Nina Špitálníková - Mezi dvěma Kimy. Na studiích v KLDR

O Severní Koreji jsme všichni slyšeli aspoň něco. Vlastně jde o stát, který nás svým způsobem všechny fascinuje, a to zejména svou absolutní uzavřeností před okolním světem. Navštívit ho se povede jen nemnohým, a i pokud se vám to náhodou poštěstí, stejně nemáte jistotu, že vidíte pravdivý obraz. Vládnoucí režim se totiž postará o to, aby vám ukázal jen pěkné a chvályhodné věci. Nina Špitálníková ve své knize poodkrývá skutečnou tvář KLDR. A není to právě povzbudivé čtení.

Přehlídka bizarnosti, to jsou zhruba slova, která se vám derou na mysl, když se ponoříte do prózy Špitálníkové a začnete skrze její řádky poznávat Severní Koreu. Stát, který jako by se zasekl v minulém století a zapomněl, že názorové spektrum marxismu-leninismu bylo už dávno překonáno. Řada zcela absurdních a nesmyslných pravidel, nesvoboda, chudoba a především všudypřítomná propaganda vysvětlující ideálnost zřízení a špatnost okolního světa. Autorce se podařilo do Severní Koreje vycestovat za studiem hned dvakrát, a měla proto příležitost zemi i režim celkem důkladně poznat. A to včetně změn doprovázejících střídání vůdců.

V rámci knihy jsou čtenáři seznámeni s nejrůznějšími aspekty severokorejského života. Autorka ukazuje, jak vypadá studium i běžný život a zmiňuje se zejména o každodennosti obyvatel. Objektivní popisy a konstatování jsou proloženy jejími vlastními osobními zážitky, které sice často nebyly pozitivní, ale přesto silné. Právě toto kombinování subjektivních dojmů s objektivními fakty je však největší slabinou knihy. Text je totiž absolutně nekoncepční. Autorka v něm sice čtenářům předkládá velmi zajímavé informace, ale nedokáže je utřídit tak, aby tvořily aspoň trochu uzavřené celky. Od bydlení na kolejích se skočí k přídělovému systému, následně k provozu na ulicích a masivní výstavbě a oklikou zpátky k životu na kolejích. Jednotlivá témata tudíž nejsou předkládána v ucelených blocích, ale nahodile, jak autorce zrovna přicházela na mysl. Je to trochu škoda, protože text v důsledku toho působí roztříštěně a místy může čtenáře dokonce mást, protože skáče z místa na místo, a to naprosto bez varování.

I přes nekoncepčnost pojetí má autorka čtivý styl, který dokáže zaujmout. Mnoho situací navíc líčí s očividným ironickým nadhledem a nebojí se sklouznout ani k sarkasmu. Přestože je tedy její práce vybavena poznámkovým aparátem a seznamem literatury, k odborné práci má daleko a nedá se označit ani za vyloženě populárně naučnou. Jde o žánrově velmi nevyhraněný text, který je trochu cestopisem, trochu reportáží, trochu groteskou a trochu odbornou prací. Rozhodně však jde o působivou exkurzi do pro nás těžko pochopitelného systému.

Pokud se chcete o Severní Koreji dozvědět z první ruky a od někoho, kdo tamní život okusil, pak je pro vás kniha Mezi dvěma Kimy to pravé. Počítejte s tím, že nejde o autentické svědectví obyvatele země, nýbrž o pohled cizince na návštěvě, o to víc však možná vynikne specifičnost severokorejského režimu. Autorka je de facto nezúčastněnou pozorovatelkou, na niž se přesto vztahují všechna pravidla, a ač má jako cizí státní příslušnice jistá privilegia, zároveň je velmi silně omezována. Kniha je dobrým popisem fungování totalitního režimu a principů, na kterých stojí, a dokáže je čtenářům objasnit srozumitelnou a čtivou formou. Trochu ucelenější koncepce by jí sice bezpochyby slušela víc, ale i tak jde o působivé čtení o režimu, jehož zrůdnost se nejspíš ani nedovedeme představit.