Být rodičem vůbec není snadné. Zvlášť když na dítě zůstanete úplně sama. Julie si vysnila perfektní život s perfektní dcerou, realita se však ozve se svým typickým smyslem pro humor a přetočí všechny její plány vzhůru nohama. Život se totiž jen málokdy podobá tomu, co bychom chtěli.
Velkoměsto, policejní stanice a na ní matka nahlašující zmizení své dcery. Jedná se o opakovaný incident, patnáctiletá Agnes je známá recidivistka, která utíká z domu v jednom kuse. Její matka z toho viní špatnou partu, které se chytila. Podezírá dceru s krádeží a drogové závislosti a všeobecně o ní nemá nejlepší mínění. Pravidelné útěky z domu jsou pouze pomyslnou třešinkou na dortu. Matka si vlastně ani není jistá, jestli chce dceru zpátky, jít na policii se však od ní očekává, a proto k tomu přistoupí. Jak celý případ dopadne, se teprve uvidí.
Vraťme se o pár let nazpět. Julie pracuje už nějakou dobu v téže firmě a má slušně našlápnutou kariéru. Obklopuje ji však velké množství žen, které postupně odcházejí na mateřskou dovolenou, proto i ona sama začne uvažovat nad tím, že by si pořídila potomka. Ne snad, že by po dítěti až tak toužila, ovšem ráda by zažila všechny ty obdivné pohledy a gratulace směřující k jejímu zakulacujícímu se bříšku. A protože nic se nesmí podcenit, má Julie i dokonalý plán, jak svého cíle dosáhnout. O tom, jak moc je morální, raději pomlčme.
Autorka rozehrává příběh ve dvou navzájem propojených rovinách. V té první se nacházíme v současnosti s vypravěčkou v první osobě, která se potýká s útěkem dcery a vším, co bezprostředně následuje. V té druhé psané ve třetí osobě může čtenář postupně poznávat vše, co tomuto útěku předcházelo. A to od samého počátku hrdinčiny touhy po dítěti, respektive od momentu, kdy jí tento nápad poprvé přišel na mysl. Jedna příběhová linie v podstatě vysvětluje druhou, přičemž autorka si se čtenářem místy trochu hraje a hází mu falešné stopy, aby si nemohl být stoprocentně jistý, že zná pravdu.
Hlavním tématem románu je mateřství, potažmo komplikovaný vztah matky a dcery, který už od samého počátku nefunguje, protože je postaven na falešných představách. Autorka silně tematizuje cizí očekávání, která se neustále snažíme naplňovat. Julie si není jistá, jestli chce dítě, ale čeká se to od ní, a proto se s touto myšlenkou smíří. Vysní si dokonalou dceru a touto představou pak své dítě bolestně zatěžuje. Jednoduše od dcery očekává, že bude přesně taková, jakou by si ji přála mít. Naopak Agnes od matky čeká pochopení vůči svým problémům, ovšem pro Julii je zdá se pouze objektem naplňování vlastních ambic. Chce mít dceru, s níž se bude moct chlubit a pyšnit, ovšem nedokáže přijmout realitu. To je ostatně další téma, s nímž autorka pracuje - dvojsečnost našich představ a žité skutečnosti.
V románu se čtenář setkává se dvěma hlavními postavami - Julií a její dcerou Agnes. První je posedlá vnějším dojmem, který touží za každou cenu vytvářet. Nutí se do společenské role matky, protože má pocit, že je to poslední stupínek, který jí chybí k pomyslné dokonalosti, ovšem nedokáže se smířit se skutečností. Se svým rozhodnutím stran adopce Agnes není vnitřně smířená, kdesi v nitru se za dceru vlastně stydí a podvědomě od ní očekává to nejhorší, a proto ji tlačí do své představy toho nejlepšího. Názor dcery samotné přitom nehraje žádnou roli, protože jde jen o to, jak bude Julie před vnějším světem vypadat. Agnes se strašně touží matce zavděčit, jak však roste a postupně dospívá, uvědomuje si, jaké břemeno na ní matka naložila a že nemá žádnou šanci dostát jejím očekáváním. Jsou jednoduše příliš vysoká. Navíc cítí, že v matčině chování k ní schází srdečnost a touha po pochopení. To dívku vede k rebelantství, takže začíná naplňovat všechny matčiny skryté obavy. Nejedná se však o nic jiného, než prosté volání o pomoc a především žebrání o lásku, po níž Agnes prahne.
Anežka je vlastně poměrně drsným životním příběhem dvou žen, jejichž životní cesty se zkřížily spíše náhodou a daly vzniknout extrémně komplikovanému vztahu, jemuž nerozumí snad ani ony samy. Román je stejnou měrou příběhem o mateřství, jako o strastech dospívání nebo o naplňování cizích očekávání. Autorka v něm tematizuje současné společenské problémy, a byť je zahání lehce do extrému, daří se jí díky tomu o to silněji demonstrovat hlavní sdělení. Pokud po Anežce sáhnete, nečekejte veselé čtení, v tomhle příběhu je už od začátku všechno úplně špatně. Jedná se nicméně o příběh, který vás možná přiměje se zamyslet nad nastavením dnešní společnosti a nesmyslnými očekáváními, která na nás nakládá.
Žádné komentáře:
Okomentovat