Chorvatsko je naprosto tradiční dovolenková destinace, kam každoročně míří statisíce Čechů. A mně trvalo skoro třicet let, než jsem se tam konečně vypravila. Když jsem byla dítě, naši s námi jezdili spíše po vlastech českých, k moři jsem se poprvé podívala asi v jedenácti do Řecka a od té doby už viděla řadu dalších přímořských destinací, ale Chorvatsko mezi nimi nikdy nebylo. Protože tam ale z Prahy v létě jezdí přímý vlak a navíc letos ideálně vyšel prodloužený červencový víkend, rozhodly jsme se sbalit kufry a aspoň na pár dní se ségrou vyrazit do chorvatského vnitrozemí.
Cesta tam a zpět
Protože se v nás čas od času probudí smysl pro dobrodružství, rozhodly jsme se cestu na Jadran absolvovat možná trochu netradičně vlakem. Faktem bylo, že nás tak trochu lákalo to dobrodružství překonat všechny ty kilometry po železnici, a navíc nemáme vlastní auto, takže doprava na čtyř kolech nepřipadala v úvahu. Z Prahy jsme vyjížděli v pátek v podvečer. Ač byl plánovaný odjezd ve tři čtvrtě na pět, nakonec jsme na nádraží strávili hodinu čekáním, než nám vlak vůbec přistaví. Zpoždění už pak vlivem dopravní situace, výluk a hraničních kontrol jenom narůstalo, takže do Záhřebu jsme dorazili se zpožděním přibližně dvě a půl hodiny. Vzhledem k tomu, že většina cesty probíhala v noci, to zas tolik nevadilo, protože si člověk mohl aspoň trochu přispat.
Pokud jde o cestování vlaky RegioJet, je to víceméně navoněné nic. Tím chci říct, že se sice jízdenky prodávají vcelku draho, nicméně výsledný komfort za to úplně nestojí. Zpoždění se asi nedá úplně připisovat na vrub RegioJetu, protože oni za stav kolejí na trati zodpovědní nejsou, pohodlí na palubě ale není úplně ideální. Jízdenky do spacích vozů se prodávají jako lůžkové, i když reálně jde o kategorii lehátkovou, kde si nocleh musíte připravit sami - ať už jde o sklápění sedadel nebo povlékání polštářů a dek lůžkovinami. Není to vyloženě problém, jen je to zavádějící. V ceně jízdného máte malou lahvičku vody, kávu a ráno také snídani v podobě gumového croissantu a kelímku kávy nebo čaje. Pokud chcete mít soukromí, můžete si koupit celé kupé jenom pro sebe, případně spoléhat na to, že si zbylá místa nikdo nekoupí. Kupé jsou každopádně koncipována pro čtyři osoby a vaše vzájemné pohodlí je především o komunikaci a rozumné domluvě. Tam jsme cestovaly v kupé se dvěma cizími lidmi, zpátky samy, a ani v jednom případě nemáme důvod ke stížnostem.
S čím musíte cestou do i z Chorvatska počítat, je hraniční kontrola. Chorvatsko není v Schengenu, což znamená, že se tam jako do členského státu EU dostanete pohodlně na občanku, nicméně na hranicích po vás budou doklady chtít. Při cestě vlakem se hranice překračují v noci, případně nad ránem, tudíž počítejte s časným budíčkem. Trasa letos vedla přes Maďarsko, takže nás kontrolovali jak policisté z Maďarska, tak z Chorvatska a krom dokladů chtěli i covid testy. Jde však v podstatě o rutinní úkol, takže pokud budete mít všechno v pořádku, není důvod k obavám.
Cesty po Záhřebu a Chorvatsku
Vypravíte-li se stejně jako my do Záhřebu, pravděpodobně tu využijete možností MHD. Po chorvatském hlavním městě jezdí tramvaje a autobusy, které vás dovezou víceméně všude, kam budete potřebovat zavítat, spousta dalších míst je v dochozí vzdálenosti, takže tam můžete vyrazit i pěšky. Jízdenky se dají koupit ve všech trafikách nebo, v případě že na žádnou nenarazíte nebo jsou zavřené, taky přímo u řidiče. Počítejte nicméně s tím, že takový lístek je o polovinu dražší. Půlhodinovou jízdenku seženete v trafice za 4 kuny, u řidiče pak stojí kun 6. Dají se pořídit i hodinové či celodenní jízdenky, tudíž zvažte, jak moc chcete jezdit. Půlhodinový lístek vám ve většině případů s klidem vystačí. Jen si dejte pozor na správné čtení jízdních řádů. Existuje totiž vždy jen jeden univerzální z časy, v nichž daný vůz vyjíždí z konečné. Kdy přesně bude na vaší zastávce, si musíte spočíst sami podle přiloženého seznamu. A ještě jedno upozornění - výluky tramvají nejsou výjimkou a spoje navíc jen málokdy jezdí včas.
