají prakticky z čeho žít, protože alimenty chodí pozdě a v nedostatečné výši a práce pokladní v Bille zrovna moc nevynáší. Do toho se přidávají vleklé zdravotní komplikace psychického i fyzického rázu, protože Štěpánova matka řeší svou samotu alkoholem, přičemž celková nepohoda se postupně podepisuje na jejím zdraví. Vyvrcholením toho všeho je diagnóza rakoviny.

Břemeno péče o Štěpána na sebe stále častěji bere chlapcův dědeček, protože otec se o syna příliš nezajímá a naočkovaný svou partnerkou mu bez ustání předhazuje to, že na tom nejsou finančně nejlíp. Zároveň mu syn nestojí ani za to, aby viděl, že jeho nová žena ho očividně nemá v lásce a ztrpčuje mu život nejrůznějšími drobnými ústrky. Štěpánův život se tak postupně proměňuje v boj se sebou samým a hlodavým strachem, koho ze svých nejbližších může ještě ztratit.

Román Soběstačný vlastně není jednolitým vyprávěním se začátkem, prostředkem a koncem. Respektive, to všechno tady pochopitelně je, nicméně autorka nepodává příběh jako uzavřený celek, v němž všechno souvisí se vším, nýbrž spíše jako soustavu jednotlivých epizod, které ze sebe více či méně vyplývají, ale zároveň fungují i samostatně. Každá z nich je přitom pro vývoj hlavního hrdiny poměrně zásadní, protože ukazuje, jak se snaží popasovat s problémy, které by měl obtíže překonat dospělý.

Vyprávění je rozděleno do tří přibližně stejně dlouhých částí, přičemž vypravěčem je v případě první a třetí Štěpán, v případě prostřední jeho matka. Čtenář díky tomu může situaci vnímat ze dvou rozdílných perspektiv očima dítěte i dospělého a poznat náhled více osob na tutéž situaci. Příběh je napsán v ich formě, nicméně vypravěči jsou od sebe dobře odlišeni, protože každý z nich používá trochu jiné výrazové prostředky odpovídající prostředí, v němž se pohybuje.

Autorka má poměrně úsporný styl a není přehnaně sentimentální. I smutné či tragické události jsou v rámci jejího textu sdělovány absolutně věcně a bez emocí. Právě v tom však tkví síla textu. Nesnaží se násilně ždímat ze čtenáře city, pouze mu předkládá prostá fakta a nechává je mluvit sama za sebe. Vlastně v sobě skrývá podivnou nejednoznačnost ve vyznění - je zcela na vás, jestli ho budete chtít vnímat s přídechem naděje nebo naopak s beznadějnou skepsí.

Román Soběstačný hlavní téma tak trochu naznačuje už samotným názvem. Soběstačnost se v něm prolíná v mnoha různých podobách - ať už jde o stárnoucího seniora se zhoršujícím se zdravím, nezletilého chlapce odkázaného na příbuzné nebo nemocnou matku samoživitelku. Každý z nich se snaží popasovat se světem a dokázat mu, že se obejde bez cizí pomoci, protože jediný, na koho se může spolehnout, je on sám. Příběh je velmi aktuální výpovědí o naší individualistické společnosti zaměřené na výkon, v níž obyčejné mezilidské vztahy pomalu odumírají a kde člověku nezbývá vlastně nic jiného, než být soběstačný.