Pavel Bareš - Meta

Žijí všude mezi námi. Některé z nich známe jako hvězdy šoubyznysu, další se pokoutně skrývají a o svých schopnostech před nikým nemluví. Jsou jiní, umí věci, které jsou ostatním zapovězené nebo si je ani nedovedou představit. Dali by se možná považovat za superhrdiny, i když jimi nejsou a ani nechtějí být. Vlastně chtějí jenom prostě existovat a nijak se nelišit od svého okolí. Jenže to tak úplně nejde, protože jsou to mety.

Lenka si právě prochází bolestivou porozchodovou fází. Dala adié klukovi, do kterého je vlastně ještě pořád svým způsobem zamilovaná, a teď se snaží zahnat samotu každý večer jiným chlapem u sebe v posteli. Co na tom, že ráno si nevzpomíná na jeho jméno ani na to, jak se v její ložnici vlastně ocitl. Její poslední noční dobrodružství ovšem přinese nečekané následky a Lenčin život se tím pořádně zkomplikuje.

Krom nezávazných aférek se hlavní hrdinka věnuje také studiu sociologie a občas u zkoušek zaskočí za svou nejlepší kamarádku Debí. Lenka má totiž jednu naprosto unikátní schopnost - je metajedinec, konkrétně mimik, což ji umožňuje měnit po libosti obličeje a stávat se, kýmkoliv si zamane. A to se v určitých situacích víc než hodí. Jindy to však může přinášet nečekané komplikace. Lenka o svých schopnostech mlčí, vlastně je poměrně důsledně tají. Každý metajedinec totiž musí být zaregistrovaný, aby nad ním vláda měla kontrolu. A jelikož mimici jsou zařazeni do kategorie potenciálně silně nebezpečných, přiznáním ke svým schopnostem by se Lenka odsoudila k pobytu v cele, případně nějakém solidním výzkumném zařízení. A ona rozhodně nestojí ani o jedno.

Meta je žánrově velmi obtížně zařaditelná, pohybuje se totiž na pomezí mnoha z nich. S ohledem na věk hrdinů by mohla být považována za young adult, témata, která řeší, však mají výrazný společenský přesah. Román by se tak dal označit za velmi ostrou společenskou kritiku, protože autor se nebojí strefovat do aktuálních politických i celospolečenských kauz, které hýbou naším světem. Ústy hlavní hrdinky ke čtenáři promlouvá typický zástupce naší generace mileniálů - trochu bezradný a ztracený ve světě, kde od něj všichni neustále něco čekají a předpokládají, že má patent na život, přestože on sám se v něm absolutně plácá. Román zároveň má, hlavně v závěrečné části, silně thrillerovou atmosféru. V druhé polovině se totiž naplno rozjíždí dějová linka týkající se stalkingu.

Dobře zvolený je celkový koncept příběhu, protože se jedná o retrospektivní vyprávění rádoby bezradného autora. Hrdinka hned v úvodu přiznává, že netuší, jak vlastně začít, a předestírá několik možných potenciálních začátků svého příběhu. Následující text je pak kombinací lineárního vyprávění, krátkých flashbacků, hrdinčiných úvah a postřehů o životě a imaginárních scén, které se odehrávají pouze v její hlavě. Ze začátku může být skákání časem, k němuž dochází zdánlivě zcela nahodile, trochu matoucí. Dá se na něj však rychle zvyknout a zorientovat se v něm.

Příběh je napsán v první osobě z pozice hlavní hrdinky, přičemž je až s podivem, jak přesně dokázal Bareš zachytit ženskou duši. Lenka je totiž na jednu stranu až otravně sarkastická, místy lehce zahořklá a světem zklamaná, na druhou však zároveň velmi ženská. Nepostrádá odvahu, ani vynalézavost, byť občas rychleji jedná, než přemýšlí. Je impulzivní a následky se zaobírá až zpětně, což ji přivádí do problémů, jejichž dosah není schopná postihnout.

Bareš má velmi působivý literární styl, který lavíruje kdesi na pomezí mezi filosofickou erudovaností a pokecem u piva. Román je takřka komplet napsán hovorově, místy i nespisovně, obsahuje ohromné množství anglicismů a řadu zábavných slovních hříček. Je vidět, že autor nad tím, co píše, přemýšlí, protože jazyk má pevný řád a strukturu a velmi dobře podtrhuje jednotlivá témata.

Meta je v mnoha ohledech velmi zvláštním čtením. Vyznačuje se svérázným, ale velmi vyspělým literárním stylem, je žánrově nesmírně pestrá a navrch čtenáře nutí přemýšlet. V podstatě je to poměrně depresivní čtení o výjimečných lidech, jimž je jejich výjimečnost na obtíž, protkané neveselými úvahami o stavu současné společnosti, které ve vás zanechá pocit hořkosti. Zároveň je to však román, který jen tak nedostanete z hlavy.

2 komentáře:

  1. Na Metu se těším už od doby, co o ní autor poprvé mluvil, a jsem ráda, že vidím další pozitivní recenzi :D Na depresivní knihy teď nemám náladu, takže asi Metu zatím ještě vynechám, ale vážně se na ni těším :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě právě zlákaly všechny ty pozitivní ohlasy a jsem za to ráda. Ta kniha je na jednu stranu strašně zvláštní, ale vážně dobrá.

      Vymazat