Pokud vyrazíte z centra do okrajovějších částí Záhřebu, spíš než tramvají pojedete autobusem. Tady si dejte pozor hlavně na jména zastávek, protože ta, která vidíte v jízdním řádu, dost často neodpovídají těm, která jsou přímo na dotčených zastávkách, nebo která řidič hlásí. Pokud jedete na konečnou, můžete být v klidu, protože řidič vás z autobusu v závěru stejně vyhodí, jinak si ale zastávky hlídejte. Z okrajovějších částí Záhřebu se do centra dostanete i vlakem, příměstské linky jezdí co dvacet minut až půl hodiny, oproti autobusu však jsou o něco dražší a jedna cesta vás vyjde zhruba na 10 kun.
V Chorvatsku je železniční i silniční síť, nicméně co jsem tak koukala na dojezdové časy, mnohem víc se vám vyplatí jet po silnici. Působí to sice trochu zvláštně, nicméně vlak jede do cílové destinace i dvakrát tak dlouho jako autobus. Záleží ale pochopitelně na tom, kam vlastně jedete. Ze Záhřebu je nicméně dobré spojení do měst na pobřeží, jako je Rijeka či Split, pokud vás zlákají Plitvická jezera, čeká vás zhruba dvou a půl hodinová jízda. A ze záhřebského letiště se vypravují i vnitrostátní lety třeba do Dubrovníku, kdyby vaše srdce toužilo poznávat nejjižnější okraj země (i když finančně se to úplně nevyplatí).
Kde se v Záhřebu ubytovat a kde najíst
Jaké bydlení zvolíte, záleží na vašich požadavcích i cenových možnostech. V Záhřebu se nabízí bydlení v hotelech nejrůznějších kategorií a ve hře je vždycky také Airbnb. My si přes booking našly hotel Forty Two, který se nachází v okrajovější části města, nicméně tramvají se do centra dostanete za nějakých deset minut. Tramvajová zastávka je nějaké tři minuty od hotelu, kousek je také Lidl, trafika a McDonald's. I přes tyto zjevné výhody ale hotel úplně doporučit nemůžu. Pokoj byl čistý a v rámci možností pohodlný, o to žádná, nefungovala však klimatizace, pokojová služba se u nás za ty tři dny pobytu neukázala ani jednou, byť by měla jen vynést odpadky, a snídaně byly jedním slovem bída. Asi největším kamenem úrazu byl nicméně personál, který skoro nemluvil anglicky a navíc většinu času působil, jako by jel v nějakých lehkých drogách. Přístup ze strany recepční byl dokonce vyloženě neprofesionální. Pokud hodláte hotel využít jen k tomu, abyste měli kde přespat, pak svůj účel splní, nicméně žádný zvláštní zážitek si z ubytování neodnesete.
Pokud jde o jídlo, máte v Záhřebu hodně z čeho vybírat. Město je relativně kosmopolitní a má bohatou kavárenskou kulturu, takže přesvědčí snad každého, aby objevil svůj oblíbený podnik. Pokud si chcete vychutnat skutečně dobrou kávu, vřele doporučuju Botaničar jen kousek od botanické zahrady, dáváte-li přednost něčemu sladkému na zub, pak je ideální cukrárna Amélie, chcete-li ochutnat trochu upgradovanou tradiční záhřebskou snídani vyrazte do Otto&Frank na smažená pošírovaná vejce a toužíte-li po nefalšované chuti Chorvatska, pak vás jistě potěší podnik Heritage, kde se specializují na lokální suroviny a jejich kombinace. Na restaurace a kavárny nicméně narazíte doslova na každém rohu a za procházku určitě stojí také tržnice Dolac, kde najdete krom ovoce a zeleniny, také další potraviny nebo suvenýry. Ceny se v Chorvatsku pohybují podobně jako u nás, často i trochu níž, takže se nemusíte bát, že ve zdejších podnicích projíte kalhoty.
Co vidět v Záhřebu
Přestože jde o hlavní město, zas tak moc k vidění toho tady není. Svou roli mohlo hrát i to, že ještě pořád máme covidovou situaci, a tudíž některá místa pořád ještě turistům naplno neotevřela, nicméně i tak je historické centrum vcelku skromné a projdete ho za den. Určitě si nenechte ujít oblast Kapitolu, kde najdete katedrálu i s arcibiskupským palácem a taky spoustu kaplí a kostelů náhodně rozesetých po městě. Pokud budou otevřené a máte církevní památky rádi, určitě aspoň nakoukněte, výzdoba bývá moc pěkná. Z Kapitolu také jezdí autobus na hřbitov Mirogoj, který průvodci svorně doporučují jako jedno z nejkrásnějších míst Záhřebu. Je sice trochu morbidní a divné říct něco podobného o hřbitově, nicméně je fakt, že to je zajímavý pohled na chorvatskou kulturu nejen pohřbívání. Zdejší historie sahá až někam do 19. století, najdete tady hromadné hroby z období války i nejrůznější památníky obětem všech válek, jichž se kdy Chorvatsko zúčastnilo. Leží tu vedle sebe křesťané, muslimové i židé a nikdo neřeší, jestli by náhodou některý kout hřbitova neměl patřit nějakému konkrétnímu náboženskému vyznání. Věc, která mě tu zarazila nejvíc, je nicméně množství "předplacených" hrobů, to je takových, v nichž zatím nikdo neleží, ale už má náhrobní kámen s datem narození. Jestli mi kdy něco přišlo extrémně morbidní, pak je to tohle.
