Do okolí Prahy... Koněpruské jeskyně

Je zvláštní, že některá místa máme doslova za rohem, ale přesto na ně nikdy nezavítáme. To je pro mě příklad Koněpruských jeskyní. O jejich existenci jsem vždycky tak nějak věděla, jen mě nenapadlo, že leží od Prahy, co by kamenem dohodil. Pokud byste se chtěli podívat výhradně tam, můžete se pohodlně svézt autem. Na turisty motoristy jsou tu připraveni a mají pro ně k dispozici dvě parkoviště. Pokud nicméně rádi chodíte, dopřejte si trochu turistiky a vyrazte po svých, stejně jako my. :)

Svou cestu začnete v Berouně, kam se z Prahy pohodlně dopravíte vlakem. Osobák sem jezdí každou půl hodinu, tudíž nemusíte mít strach, že pokud jeden zmeškáte, okamžitě naberete monstrózní zpoždění. Ráno kolem deváté jezdí do Berouna také rychlík, který končí v Rakovníku. Protože jsme si mysleli, že půjde o rychlejší způsob přepravy, jeli jsme jím, ovšem rychlé to nebylo ani trochu. Vlak se pohyboval rychlostí nějakých dvacet kilometrů v hodině, takže kdybychom běželi vedle něj, vyšlo by to zhruba nastejno. Ne, to trochu přeháním, nicméně jízda to byla nepohodlná a úmorná.

Jakmile v Berouně vysednete, vyjděte před nádražní halu a dejte se doleva po zelené turistické značce. Rozcestník se nachází nějakých sto metrů od budovy a stejně byste se od něj k nádraží zase vraceli, takže si můžete ušetřit cestu a rovnou mi věřit, že je to skutečně po zelené. První část trasy je trochu nepříjemná, protože vede městem, podél frekventované silnice (je tu nicméně chodník) a hodně po sluníčku, což je zvlášť v létě hodně úmorné. Podél hlavní silnice se dostanete až na okraj města, následně uhnete na vedlejší ulici a pořád ještě kolem domů se dostanete až na polní cestu oddělenou od silnice závorou. Pořád se držte zelené, jiná značka tudy ani nevede.

Zhruba po čtyřech kilometrech dorazíte k vodní nádrži Suchomasty. Dá se tady koupat a na povolenku i rybařit, dokonce jsme pár lidí obého druhu potkali. Cesta pokračuje podél vody a dovede vás na další silnici. Podél ní budete pokračovat zhruba kilometr a půl až do Havlíčkova mlýna. Nicméně nemusíte se bát, protože tady není nijak hustý provoz. Havlíčkův mlýn je vesnice, do které ani nemusíte vejít, uhnete vlastně těsně před ní. A taky změníte barvu značky, odsud je to dál po žluté. Můžete se občerstvit u místního pramene a potom už se vydat podél potůčku k velmi ostrému stoupání nahoru k Axamitově bráně. Od potoka k ní je to jen nějakých tři sta metrů, nicméně stoupání je vážně hodně prudké a nepříjemné. Doporučuju vám boty s neklouzavou podrážkou a radši to tudy moc nepokoušejte za deště nebo těsně po něm. Hliněné podloží se totiž velmi snadno změní v kluzké bláto. Za sucha se tudy vydrápat dá bez potíží, ale chce to trochu fyzičku. Nahoře nicméně budete odměněni nádherným výhledem do okolní krajiny.

Axamitova brána je největší skalní bránou na území Českého krasu, nicméně původně to byla jeskyně. V 19. století se však její strop částečně propadl, takže zůstala skalní brána. Jeskyně pokračuje dál kamsi do hloubi země, ovšem její přesnou hloubku radši netestujte, mohlo by to bolet a s ohledem na přítomný plot to nejspíš ani není dovoleno. Od brány budete pokračovat dál po žluté a můžete si oddechnout, protože teď už cesta vede po rovině. Ještě před jeskyněmi se nezapomeňte zastavit na vyhlídce na velkolom Čertovy schody, který je stále plně funkční a při pohledu z výšky vypadá velmi působivě. Do Koněpruských jeskyní je to odsud už jen kilometr.

Koněpruské jeskyně se nachází na území Českého krasu, v místě vápencového podloží, kde se dodnes těží vápenec prvotřídní kvality. Za své objevení vděčí náhodě. Těžaři se totiž v padesátých letech minulého století do tohoto rozsáhlého třípatrového komplexu jeskyní prokopali. Následně nastoupili speleologové, kteří se vrhli na průzkum a občas při něm hazardovali s vlastním zdravím. Na druhou stranu, badatel, který by nebyl ochotný pro unikátní nález něco obětovat, by asi za moc nestál. O zdejším komplexu nicméně věděli lidé už někdy v 15. století, kdy se v horním patře nacházela penězokazecká dílna. A podle legendy se tady skrývali taky loupežníci. Prohlídka se v hlavní sezóně koná co čtvrt hodiny a vstupné pro dospělého stojí 150 Kč. Prohlídka samotná pak zabere zhruba hodinku. Jeskyně nejsou pokud jde o krasovou výzdobu až tak působivé, nicméně to neznamená, že by nestály za návštěvu. Jen se připravte na to, že uvnitř je pořádná zima, celoročně se pohybuje kolem deseti stupňů, takže pokud sem jdete v létě, radši se vybavte mikinou.

Jakmile vylezete z jeskyní zpátky na povrch, vystoupejte ještě pár metrů na vyhlídku Zlatý kůň, odkud se nabízí tři sta šedesáti stupňový výhled do okolí. Nahoře jsou i cedule s popisky, takže si můžete ověřit, co vlastně vidíte. Vede tudy i naučná stezka skrz jednotlivé lomy v oblasti, tudíž máte-li chuť, můžete si po ní výlet asi o tři kilometry prodloužit. My jsme ale z vyhlídky zamířili zpátky k pokladně, v kiosku si koupili limonádu a po obědě z vlastních zásob pokračovali po žluté dál.

Jen co minete větší ze dvou parkovišť, žlutá zahýbá doleva a vede vás podél silnice. Je to nicméně zbytečná zacházka a cestu si můžete pohodlně zkrátit přes louku po vyšlapané pěšině. Na jejím konci přejdete a po polní cestě budete pokračovat dál. Trasa vás povede povětšinou přes louky až do vesnice Tobolka, kterou projdete, opět podél silnice, než se napojíte na další polní cestu. Zbytek trasy už vede víceméně lesem. Dostanete se k prameni Koda, odkud si můžete udělat krátkou zacházku ke Kodským kaskádám. Oficiálně se k nim sice nesmí, nicméně cesta tam vede. Pak už zbývá jenom sejít kousek k řece Berounce a jste v Srbsku, kde nasednete na vlak. Jste na trati Praha-Beroun, takže vlak tady staví co půl hodiny.

Celá trasa měří zhruba 15 km, takže to, jak dlouho vám bude trvat ji ujít, záleží na tom, jak zdatní jste chodci a kolik si uděláte zastávek. Jedná se nicméně o příjemnou celodenní procházku, která až na jedno nepříjemné stoupání není nijak zvlášť fyzicky náročná. Takže pokud jste z Prahy a uvažujete, kam se vypravit na výlet, můžu vřele doporučit. :)