Walter Tevis - The Queen's Gambit

Šachy mnozí z nás považují za nejnudnější hru na světě. Má totiž poměrně přísná pravidla, která stojí čas a úsilí si osvojit, a navíc vyžaduje od hráčů schopnost strategického myšlení, plánování a značnou porci imaginace. Je to specifický svět sám pro sebe, do něhož zapadají jenom specifičtí a vlastně trochu divní lidé. A přesto dokázal Walter Tevis z tohoto osobitého prostředí vykřesat velmi vzrušující čtení.

Beth je čerstvě osiřelá osmiletá dívka umístěná do sirotčince. Se svojí novou situací je vcelku smířená, byť do prostředí úplně nezapadá. Ve škole vyniká, nedělá jí nejmenší problém zvládnout ani složité předměty a na rozdíl od svých vrstevníků se velmi ráda uklidí někam s knížkou. Navíc má ještě jeden pro dívku vcelku neobvyklý koníček - šachy. Hru objeví náhodou, když je poslána do sklepa vyčistit houbu na tabuli a narazí zde na správce usazeného nad šachovnicí. Beth o šachách zpočátku nic neví, ale je víc než svolná se učit. A zlepšovat.

Bethiny slibné šachové začátky jsou však v sirotčinci velmi záhy utnuty a trvá několik dalších let, než se dívka může k hraní vrátit. V novém domově se ke svému původnímu koníčku dostává znovu a ukazuje se, že má našlápnuto k velmi slibné šachové kariéře. Jen málokdo se jí totiž dokáže v hraní vyrovnat a Beth navíc systematicky pracuje na tom, aby se stala tou nejlepší hráčkou světa.

Román je v první řadě o šachách, které se pro hrdinku stávají útěkem ze všední reality. Na rozdíl od jejího života v nich totiž všechno má pevně daný řád a pravidla, která je nutno dodržovat. Šachy fungují jako protiklad jisté vykořeněnosti hlavní hrdinky, která si není jistá, kam vlastně patří. Je sirotek, který sice dostal novou rodinu, ale nikoliv milující domov. Beth je osamělá a uvyklá spoléhat se jenom sama na sebe. Je pro ni obtížné projevovat city, protože z nich má strach, takže raději utíká do světa, v němž vítězí racionalita. Beth se snaží působit jako člověk, který k životu nepotřebuje nikoho dalšího, osamělost však na ni těžce doléhá a vhání ji do osidel závislosti, protože je snazší smysly otupit a vymazat, než si nalhávat, že není osamělá. Právě samota a míjení jsou ostatně dalšími z témat románu. Postavy totiž žijí spíš vedle sebe než spolu, což jenom prohlubuje jejich pocit neukotvenosti a hledání pochopení. Občas ho dokonce samy přiživují vlastní absurdní hrdostí nebo strachem. Nezapadají do okolního světa a bojí se otevřít se mu, když však narazí na někoho podobného založení, jsou jejich hradby už tak vysoké a silné, že je obtížné, neřkuli nemožné je překonat či dokonce zbourat.

Autor má velmi úsporný styl, který se až úzkostlivě soustředí na objektivní popis dění. Příběh je vyprávěn z pohledu Beth, o jejích pocitech se v něm však téměř nemluví, protože hrdinka je skrývá i sama před sebou a připouští si je zcela výjimečně. Strohost stylu nicméně velmi dobře koresponduje se zvoleným tématem a jenom podtrhuje specifickou osobnost Beth. Autor navíc dobře pracuje s napětím a jeho dávkováním a dokáže intelektuální šachový zápas proměnit ve vzrušující utkání, u nějž napětím málem přestáváte dýchat. Řada momentů je sice celkem pravděpodobná, ale nikoliv předvídatelná a autor dokáže některými zvraty skutečně překvapit.

The Queen's Gambit je na jednu stranu poměrně odpočinkové, na druhou však relativně těžké čtení. Je to román o hře v šachy a jejích zákonitostech, stejně tak je to však román o hledání sama sebe ve světě, který nemá rád výjimečné jedince. Postavy žijí osamělé životy uvězněny za hradbami lhostejnosti, které si samy vystavěly, a každý jejich den je bojem s nimi samými. A přesto román není nijak bezútěšným čtením, ale spíše příběhem o naději a vnitřní síle. Poutavě napsaným a ve své strohosti vlastně mnohem více vypovídajícím, než kdyby se plácal v mnohoslovnosti.