Autor: Nikolaj Vasiljevič Gogol
Překlad: Zdeněk Mahler
Premiéra: 19. 12. 2018
Uvádění: Divadlo na Vinohradech
Režie: Juraj Deák
Obsazení
Anton Antonovič Skvoznik-Dmuchanovskij, hejtman - Aleš Procházka
Anna Andrejevna, jeho žena - Andrea Černá
Marja Antonovna, jeho dcera - Šárka Vaculíková
Amos Fjodorovič Ljapkin-Ťapkin, okresní soudce - Pavel Nečas
Luka Lukič Chlopov, školní inspektor - Ondřej Kraus
Artěmij Filipovič Zemljanika, správce špitálu - Marek Holý
Ivan Kuzmič Špekin, pošmistr - Václav Vydra
Petr Ivanovič Dobčinskij, statkář žijící ve městě - Jiří Maryško
Petr Ivanovič Bobčinskij, statkář žijící ve městě - Viktor Javořík
Ivan Alexandrovič Chlestakov, úředník z Petěrburgu - Ondřej Brousek
Osip, jeho sluha - Jan Krafka
Christian Ivanovič Hübner, okresní lékař - Marek Lambora
Štěpán Ivanovič Korobkin - Tomáš Dastlík
Jeho žena - Alice Laksarová
Štěpán Iljič Uchovertov, náčelník policie - David Steigerwald
Miška, sluha hejtmana - David Steigerwald
Číšník - Jan Battěk
Policajti, hosté, kupci, měšťané, žadatelé - Mimický sbor Divadla na Vinohradech
Délka představení: 2 h 45
Příběh je velmi prostý a založený na spoustě falešných domněnek a absurdní víře ve vlastní jasnozřivost. Do zapomenuté ruské vsi, možná spíš městečka, má dorazit státní úředník, a to inkognito. V ten samý čas je v téže vsi i zkrachovalý karbaník Chlestakov, který nutně potřebuje sehnat peníze a prásknout do bot. Jeho nijak zářná úřednická kariéra ho však předurčuje k tomu, aby se proměnil v předmět všeobecného omylu, jenž se stává hnacím motorem hry.
Deákova inscenace staví do popředí zkorumpovanost státního aparátu, přičemž se nebojí ani velmi aktuálních narážek. Ty jsou však spíše invencí samotných herců než záměrem režie. Inscenace se odehrává v podivném bezčasí, kde je všechno na první pohled líbivé, ovšem jde jen o zlaté pozlátko zakrývající podpovrchový hnus. Tento pocit ještě umocňuje scénografie Davida Baziky, která díky rozložení zástěn, vyvolává dojem papundeklové nádhery. Zvlášť patrné je to v domě Hejtmana, kde nejrůznější serepetičky a dekorace chtějí působit vkusně a světácky, ale ve skutečnosti jsou spíše ukázkou přehnaného nevkusu snažícího se předstírat opak. Orientálně vzory a styl mají evokovat lepší společnost, která jde s dobou a její zálibou v čemkoliv exotickém, nenápadné detaily však dávají tušit, že jde o snahu přicházející naprosto vniveč vinou neschopnosti působit kýženým dojmem.
Deák se snaží budovat celou inscenaci výtvarně líbivě, takže jednotlivé scény jsou vizuálně zajímavé, jde však přesto primárně o herecké divadlo. Tahounem představení je bezpochyby Aleš Procházka jako Hejtman, který naprosto ovládá jeviště, kdykoliv se na něm objeví. Stačí mu k tomu přitom velmi omezené herecké prostředky. Spoléhá se především na práci s hlasem, intonaci a úspornou gestikulaci. Stačí mu zdánlivě mimoděčné gesto, úšklebek nebo jiná drobná mimika a divák naprosto přesně ví, co se mu honí v hlavě. Deákův Revizor by se vlastně měl jmenovat spíš Hejtman, bylo by to výstižnější.
Ondřej Brousek jako Chlestakov totiž spíš nudí. Je to v podstatě trochu směšný panák, kterému dělá mimořádně dobře cizí pozornost, kterou si užívá a v jejímž výsluní se hřeje. Schází mu však aristokratická sofistikovanost, uhlazenost, nonšalance, která by naznačovala, že je přece jen něco víc než nabubřelý žvanil. V jeho gestech i hlasu je jakási malost, jež naznačuje skutečnou povahu jeho charakteru, k níž však ostatní zůstávají záměrně slepí a mylně ji zaměňují s velkopanskou přezíravostí.
Revizor v Divadle na Vinohradech je divácky vděčnou komedií, která místy sklouzává až k frašce a karikatuře. Inscenace stojí hlavně na fenomenálním hereckém výkonu Aleše Procházky a zajímavé vizuální podobě. Jinak se však drží hodně v duchu vinohradské tradice inscenovat klasická díla klasicky. To znamená, že nijak neurazí, ale pro absenci zajímavých divadelních nápadů ani příliš nenadchne.
Žádné komentáře:
Okomentovat