Duben se nijak výrazně nelišil od předchozích měsíců, protože jak to tak vypadá, pandemie tu s námi stále je a ještě chvíli bude. Aspoň se však můžeme radovat z prvních nesmělých náznaků jara, i když jinak bylo počasí vesměs aprílové. V tomhle ohledu duben dostál svému jménu, protože nám zvládl naservírovat teploty kolem dvacítky i zasněžené ulice.
Vzhledem k tomu, že v první půlce měsíce se pořád nedalo cestovat mimo okres, všechny moje procházky a výlety mohly směřovat jenom na území Prahy. Vezmeme-li v potaz, jak velké naše hlavní město je, to ale zas až tolik nevadilo. Krom známých a prochozených tras jsem tentokrát zvolila i nějaké nové a podívala se třeba do lesoparku Cibulka, který leží kousek od Motola a dá vám pocit skutečného pobytu v lese. V podstatě je to romantický zámecký park se spoustou drobných stavbiček a malebných zákoutí, který stojí za procházku. Najdete tady i rozhlednu, kam vede naprosto absurdní schodiště, na němž se dva lidé nemají moc šancí vyhnout, ale výhled je milý. Jinak jsem se po různu procházela hlavně po centru, a jelikož některé dny počasí vyloženě přálo, došlo i na první letošní zmrzlinu.
Co se sledování filmů a seriálů týče, HBO a Netflix zůstávají i nadále moji záchranou, pokud jde o trávení večerů. Fakt je, že na těchhle streamovacích stanicích pokaždé najdete něco nového, co jste ještě neviděli, protože nabídka se pravidelně rozrůstá. A to o nové i starší kousky. Po řadě let, kdy prohlašuju, že si ho musím pustit, jsem se tak konečně dostala k filmu Coco, který je neuvěřitelně milý, dojemný a přesně takový, jaký by správný animák být měl. Druhým animovaným filmem, který jsem viděla a moc mile mě překvapil, byla Duše, v níž se moc pěkně pracuje s motivem životního poslání a smyslu lidské existence. Ani jedno není typická pohádka a obojí vřele doporučuju. Pokud jde o seriály, v dubnu na Netflixu vyšel mnou velmi očekávaný Shadow and Bone. Moje prvotní motivace ke sledování byl Ben Barnes v jedné z hlavních rolí; co si budeme, každý máme nějaký ten celebrity crush. :D Z toho plynula i víceméně nulová očekávání, která jsem v adaptaci Griši měla. Ovšem seriál si mě naprosto získal. Tvůrci se věrně drželi knižní předlohy, ovšem doplnili ji o další příběhovou linku a navíc rozpracovali i stávající charaktery. Díky tomu, že v seriálu není jedinou vypravěčkou Alina, ale pozornost je věnována i dalším postavám, má divák možnost mnohem víc proniknout k jednotlivým charakterům a lépe je pochopit. Pokud máte fantasy seriály rádi, můžu jenom doporučit. Teď už jen doufejme, že vznikne i další série, a já si v mezičase aspoň dočtu všechny zbývající knihy z Grishaverse. :)
A teď už ke knížkám, které se mi v dubnu dostaly do ruky. Celý měsíc pro mě byl speciální v tom, že jsem se účastnila projektu #barevnecteni. Pokud mě sledujete na instagramu, tak víte, že šlo o projekt, v jehož rámci se četba vybírala na základě barvy obálky, což bylo občas poměrně zajímavé. Jako první byla vylosovaná tmavě růžová, takže jsem sáhla po trochu neobvyklé romanci Štěstí pro lidi, kde se do seznamování míchají umělé inteligence, a po letech jsem se taky vrátila ke klasice Utrpení mladého Werthera. Další na řadu přišla tmavě zelená a já si vzala nejprve prequel s sérii Hunger Games Balada o ptácích a hadech a potom ještě druhý díl fantasy série Cursebreakers s názvem A Heart So Fierce and Broken. Třetí barva v pořadí byla cosi mezi hnědou a oranžovou, takže volba padla na historický román Bezejmenní vyprávějící příběh židovské rodiny během první světové války. Následně vylosovaná světle modrá pro mě znamenala vánoční romanci Notting Hill pod sněhem, která neurazí, ale ani nenadchne. Další losování nám dala trochu větší volnost, protože vždycky dávala na výběr ze tří barev. První trojicí byla černá, červená a královsky modrá, tudíž jsem si vzala černo-červenou Rockovou hvězdu, která nijak nevybočuje ze žánru klasických erotických romancí. Následně jsem dočetla jedinou knihu nevybranou v rámci barevného čtení a sice Vážku, která se sice dobře čte, ale o nějaké historické věrnosti se tu nedá mluvit ani omylem. Předposlední barevné losování přišlo s šedou, béžovou a brčálově zelenou, tudíž jsem sáhla po další klasice, Bílém tesákovi, který se zároveň stal poslední knihou, již jsem zvládla v dubnu přečíst. Poslední losování ukázalo tmavě šedomodrou, šedofialovou a hnědou, takže i pro tuhle kombinaci jsem našla knížku, ovšem tu si nechám až na souhrn za příští měsíc, protože jsem ji v dubnu nedočetla. A jako tradičně tu pro vás mám i video, kde se o přečtených knížkách rozpovídám trochu víc. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat