Jack London - Bílý tesák

Aljaška je drsný svět, v němž přežijí jen ti nejsilnější. Bez odvahy a především silné vůle tady nemáte šanci, protože jakákoliv známka slabosti se okamžitě tvrdě trestá. Přesto se zde mohou zrodit nezlomná pouta, která nezničí vzdálenost ani čas, takže přetrvají navždy.

Bílý tesák se narodí jako jeden z početného vrhu vlčích štěňat, už od začátku je však jasné, že právě on je výjimečný a má před sebou slibnou budoucnost. Krom vlčích v sobě má i psí geny, jelikož jeho matka je jen z poloviny vlčice, což ho předem staví před četné možnosti. Může zdivočet a spolu se svými vlčími příbuznými brázdit holé aljašské planiny i zdejší husté lesy, nebo si najít cestu do lidských osad a přilnout k jejich dvounohým obyvatelům, kteří mu poskytnou výměnou za jeho služby pocit bezpečí a plného žaludku. Ne každý člověk je však od přírody laskavý a někteří nemají podobné hnutí mysli v povaze vůbec.

Příběh je do značné míry vyprávěním o životě Bílého tesáka a vlivech, které ho formují, stejně tak je však vyprávěním o drsné kráse Aljašky a jejích nevlídných podmínkách, pro něž je třeba být vybaven speciální tvrdostí. Autor ukazuje život v souladu s přírodou, který provozují indiánské kmeny, popisuje však také zlatokopecké sny uvězněné v malých osadách bílých dobrodruhů či pohodlný život na slunném americkém jihu. Jeho vyprávění je vystavěno na kontrastech mezi divočinou a civilizací a jejich rozdílném působení na lidi i na zvířata.

Hlavním hrdinou příběhu je bezesporu Bílý tesák. Většina vyprávění je z jeho pohledu a autor nabízí vskutku citlivý náhled do zvířecí duše. Jak moc se jeho popis blíží realitě, se dá jenom odhadovat, nic to však nemění na skutečnosti, že London popisuje nejrůznější nuance chování svého vlčího hrdiny, podtrhuje jeho inteligenci, tvárnost a přizpůsobivost, s níž je schopen přivyknout jakékoliv situaci. Bílý tesák v sobě má cosi vlčího, co mu umožňuje přežít v divočině a nenechat se zlomit ani tím nejkrutějším zacházením, ovšem zároveň cosi psího, díky čemuž je schopen přilnout ke svým pánům, respektovat je a jejich chování k němu jim ve vrchovaté míře oplácet, to dobré i to špatné.

Ač je to možná překvapivé, Bílý tesák je také příběhem neuvěřitelné krutosti, která má však málokdy něco společného se zvířecí říší. Zvířata jsou obvykle krutá spíše z potřeby přežít než ze zlého úmyslu, kdežto lidé mnohdy jen pro vlastní obveselení a pocit nadvlády nad okolím. Autor popisuje lidskou bestiálnost bez příkras a nesnaží se ji nijak omlouvat. Poukazuje sice na faktory, které v lidech krutost probouzí, nesnaží se je však využívat k jakékoliv bagatelizaci neomluvitelného.

S ohledem na zvoleného hlavního hrdinu je román převážně popisný. Bílý tesák přirozeně nemluví a věci okolo sebe vnímá výhradně prostřednictvím smyslů. Text je proto bohatý zejména na popisy prostředí, případně pocity hlavního hrdiny, neznamená to však, že by byl zcela prostý dialogů. Ač autor vypráví především z pozice svého vlka, občas do hry vstupuje vševědoucí vypravěč objasňující pozadí některých postav nebo je představující prostřednictvím rozmluv.

Bílý tesák je dnes už literární klasikou, která nestárne a zůstává překvapivě aktuální. Přestože reálie Aljašky se za těch sto let, která od jeho sepsání uplynula, dost výrazně proměnily, stále to je drsný kraj nemilosrdně hubící všechny, kdo nejsou dost silní na to, aby v něm přežili. London na stránkách svého románu zachytil rozdílné aspekty života v drsné a nemilosrdné krajině, všemožné způsoby, jak působí na lidi i zvířata, a především citlivě vykreslil zranitelnou zvířecí duši, která se té lidské podobá víc, než by se na první pohled zdálo. Jde o poetický, ale zároveň drsný a krutý příběh odvahy, lásky a touhy přežít všemu a všem navzdory.

2 komentáře:

  1. Taky jsem letos četla. Bylo to hodně drsné. Líbilo se mi to, ale zároveň bych to asi nemohla číst znovu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem se k té knížce teď vrátila po letech a úplně jsem zapomněla, jak moc drsné to je. Místy mě to až překvapilo.

      Vymazat