Dvě znepřátelená vílí království a jedna žena, která by to mohla změnit. Abriella nikdy nechtěla víc, než obyčejný život v náručí milující rodiny, její osud však míří úplně jinými stezkami. Dívka má sehrát v příštích osudech země víl větší úlohu, než zatím sama tuší.
Brie žije spolu s mladší sestrou v domě tety a funguje jako levná pracovní síla. Kvůli kontraktu, který v minulosti uzavřela její matka, jsou totiž nuceny platit nemalé peníze za nájem (na který dost často nemají) a v mezičase plnit své zaměstnavatelce a jejím dcerám každé jejich přání. Brie se snaží udržet sebe i svou sestru nad vodou tím, že krade, ne vždycky je však úspěšná, a navíc si tím koleduje o problémy. Ty na sebe ostatně nenechají dlouho čekat, protože Brieina nelegální aktivita je odhalena a dívka musí prchnout. Vlastně jí to však hraje do karet, protože její teta mezitím stihla prodat její sestru na Měsíční dvůr ve vílí říši a Brie ji chce za každou cenu získat zpátky.
Brie víly bytostně nenávidí. Před lety totiž kvůli nim přišla o matku a nedokáže jim to odpustit. Pokud však má získat svou sestru zpátky, bude s nimi nejspíš muset spolupracovat. Měsíční král ji pověří úkolem získat relikvie, jež byly v minulosti z jeho dvora odcizeny. Kdo jiný než vynikající zlodějka by je ostatně měl získat? Brie se do úkolu nehrne, ale přistoupí na něj, rozhodně však nečeká, jak moc se její situace ještě zkomplikuje. Na Slunečním dvoře totiž zjišťuje, že Sebastian, její přítel a muž, do kterého je už dva roky zamilovaná, jí lhal o své totožnosti. Ve skutečnosti je vílím princem a následníkem trůnu. A aby toho nebylo málo, jistý zájem o ni projevuje taky tajemný cizinec Finn, shodou okolností princ a právoplatný dědic Měsíčního trůnu. Koho z nich si Brie nakonec vybere?
Román je v podstatě jedno velké chodící klišé. Autorka jako by vzala nejrůznější náměty z populárních YA fantasy knih a poskládala je dohromady, aniž by projevila jakoukoliv vlastní invenci a přišla se zajímavým nápadem, který by nebyl okopírovaný z jiného textu. Snad každá pasáž příběhu sečtělému čtenáři něco připomene, což textu ubírá na napětí a momentech překvapení. Celý vývoj je velmi předvídatelný, nedochází v něm k žádným zásadním zvratům, respektive, pokud přece jen ano, jde o zvraty, které čtenář stejně čeká, a proto ho nezaskočí. Autorka do značné míry kopíruje Dvory od Sarah J. Maas, a to zejména v rozložení dynamiky postav, viditelná je i inspirace Krutým princem, Selekcí nebo Grišou, zejména úvodní pasáže pak připomínají retelling Popelky.
Ústřední zápletka se má točit okolo snahy Brie zmocnit se odcizených relikvií Měsíčního dvora, po celou dobu je však odsouvána na druhou kolej ve prospěch milostného trojúhelníku. Hlavní hrdinka Brie má ve své blízkosti dva velmi atraktivní muže, mezi nimiž se nemůže rozhodnout. Tím spíš, že ti dva se navzájem právě nemusejí a mají tendenci Brie před tím druhým důrazně varovat. Hrdinka postrádá jakýkoliv zajímavý vývoj nebo silnou osobnost. Nechává sebou zmítat a manipulovat tam a sem, aniž by si to uvědomila. Naopak je nadmíru hrdá na svůj bystrozrak, s nímž jakoukoliv snahu ji ovládat předem odhalí. Nemá zvlášť dobrý odhad na lidi a mnohdy upřednostňuje vlastní touhy a přání před skutečností, bojuje s vlastní intuicí ohledně toho, co je a není správné, a raději se nechává konejšit falešným pocitem bezpečí, než by se postavila tváří v tvář realitě.
Krom Brie se k hlavním hrdinům řadí její dva potenciální nápadníci. Na jedné straně stojí Sebastian, Bash, muž, s nímž se už dva roky přátelí a kterého miluje, který ji však zradil, když jí neřekl pravdu o svém vílím původu. Sluneční princ se Brie snaží přesvědčit o tom, že mu na ní záleží, protože k ní očividně chová city, má však problém nalézt ty správné prostředky. Krom zájmu o vztah s Brie má také značné ambice stran vlády, věří ve vlastní důležitost a je bytostně přesvědčen, že právě on je tím, kdo může znesvářeným vílím dvorům přinést mír. V protikladu k němu stojí Finn, který je dědicem na útěku, protože jeho trůn si pro sebe zabral uzurpátor. Ví, co chce, a nebojí se použít i nečestných prostředků k tomu, aby to získal, k lidem, na nichž mu záleží, se však chová slušně, nikdy je neobelhává ani nezrazuje. Je ochoten spíš rovnou vyložit karty na stůl, než by musel čelit nařčení z podvodů a nekalostí, na druhou stranu však nepředstírá, že je bez poskvrny a že nemá na svědomí věci, které by se mnohým nemusely zamlouvat.
These Hollow Vows je v rámci YA fantasy spíše průměrným počinem, který nemá moc čím překvapit. Autorka si vypůjčila motivy z cizích příběhů, které na čtenáře fungují, a zkombinovala je dohromady, ovšem bez zvláštní invence. Některé scény dokonce působí jako vyloženě okopírované z jiných románů. Příběh stojí primárně na vcelku nudném milostném trojúhelníku s absolutně předvídatelným vývojem, jehož vnitřní dynamika navíc nefunguje úplně dobře. Román je čtivý, odvíjí se však v přesně daných mantinelech, které ani na chvilku nepřekračuje. Jakýkoliv záchvěv originality je utnut ještě v zárodku a autorka od něj honem prchá do bezpečnějších vod předvídatelnosti. Pokud si chcete přečíst knihu, u níž přesně víte, co dostanete, pak nejsou These Hollow Vows špatnou volbou, osobně je však doporučuju spíš lidem, kteří toho v rámci žánru ještě moc nepřečetli. U nich je aspoň malá šance, že se autorce povede je překvapit.
Žádné komentáře:
Okomentovat