Jules Wake - Notting Hill pod sněhem

Vánoce jsou svátky, kdy bychom se měli především zastavit a užívat si čas sami pro sebe a s naší rodinou. Je to však zároveň jedno z nejhektičtějších období roku. Dárky, pečení, výzdoba... Viola tohle všechno obvykle dělá pro celou svou rodinu a docela ji to vyčerpává. Ovšem aby toho nebylo málo, letos ji navíc čeká ještě příprava školního představení, o kterou se rozhodně nikoho neprosila.

Viola pracuje jako profesionální hudebnice, hraje na violu v orchestru londýnské Metropolitní opery a svou práci miluje. Zvlášť před Vánoci, kdy jsou na repertoáru samé klasické kousky. Bojuje pouze s tím, že její rodina nebere její práci úplně vážně a neváhá ji zneužívat ke všemu, s čím zrovna potřebuje pomoct. Ať už jde o hlídání dětí, nákupy nebo třeba výrobu vánočních dekorací. Aby toho nebylo málo, Viola je zaúkolovaná i vedením divadla, které v rámci charitativního programu spolupracuje s nottinghillskými školami a potřebuje dobrovolníka ochotného ujmout se přípravy školního vánočního představení. Viole se to zrovna dvakrát nehodí, ale nedostane šanci odmítnout.

Na přípravě představení má spolupracovat s Natem, členem školní rady, kterého do úkolu dotlačila tchyně. Viola proti tomu rozhodně nic nenamítá, protože ten muž se jí líbí, problém je, že kvůli práci skoro nemá čas, a veškeré břímě nácviku tak padá na Violu. A ještě horší je, že mezi těmi dvěma to viditelně jiskří, ale Nate se odmítá do jakéhokoliv vztahu hnát. Je totiž ženatý, a i když jeho žena žije na druhé straně zeměkoule, on musí myslet primárně na svou malou dcerku. A ta o žádnou tatínkovu přítelkyni rozhodně nestojí.

Příběh je vcelku obyčejnou, chtělo by se říci až průměrnou sváteční romancí, která nemá mnoho co nabídnout. Autorka sice zvolila atraktivní prostředí londýnské čtvrti Notting Hill proslulé svými malebnými domky a zákoutími, téměř s ním však nepracuje a atmosféra místa vyplouvá na povrch jen sem tam díky letmým zmínkám o lokálních reáliích. Nijak výrazně se nepracuje ani s atmosférou Vánoc, které sice zůstávají v podtextu, ale rozhodně nehrají prim. Příběh se soustředí zejména na postavy a jejich vzájemný vztah, to je ale zároveň asi největší slabinou celého románu.

Ani jeden z hlavních hrdinů nepůsobí příliš sympaticky, byť každý z jiných důvodů. Viola je v podstatě rodinným otrokem, který přiběhne na zapískání a zachrání jakoukoliv situaci. Sice je úspěšná hudebnice, ale přesto se neustále užírá pocity nejistoty a toho, že není dost dobrá. Nezapře v sobě zároveň jistý samaritánský komplex, který ji nutí neustále všem pomáhat na úkor vlastních potřeb a přání. Zvlášť se to projevuje na jejím vztahu s Grace, Nateovou dcerou, kterou vnímá jako menší zosobnění sebe sama a bez ustání se proto zasazuje právě o její štěstí. Nate je typický workoholik, kterému životní realita padá na hlavu a on si s ní nedovede poradit. Cítí, že jeho manželství se rozpadá, ale přesto se ho snaží udržet pohromadě, protože to považuje za to nejlepší pro Grace. Když mu do života vstoupí Viola, nechce si ji pustit k tělu, zároveň však každou svou akcí naznačuje pravý opak. A skoro to působí, že Violu přitahuje zejména proto, že v něm vidí někoho, kdo stejně jako jeho dcera potřebuje zachránit.

V románu se nedočkáte žádných zásadnějších ani překvapivých zvratů. Vlastně všechno na příběhu je naprosto předvídatelné, a to včetně závěrečného rozuzlení, které je poněkud uspěchané. Zároveň se objevují hluchá místa, která tak úplně nedávají smysl a zasloužila by si dovysvětlit, postavy, kterých je moc, působí podivně navíc a nepřinášejí s sebou žádnou přidanou hodnotu, a situace, jež k ničemu nevedou a jsou vlastně jen prázdným výplňkovým tlacháním. Z toho důvodu si román nemá jak čtenáře získat, jelikož neobsahuje jediný moment překvapení ani zajímavého zvratu.

Autorka píše čtivě a dovede vytvářet svižné, často dokonce vtipné dialogy, co se však hodně nepovedlo, je překlad. Ten působí kostrbatě, na některých místech vůbec nedává smysl a skoro se zdá, že překladatelka v životě neslyšela o idiomatických slovních spojeních a překládá je proto doslova. V textu se vyskytují protimluvy či zcela absurdní fráze nezapadající do kontextu, které viditelně vznikají nepochopením původního významu. Příliš dobře zvládnutá není ani korektura, to bych však s přimhouřenýma očima zkousla, protože chyb je sice dost, ale nejsou tak do očí bijící jako u jiných knih.

Notting Hill pod sněhem je těžce prvoplánovou vánoční romancí, která je postavená na řadě známých klišé a snad právě proto nemá čím překvapit. Na vcelku malém prostoru se tísní absurdní množství postav, z nichž většina je pouze výplňkovou a pro děj nepodstatnou kulisou; jednotlivé zápletky a situace působí poslepované k sobě jako na efekt a často jenom kvůli zvýšení komičnosti a ani hlavní hrdinové nenabízejí moc, pro co by vám měli být sympatičtí. Autorce se povedlo vybudovat nenucenou vánoční atmosféru v romantickém prostředí Notting Hillu, příběh ani charaktery však bohužel nejsou tak silné, aby ji podtrhly. Medvědí službu románu prokazuje i mizerný překlad. Není to špatné čtení, jen to není čtení, které by vás ohromilo. I v žánru vánočních romancí se najdou výrazně lepší a zajímavější příběhy.