Už se z toho pomalu stává tradice, ale červen a čtení u mě nejdou moc dohromady. I letos jsem měla pracovně extrémně náročný měsíc, takže volného času bylo málo, a když už se nějaký našel, moje mozková kapacita byla jednoduše přečerpaná a já se nedokopala k ničemu jinému, než ke sledování filmů a seriálů. Nicméně on takový menší seriálový relax taky není od věci. :)
Říct o červnovém počasí, že bylo příjemné, by byl jeden velký vtip. Až na drobné výjimky to totiž byla spíš jedna velká bída. Teploty, sluníčko i déšť se střídaly jako na houpačce a dělat si za těchhle okolností jakékoliv plány bylo přeci jen poněkud komplikované. Povedlo se nám ale urvat si jeden prodloužený víkend, úplnou náhodou vychytat to nejlepší červnové počasí a vyrazit se ségrou do Krkonoš. Byl to víceméně aktivní relax, protože jsme vysokohorskou turistiku proložily hotelovým wellness a drinky na terase s božským výhledem, ale rozhodně to byla dovča, kterou jsme si obě užily. A mohly jsme si taky z bucket listu odškrtnou položku vidět východ slunce na Sněžce. :) Kdybyste se chtěli pokochat nějakými výhledy, nebo se dozvědět pár tipů, natočila jsem pro vás video a připravila článek.
V červnu došlo taky na kulturu. Rozhodla jsem se totiž pokračovat v návštěvách divadla, než nám je zase zavřou. (I když pevně věřím, že k tomu nedojde.) Vyrazila jsem proto do Státní opery na Labutí jezero, protože je to snad nejslavnější balet vůbec, ale já ho do té doby neviděla. Určitě můžu doporučit, protože představení je velmi klasické a zejména ze strany sólistů velmi dobře zatančené. V půlce měsíce jsem se vypravila do Violy na Rozmarné léto, což je velmi literární, ale vlastně sympatická inscenace. A na závěr měsíce jsem stihla ještě Revizora v Divadle na Vinohradech. I tahle inscenace byla dost klasická, ale divácky vděčná. Fenomenální je zejména Aleš Procházka jako Hejtman.
Pořád ještě jsem neopustila ani své večerní sedánky s Netflixem, tím spíš, že červen byl pro mě vážně dost náročný. Pokud jde o sledované seriály, bylo to však dost monotematické. Většinu měsíce jsem sledovala Once Upon a Time, dokoukala jsem pátou a začala sledovat šestou sérii. Myslím, že do konce léta tenhle seriál zmáknu komplet a pak začnu vymýšlet, čím bych ho mohla nahradit. Těch rozkoukaných věcí mám víc, nicméně protože z většiny jde o kratší záležitosti, řeknu vám o nich spíš až je dokoukám. ;)
A teď už se pojďme podívat na moje čtení. Jak už jsem zmiňovala v úvodu, byla to poměrně bída. Celkem jsem zvládla jenom tři kousky. Ani jedna z knížek sice nebyla úplně krátká, ale i tak je to na moje poměry vlastně žalostně málo. Měsíc jsem zahájila románem Skříň plná Diora, který propojuje dvě dějové linie, ze současnosti a z minulosti, a krom propracované romantiky má taky propracované veškeré historické souvislosti. Následovala česká fantasy Zlatá Grai, která pro mě i přes lehce rozpačitý začátek byla velmi příjemným překvapením a ráda si přečtu i další díly. A na závěr měsíce jsem se prolouskala třicátým dílem Dynastie Morlandů s názvem Kdy přijde můj konec..., což je jako obvykle precizně zpracovaný historický román, který si nezadá s populárně-naučnou publikací.
Krom těch tří přečtených kousků vám tu zmíním ještě další dvě knihy, které jsem v minulosti četla na posudek a nemohla o nich mluvit. Ta první je Words Composed of Sea and Sky, vcelku průměrná letní romantika, která propojuje dvě dějové linie, z minulosti a ze současnosti, ovšem dělá to trochu násilně a jejich kombinace se v ní autorce příliš nedaří. Druhá je velmi sympatická fantasy s dobře propracovaným magickým systémem a sympatickými postavami s názvem Spellbreaker. Když jsem se do ní pouštěla, vůbec by mě nenapadlo, jak moc si knížku nakonec užiju, nicméně mě vážně hodně bavila a určitě se v budoucnu pustím i do pokračování. Ani jedna z knížek se v češtině zatím nechystá.
Pokud byste o kterékoliv z knížek chtěli vědět víc, můžete se prokliknout na recenze nebo si pustit video. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat