Ken Follett - Pád titánů

Dvacáté století se sotva stačilo zrodit a už s sebou přináší řadu problémů. Svět jako by si nechtěl uvědomit, že staré pořádky pomalu přestávají platit a společnost touží po změně. Jaké však jsou její šance, když vládnoucí elita zůstává zapřisáhle konzervativní a je odhodlaná vtáhnout svět do války, kterou si nikdo krom ní samé nepřeje?

Pocházejí z různých společenských tříd, dokonce i z různých zemí, ale přesto se jejich osudy navzájem propletou. Billy je mladý havíř z velšského Aberowenu, který si stejně jako desítky jiných začíná vydělávat prací v dole. Jeho sestra Ethel dělá služebnou v nedalekém panském sídle a svými schopnostmi a především mimořádnou krásou zaujme tamního majitele Fitze. Ten si mimořádně zakládá na svém hraběcím titulu a je hrdý na výborné postavení, které ve společnosti má. Jeho sestra Maud svůj šlechtický titul nebere zas tak vážně, ovšem je mimořádně schopná, politicky se angažuje a navíc dovede shromažďovat i chápat informace diplomatického charakteru. Walter pochází z Německa, ovšem jako zaměstnanec ministerstva zahraničí tráví spoustu času mimo domov na rozmanitých diplomatických misích. Podobně je na tom i mladý Američan Gus, s tím rozdílem, že on jako služebně nejmladší poradce amerického prezidenta svou zemi opouští jen výjimečně. A pak tady máme ještě dvojici bratrů z Ruska - Lva a Grigorije, kteří přežívají, jak se dá, a věří, že se pro ně situace časem vyvine příznivě a jejich život se změní k lepšímu.

Román mapuje dění let 1911 - 1924, přičemž nejvíce prostoru je věnováno první světové válce. Tento konflikt totiž všechny aktéry nějakým způsobem ovlivňuje - ať už proto, že se přímo účastní bitev, nebo protože přispívají k válečnému úsilí alespoň v zázemí. Autor velmi plasticky vykresluje dobu a konflikty, které jí otřásají. Vedle války se totiž v románu celkem podrobně objevuje i boj za ženská práva či boj o rovnoprávnost všech společenských tříd. Svět se pomalu mění a staré pořádky jsou z mnoha důvodů neudržitelné. Výhodou je, že autor nahlíží na veškeré dějinné zvraty víceméně objektivně a dopřává čtenáři pohled z několika různých úhlů. Díky tomu ho seznámí s příznivci i odpůrci konkrétního názoru a dopřeje mu luxus rozhodnout se, na čí stranu se vlastně postaví.

V románu se, jak už výčet výše napovídá, objevuje značné množství postav, které jsou charakterově velmi odlišné. Narazíte na přesvědčené idealisty i anarchisty, lidi poklidně plynoucí s davem i takové, kteří se vůči němu za každou cenu vymezují. Někteří se vyznačují pevným charakterem, jiní jsou kam vítr, tam plášť, jedni vzbuzují sympatie, druzí jsou vám ze své povahy bytostně nesympatičtí. Všechny postavy jsou však obdivuhodně realistické a jejich chování je buď opodstatněné, nebo minimálně silně argumentačně podložené, takže s nimi sice nemusíte souhlasit, ale dovedete je pochopit.

Díky množství postav jsou v románu postiženy všechny významnější historické momenty popisovaného období, i když pouze pro určitou část světa. Autor se soustředí zejména na dění v Británii, poměrně hodně prostoru dostane také socialistický převrat v Rusku, dění ve zbytku Evropy či v Americe však zůstává na okraji autorova zájmu. Nutno podotknout, že je historicky velmi přesný, aniž by nějak přehnaně edukoval. Jeho hrdinové jsou natolik pevně spjati s historickým děním, že se přirozeně podílejí na chodu dějin a umožňují čtenáři poznat historii i jinak než ze stránek odborných knih.

Follett má čtivý styl, smysl pro detail i schopnost postihnout problém výstižnou zkratkou. Některé scény přesto působí trochu navíc a v románu se, byť v malé míře, objevují pasáže, bez nichž by se obešel. Stejně tak v něm narazíte na drobné chyby a nesrovnalosti, které nemají nic společného s historií a většině lidí nejspíš uniknou, ovšem pozorný čtenář se nad nimi přinejmenším zamyslí. Jeden příklad za všechny - postava původem z ruské nízké společenské třídy se dostane do Anglie, kde začne pracovat. Jazyk se učí za pochodu zejména odposlechem a celkově komunikací, ovšem přitom dovede číst anglické noviny. Že umí číst z dob svého života v Rusku, je naprosto v pořádku, problém je spíš v tom, že angličtina se zapisuje latinkou, kdežto ruština azbukou. A ne, tyhle dvě abecedy si vážně nejsou podobné.

Pád titánů je výborně zpracovaným historickým románem, který sice má své mouchy, ale přesto dovede zaujmout. Obdivuhodná je především mravenčí práce, s níž autor vkomponoval do fiktivního textu reálné historické osobnosti. Román je tak působivou historickou freskou, která s úctou k dějinám představuje turbulentní období první čtvrtiny dvacátého století, v níž se starý svět mnohdy nedobrovolně, ale přesto trvale přerodil ve svět nový.

Žádné komentáře:

Okomentovat