Michael Atamanov - Za smrtí

Ruslan je ve hře Obránce perimetru už nějaký ten pátek a začíná jít do tuhého. Útoky nepřátelských cizáků totiž sílí a celý vesmír je kvůli tomu v ohrožení. Ovšem nebezpečí hrozí z několika stran. Ruslan v těle Georga royl Inoky už totiž zvládl poštvat proti sobě vlastní příbuzné. Jak tohle dopadne?

Obránce perimetru nabírá na obrátkách. Ruslan už se s herním prostředím sžil natolik, že dokáže rozlišovat jeho drobné nuance, uvědomuje si naplno jeho fungování a systematicky pracuje na zlepšování svého postavení i reputace. Zdá se však, že jeho vojenské úspěchy jsou některým trnem v oku. Čím víc totiž roste jeho popularita, tím nebezpečnějším se pro říši stává. A některé vlivné osobnosti by jen nerady přišly v důsledku jeho vzestupu o své postavení.

Ruslan, respektive princ Georg, bruslí na velmi tenkém ledě. Nikdy totiž nemůže vědět, kdo jsou jeho spojenci a kdo nepřátelé. První mu totiž v nestřeženém okamžiku můžou vrazit kudlu do zad, zatímco druzí se ukážou jako neocenitelná pomoc v momentech, kdy jde do tuhého. V Obránci perimetru se zkrátka nedá spolehnout na nikoho a na nic. A navíc, čas vyměřený Ruslanovi k účasti ve hře se pomalu ale jistě chýlí ke konci.

Druhé pokračování Obránce perimetru nepřináší v podstatě nic nového oproti prvnímu dílu. Čtenář se opět ocitá v herním světě a proniká hlouběji do jeho zákonitostí, takže si stejně jako hlavní hrdina začíná říkat, že za celou hrou musí být něco víc. Jen zatím netuší, co. Děj se omezuje víceméně na popis rozličných vesmírných bitek a politikaření v rámci jednotlivých frakcí. Na rostoucí slávě George royl Inoky by se totiž každý rád přiživil. Přes jistou monotónnost se však nedá říct, že by příběh byl nudný. Autor totiž dokáže nečekaně překvapit směsicí nepředvídatelných zvratů.

Příběh se velmi dobře čte a dokáže čtenáře pohltit zejména díky vypravěči, kterým je opět Ruslan aka Georg royl Inoky. Jeho náhled na situaci okolo něj je překvapivě střízlivý a neskutečně lidský. V rámci své herní existence si uvědomuje, že není v realitě, zároveň však okolní svět za realitu pokládá a podle toho se chová. Hra pro něj už dávno není jenom výhodným obchodem, z nějž kouká hromada peněz, stala se do jisté míry smyslem jeho existence. Velmi osvěžující je zejména Ruslanův všudypřítomný sarkasmus, s nímž komentuje své okolí i aktuální situaci, a to zejména v momentech kdy dochází k až absurdnímu vývoji.

Autor zároveň popouští uzdu fantazii, pokud jde o jím vytvořený svět, a modeluje jej velmi plasticky, byť místy nepříliš originálně. V jeho rámci se objevují rozličné popkulturní narážky, někdy přímo prostřednictvím komentáře hlavního hrdiny, jindy skrytě. Autor často porušuje zákony fyziky i biologie, nebo si je minimálně hodně přizpůsobuje, nicméně nesnaží se to tajit, nýbrž považuje to za zákonitost svého herního světa. Navíc píše s ohromující přesností, díky níž se před vámi jednotlivé situace odvíjí nesmírně plasticky a dokážete si je živě představit včetně všech emocí.

Druhý díl Obránce perimetru Za smrtí je vlastně ryze oddechovou záležitostí, ovšem kniha se ani nesnaží tvářit jinak a otevřeně to přiznává. Je to v podstatě tak trochu jiná sci-fi, která se snaží přenést do knižní podoby atmosféru počítačových RPG her a vcelku se jí to daří. Autor navrch píše velmi čtivě a přes jistou monotónnost příběhu dokáže neustále překvapovat. Sarkasmus hlavního hrdiny už je pak pouze pomyslnou třešničkou na dortu. Takže ne, není to žádná velká literatura, ale rozhodně je to příběh u kterého si odpočinete a který vás bude bavit.