Viktorie Hanišová - Dlouhá trať

Život je křehká věc, která může nečekaně skončit. A možná nemusí jít nutně o fyzický konec. Občas prostě jenom stačí, aby život ztratil svůj smysl a proměnil se v prázdné, bezúčelné přežívání. Viktorie Hanišová ve své nejnovější knize tematizuje fenomén smrti a sebevraždy, který rozebírá v sedmi žánrově i obsahově velmi rozdílných povídkách. Všechny však spojuje jedno - bezútěšnost ženoucí postavy až na samotnou hranici lidské existence a za ni.

Po třech románech přichází Hanišová s povídkovou sbírkou a krom zažité formy opouští i své oblíbené téma mateřství. To se sice promítá i v jejím nejnovějším textu, zároveň však nejde o ústřední spojnici jednotlivých povídek. Na výrazně menším prostoru a v silně koncentrované formě Hanišová řeší problematiku mnohem tíživější - smrt a dobrovolný odchod ze světa.

Každá z povídek přistupuje k tématu sebevraždy trochu jinak. Jednou je to hlavní protagonista, kdo se z více či méně konkrétních důvodů rozhodne svůj život ukončit, jindy mrtvý zkomplikuje životy přeživším. Dočtete se o sebevraždách páchaných jako útěk z mizérie vlastní existence i o demonstrativních pokusech, které se lehce zvrtly. Některé z povídek by se daly označit za hluboké psychologické sondy do podvědomí postav, jiné jsou striktně racionální a popisné, narazíte však také na grotesku přetékající černým humorem.

V rámci jednotlivých povídek jsou krom smrti tematizovány také nezamýšlené důsledky našich rozhodnutí. Někdy je jím třeba právě smrt, jindy však může jít o nově probuzená traumata, nenávist ke světu nebo naopak pocit konečné úlevy a možnosti začít nanovo. Autorka střídá vypravěče i prostředí, v rámci některých textů řeší krátké časové údobí pouhých hodin, v jiných se dostává až do řádu let. Střídá ich a er formu, do pozice vypravěče staví muže i ženy a pestrá je i věková struktura jednotlivých protagonistů.

Povídky nemají jednotný vyprávěcí styl, byť stopa jediného autora v nich zůstává zachována. Hanišová se při vyprávění přizpůsobuje konkrétnímu prostředí a hrdinovi a na základě toho volí literární prostředky. Určitý esprit jí samé však zůstává zachován v každém z textů a propojuje je stejně jako téma sebevraždy a smrti.

Dlouhá trať je poměrně pestrou, ale velmi tíživou povídkovou sbírkou. Téma je v ní sice místy odlehčeno zvolenou vyprávěcí formou nebo závěrečnou pointou, přesto po dočtení ve čtenáři přetrvává pocit zmaru a nesmyslnosti lidského počínání. Hanišová velmi úsporně, za využití minima prostředků dokáže vystihnout poselství každého jednotlivého textu a donutit čtenáře k zamyšlení. Kniha rozhodně není lehkým čtením, jde však o text, od něhož se budete jen velmi těžko odtrhávat a který vám přes hrůznost zjevovaných pravd nedovolí ho odložit.