Lindsay Harrelová - Šepot papíru a inkoustu

Co když žijete naprosto perfektní život, ale vlastně jen tak na oko? Před vaším okolím všechno vypadá v nejlepším pořádku, ale jen vy víte, že je něco špatně. Sophie, Ginny a Emily jsou tři hrdinky, které dělí čas i vzdálenost, jedno je však spojuje. Život jim nevychází úplně podle plánu, i když svému okolí a vlastně i sobě nalhávají, že je všechno, jak má být.

Sophie přišla o svého snoubence, který zemřel při nehodě, a ona se s tím stále ještě nedokázala smířit. Nejhorší však je, že si není jistá, jestli jeho smrti víc lituje, nebo se jí ulevilo. Partner se k ní totiž nechoval vůbec pěkně, vlastně by se dalo říct, že jeho zacházení hraničilo s domácím násilím. Sophie je přesvědčená, že se jí povedlo přes to přenést, na návrat do práce a zpátky k psychoterapii, již provozuje, však zatím nemá. Rozhodne se proto opustit Arizonu a odjet do britského Cornwallu, dějiště knih jejího oblíbeného autora. Věří, že daleko za oceánem, na širokých anglických zelených pláních na své problémy konečně zapomene a dá se pořádně dohromady.

Ginny si prochází menší noční můrou. Opustil ji totiž manžel s tím, že potřebuje najít sám sebe. Ginny se snaží být chápavou partnerkou a dopřát mu tolik volnosti, kolik si jen bude přát, protože věří, že se k ní nakonec zase vrátí. V mezičase však hlavně potřebuje udržet nad vodou jejich společný podnik - malé knihkupectví, kam však skoro nikdo nechodí. Ginny se pokusí vzít si půjčku, ovšem je rázně odmítnuta i s doporučením, ať se vrátí do Ameriky, kam patří. A přestože Ginny to nechce připustit ani sama sobě, začíná o tom uvažovat.

Emily na rozdíl od obou výše zmíněných dam žije v 19. století a řeší zcela odlišné problémy. Je zoufale zamilovaná do svého nejlepšího přítele, uvědomuje si však, že kvůli rozdílům ve společenském postavení a především jejímu nulovému majetku nikdy nemohou být spolu. Drobnou útěchu nachází alespoň v psaní románů, které by jednou ráda publikovala. Zdá se však, že i to je zcela nemožný cíl, jednak kvůli jejím zaměstnavatelům, jednak pro její pohlaví.

Román se na jednu stranu zabývá i závažnějšími společenskými otázkami, na druhou je to ryze oddechová záležitost. Hrdinky se primárně snaží urovnat si život, což je svede dohromady a do budoucna silně ovlivní. Celý děj je velmi předvídatelný, takže vám je skoro od první chvíle jasné, jak příběh skončí. Romantická linka i její vyústění jsou lehce prvoplánové, podobné je to i s vývojem příběhu jako takového. Vlastně vás nemá čím překvapit, protože všechno, k čemu v něm dojde, více či méně čekáte.

Autorka v románu nadnáší problém domácího násilí a jeho různých forem, jemuž je jedna z hlavních hrdinek vystavena, spíše však řeší dopady na oběť v momentě, kdy týrání skončí. Je sympatické, že autorka si coby oběť zvolila ženu, která o této problematice z profesního hlediska zná v podstatě všechno, protože podobně postiženým ženám pomáhá. Demonstruje se tím, že domácí násilí se neohlíží na erudovanost oběti a může postihnout kohokoliv, a to včetně osob, které by měly být schopny se bránit. Vedle toho je však hlavním tématem, jako u tolika podobných románů, hledání sama sebe. Obě, možná dokonce všechny tři, hrdinky se nachází na pomyslném rozcestí, odkud musí vykročit dál. Mají však na výběr, kudy to bude. A aby si zvolily tu správnou cestu, musí nejprve pochopit, co je v životě dělá nejšťastnějšími a definuje je. Není to ničím nové ani objevné, to však nejspíš ani není autorčinou ambicí.

Příběh je psán částečně v er- a částečně v ich-formě. Většina textu je popisována ve třetí osobě z pohledu Sophie nebo Ginny, do první osoby autorka přechází pouze v případě deníkových zápisků Emily. Co do objemu je tato příběhová linie nejchudší, dějově však patří k těm zajímavějším. Osobní příběhy Sophie a Ginny jsou totiž v porovnání s ní poněkud ploché a nepřirozeně lineární. V podstatě se odvíjí z bodu A do bodu B a po cestě nepřináší žádné zajímavé ani překvapivé zvraty. Autorka má nicméně čtivý styl, takže až na pár drobných zaškobrtnutí text příjemně plyne. Navíc se jí dobře daří vykreslit atmosféru ospalého pobřežního městečka usazeného uprostřed Cornwallu.

Šepot papíru a inkoustu je milou oddechovkou, která nemá čím překvapit. Děj se odvíjí přesně podle očekávání bez zbytečných odboček a zákrutů, zvraty se v něm vyskytují pouze minimálně a prakticky všechno je dopředu předvídatelné. I přesto se jedná o sympatickou romantiku, která vás přenese na poklidné anglické pobřeží a nejspíš ve vás vyvolá touhu objevovat Cornwall. I přes značnou prvoplánovost je to totiž mile odpočinkové čtení.