Eoin Dempsey - Najdi Rebeccu

Co všechno byste dokázali obětovat pro lásku? Drželi byste se při zemi, nebo byste nabídli klidně i vlastní život? Christopher a Rebecca žijí v komplikované době, která se promítá i do jejich vztahu. On je Němec, ona Židovka a kolem zuří druhá světová válka. Může být nějaký milostný vztah ještě komplikovanější?

Christopher se s Rebeccou seznámil, když byli oba ještě děti. Vyrůstali společně na ostrově Jersey a i přes dočasné odloučení k sobě nakonec našli cestu. Teď však osud zamíchal jejich karty znova a dost nečekaně. Rebecca je jako Židovka odvedena do koncentračního tábora a Christopher ji chce za každou cenu najít. Rozhodne se proto využít svého původu, vstoupí do SS a nechá se převelet do Osvětimi, aby mezi tamními vězni po své milované pátral.

Román se na první pohled tváří jako historický příběh z druhé světové války s velmi slibným, neobvyklým námětem. To, co je čtenáři naservírováno, bohužel nemá s historií moc společného a nezadá si s průměrnou harlekýnkou. Koncentrační tábor a veškeré válečné dění slouží víceméně pouze jako kulisa k milostnému vztahu mezi Rebeccou a Christopherem, který nicméně není moc dobře propracován, působí zkratkovitě a často dokonce velmi nevěrohodně.

Po historické stránce je příběh čirou fabulací, která se sice opírá o historická fakta, ale zároveň si s nimi příliš neláme hlavu. Navíc si autor řadu věcí usnadňuje tím, že o nich píše velmi povrchně a náznakově. Ukázkovým příkladem je zhruba posledních šedesát stran knihy, v nichž si postavy vyprávějí o svém minulém životě. Čtenář se díky tomu sice dozví události z Christopherovy kariéry táborového dozorce, ovšem v okleštěné, stručně popisné verzi. Autor tím porušuje zásadní pravidlo psaní - ukazuj, nepopisuj. Skoro se zdá, jako by mu docházel čas do uzávěrky, případně místo v rámci rozsahu rukopisu, a rozhodl se proto pasáže, které měly potenciál stát se nejzajímavější částí celého románu, osekat a ošidit.

Postavy působí trochu ploše, jejich chování je navíc často velmi nelogické. Jednají impulzivně a bez ohledu na následky, mnohdy sobecky upřednostňují vlastní prospěch a neohlíží se na případné dopady na jejich okolí. Neobrací se k jednoduchým a logickým řešením, hledají raději komplikované cesty. Jejich nápady a rozhodnutí navíc často nejsou pořádně vysvětleny, nekorespondují s jejich charakterem a vyvolávají dojem vykonstruovanosti. Sám hlavní hrdina je potom postava vcelku iritující, protože to působí, že jeho jediným povahovým rysem je potřeba pomáhat ostatním. Autor ho vykresluje jako nepochopeného hrdinu, který se jakýmsi omylem ocitl mezi lidmi jiného smýšlení. Jeho dojemná snaha o prosazování dobra za každých okolností je nudná a s ohledem na prostředí příběhu i neuvěřitelná.

Příběh plyne vcelku rychle, protože autor píše v krátkých stručných větách, které zvyšují tempo, ale schází mu pořádný dějový oblouk, konec je pak vyloženě ošizený. Celé dění je historicky velmi nepřesné, z příběhového hlediska těžce nepravděpodobné, a tím pádem i neuvěřitelné. Lovestory, na níž by měl být příběh založen především, je navíc až absurdně povrchní, city postavám jednoduše nevěříte a stejně tak nevěříte vývoji jejich vztahu. Řada věcí v textu je nekonzistentních, na mnoha místech působí příběh zkratkovitě a často nesedí ani časové údaje a informace na ně navázané.

Najdi Rebeccu je velmi průměrným čtením pro nenáročné čtenáře. Autor se snaží vykreslit prototyp německého dobrodince a hrdiny po vzoru Schindlerova seznamu, ovšem žalostně v tom selhává. Z hlediska historie se o románu mnoho dobrého říct nedá, neobstojí ani jako příklad červené knihovny. Téma samo o sobě je jistě zajímavé a má potenciál, autor jej však opouští dřív, než se mu začne pořádně věnovat a plácá dohromady povrchní válečnou pohádku, která nemá s historií nic společného. Pokud máte rádi klišé romantiku zasazenou do minulosti, pak se vám kniha líbit bude, v opačném případě od ní raději ruce pryč. Ušetříte si tím čas i nervy nad všemi těmi nesmysly, které autor do příběhu umístil.