Rodinné příběhy mohou být velmi překvapivé a skrývat v sobě nečekaná odhalení. Někdy nás zaskočí pravda o lidech, které jsme považovali za nejbližší, a jen těžko ji skousáváme, jindy jim jejich chování či jednání nedokážeme odpustit vůbec. Jenže každá mince má dvě strany a stejně tak pravda může být pro různé lidi různá. Jakuba Katalpa ve svém románu Němci na příkladu intimního rodinného dramatu ukazuje, jak obtížné je dostat se k objektivní skutečnosti, když jediné, co máme k dispozici, jsou subjektivní vzpomínky.
Hlavní hrdince umírá otec, což otevírá staré křivdy. Nikdo totiž neví, jestli by měl na pohřeb pozvat i německou část rodiny, s níž se sice dlouhodobě neudržují žádné styky, ale která přesto existuje. Pohřeb je nakonec uspořádán pouze v úzkém rodinném kruhu, hrdince však přesto nejdou otcovi němečtí příbuzní z hlavy, a rozhodne se je proto navštívit a zjistit podrobnosti o tom, co se vlastně stalo na konci druhé světové války.
Klára je Němka žijící v komplikované době. Zažila první světovou válku, hospodářskou krizi, druhou světovou válku i následné rozdělení Německa. Její život však ve výsledku nejvíce poznamenal právě válečný konflikt a jeho důsledky. Do jejího osudu se otiskl nástup nacismu, vznik Protektorátu i následné vysidlování německých obyvatel z území Československa. Je to vlastně úplně obyčejný a ničím výjimečný život silně poznamenaný dobou a drobnostmi, které tak často rozhodují o našem osudu.
Katalpa nepíše typický historický román a už vůbec ne válečný příběh. Němci jsou románem o ztrátě. V průběhu příběhu postupně ztrácejí všichni - někdy jsou to obyčejné hmotné věci, jindy blízké osoby, často nehmotné ideje. Motiv ztráty se vine celým vyprávěním jako červená nit a čtenář je postupně konfrontován s dějinnými paradoxy a především se skutečností, že veškeré dění a situace nejsou ničím jiným než odrazem lidského chování. Je to totiž právě lidský faktor, který rozhoduje o všem. Největší zvěrstva nepáchají dějiny jako nehmotná entita, nýbrž lidé, kteří je tvoří.
Příběh je vyprávěn ve dvou rovinách, přičemž první linie zasazená na začátek tisíciletí je rámcem pro druhou odehrávající se napříč dvacátým stoletím, ovšem převážně ve 30. a 40. letech. Jde o krátké epizody ze života hlavní hrdinky a lidí okolo ní, které jsou vzájemně provázané. Někdy je spojitost užší, jindy volnější, nicméně každý čin má své následky a akce vyvolává reakci. Klára je žena, která umí plout s proudem. Nehraje si na hrdinku, otevřeně neprotestuje ani se proti nikomu nestaví a v podstatě pouze existuje. Nemá žádné zvláštní ambice ani cíle, chce prostě jen žít tak, aby byla pokud možno spokojená. Svým chováním a jednáním nikomu vyloženě nepomáhá, ale ani přímo neubližuje. Je to v podstatě průměrná žena vedoucí naprosto průměrný život - tedy dokonalý prototyp běžného občana, jímž není potřeba se příliš zabývat.
Němci se nedají označit za román o válce, vysidlování či čemkoliv podobném, nejde ani o klasický historický román. Je to příběh o ztrátě. Téma je nastaveno hned v úvodu, kdy umírá vypravěččin otec, a následně se jenom prohlubuje, jak se objevují další a další ztráty nejrůznějšího charakteru. Je to vlastně dost smutné čtení s jen občasnými záblesky pozitivnějších událostí, ty největší hrůzy a tragédie jsou navíc jenom umocněny autorčiným úsporným vyprávěcím stylem. Pokud po románu sáhnete, nečekejte žádnou akční jízdu, nebo válečné dějiny, byli byste zklamaní. Němci jsou intimním rodinným příběhem, tragédií jednoho úplně obyčejného života prožitého v neobyčejné době.
Žádné komentáře:
Okomentovat