Taylor Jenkins Reid - Daisy Jones & The Six

Kapela The Six se mohla stát živoucí legendou. Jejich poslední album Aurora, na němž spolupracovali s Daisy Jones, trhalo příčky hitparád a zájem o koncerty překonal všechna očekávání. Uprostřed turné, v létě 1979, se však kapela bez pořádného vysvětlení rozpadla. Co se tehdy vlastně stalo a jak se ono období zapsalo do paměti jednotlivých členů kapely?

Daisy Jones a The Six byly dva nezávislé subjekty, které se spojily v podstatě náhodou. Jejich hudba totiž velmi dobře fungovala dohromady, proto by byla škoda, nevytřískat z toho maximum. Když se však rozhodnou spolupracovat dvě velmi silné osobnosti, říká si to o problémy. Daisy měla neradostné dětství, rodiče se o ni nikdy příliš nezajímali a nechali ji růst jako dříví v lese. V důsledku toho už v útlém mládí přičichla k drogám a nevázanému sexuálnímu životu a nasedla tak na kolotoč, z něhož neumí vystoupit. Na začátku The Six stála dvojice bratrů se snem o muzice, který nabral nečekané obrátky. Díky dobrým nápadům a šikovnému producentovi se vyšvihli na vrchol. Pád dolů však může být velmi tvrdý.

Román je koncipován jako interview. Jde o vyprávění jednotlivých členů kapely a jejich blízkých, což velmi přispívá k barvitosti příběhu. Na tytéž události má totiž každý z vypravěčů trochu jiný názor a často si danou situaci pamatuje úplně opačným způsobem. Autorka pracuje s konceptem selektivní paměti, díky níž některé vzpomínky vymažeme nebo poupravíme, aby lépe zapadaly do našeho celkového náhledu situace. Z jednotlivých střípků a útržků vzpomínek pak vzniká jeden celek, který dává za pravdu všem, zároveň však vůbec není jasné, kdo si danou událost pamatuje správně. A jestli vůbec.

Do jednotlivých vyprávění se přirozeně promítají dávné hořkosti a křivdy, každý z vypravěčů navíc ke své zpovědi přistupuje trochu jinak. Někdo bez příkras sděluje, jak se věci odehrály, a působí skoro jako nezúčastněný pozorovatel, jiný jako by se snažil ospravedlnit své předchozí počínání před sebou i před ostatními. Na stylu jednotlivých vypravěčů je navíc poměrně jasně patrné, kdo se dovedl přes svou minulost přenést a nechat ji v klidu spát, a v kom staré křivdy stále ještě hlodají. Všechny charaktery jsou překvapivě plnokrevné, mnohdy lehce svérázné, ovšem vlastně poplatné době, o níž vyprávějí. Z textu dýchá uvolněná atmosféra sedmdesátkového rocku, všudypřítomného alkoholu a drog a neustálého života na hraně, kdy nebylo jasné, co přinese zítřek.

Největší prostor mají ve vyprávění Daisy a Billy, frontman kapely The Six. Právě jejich komplikovaný vztah je hnacím motorem celého příběhu a vyplývá z rozdílných osobností těch dvou. Billy a Daisy se navzájem inspirují a pomáhají si tvořit, zároveň však vedou neustálé urputné souboje kdo s koho. Daisy je absolutně nevázaná, bezstarostná, často nezodpovědná a impulzivní, Billy je pro změnu vůdčí typ zvyklý všechno řídit, který jen těžko snáší cizí názor, je přesvědčen o vlastní pravdě a málokdy je svolný k jakékoliv diskuzi či kompromisům.

Autorka má velmi čtivý styl, který dokonale odráží zobrazovanou atmosféru, rychlý spád děje ještě umocňuje zvolená vyprávěcí forma. Některé charaktery sice místy trochu splývají, nicméně ve většině případů jsou od sebe jasně oddělitelné, ať už díky zvolenému stylu či konkrétním vyprávěcím prostředkům.

Daisy Jones & The Six je svižným příběhem zejména o vztazích a o tom, jak rozdílně může být vnímána tatáž situace. Autorka prostřednictvím interview s fiktivní kapelou představuje uvolněnou atmosféru sklonku sedmdesátých let, velmi plasticky popisuje dění v hudebním průmyslu a na příkladu drobných lidských tragédií ukazuje, jak výrazně se mohou ovlivňovat zdánlivě nesouvisející věci. Jde o román, který vás dovede pobavit i dojmout a možná vás i přimět k úvahám nad vlastním životem. Autorce se povedlo napsat hluboce lidský příběh, jehož protagonisté s odzbrojující upřímností přiznávají vlastní chyby a právě tím inspirují. Příběh, o kterém se jen těžko věří, že se skutečně nestal.