Co by také nemělo uniknout vaší pozornosti je takzvaná zelená podkova, tedy soustava parků a zelených náměstí v centru města uzpůsobených zhruba do tvaru písmene U. Najdete tady záhřebské divadlo, konzervatoř, soud, univerzitní knihovnu nebo botanickou zahradu. Tu vřele doporučuju k návštěvě, protože je sice vcelku malá, nicméně vstupné vás vyjde na pár korun a zahrada je i přes nevelkou plochu bohatá na řadu rostlinných druhů ze všech koutů světa. Co se zeleně týče, vřele doporučuju taky park Maksimir, který se nachází trochu stranou centra, nicméně pohodlně tam dojedete tramvají. Areál je dost velký, jeho součástí je i záhřebská zoo, nicméně ta leží na kraji parku a pokud nechcete, navštěvovat ji nemusíte. Jinak je tu spousta různě širokých a různě upravených cestiček, po kterých můžete obejít celkem pět jezer (respektive rybníků, ale jezero zní líp :D) nebo zavítat k některé z mála zdejších staveb. V trávě se dá uspořádat piknik a všude tu jsou stánky s občerstvením a zmrzlinou, takže pokud na něco dostanete chuť, máte kde to sehnat.
Pokud byste chtěli, najdete v Záhřebu i několik muzeí - přírodovědeckých i historických. Kdo chce, ten si tady zábavu najde. Nám se upřímně do žádného nijak zvlášť nechtělo, protože ani jedno není tak známé a zajímavé, aby nás zlákalo. Rozhodně tím ale nechci říct, že by byla špatná, jen prostě úplně neodpovídají našemu vkusu. Namísto procházení se mezi zaprášenými exponáty ve starých budovách jsme radši zamířily do přírody. K Záhřebu totiž přiléhá pohoří a přírodní park Medvednica, který vyloženě láká k výletům. Pokud holdujete turistice, tady najdete dostatek tras, na nichž můžete své tužby uspokojit. My, ač chodíme rády, jsme tentokrát daly přednost nenáročnější procházce a vybraly jsme si jeskyni Veternica, která jednak patří k největším v Chorvatsku, jednak je známá tím, že tady v minulosti žili neandertálci. Původně tu rostly i krápníky, nicméně z těch toho moc nezbylo, protože lidé prostě v minulosti nemohli odolat touze odnést si odsud nějaký pěkný suvenýr. Prohlídka je s průvodcem, který vede výklad v chorvatštině, nicméně s ohledem na to, že jde o slovanský jazyk, ty nejpodstatnější informace pochytíte. Navíc nám průvodce některé věci i přeložil do angličtiny, takže jsme se snadno zorientovaly. Od jeskyně se dá pokračovat vzhůru k horské chatě vzdálené zhruba kilometr a pak dál za dalšími krásami Medvednici. Nějakých deset kilometrů daleko jsou třeba zlatonosné doly, kam se v případě zájmu také dostanete na prohlídku. :)
Plitvická jezera
Jedním z přírodních pokladů Chorvatska jsou bezesporu Plitvická jezera. Jde o turisticky velmi oblíbenou destinaci, kterou rozhodně stojí za to navštívit. Pokud znáte filmy s Vinnetouem, pak si vybavíte minimálně Poklad na Stříbrném jezeře, který tu vznikal, natáčelo se toho tady však víc. Sami Chorvati nicméně zrovna tuhle část historie Plitvic nijak výrazně nepřipomínají, takže místa z konkrétních filmových scén vám možná budou matně povědomá, ovšem nikdo vám je napřímo nepotvrdí. V létě počítejte s větším návalem, nicméně park je, dovolí-li to počasí, otevřen celoročně. Ze Záhřebu sem jezdí na pravidelné lince autobus, který odjíždí z hlavního autobusového nádraží. Cesta trvá zhruba dvě a půl hodiny, částečně vede po dálnici, částečně spíš po venkovských cestách, nicméně jde o vcelku příjemnou jízdu. Při nákupu lístku se můžete rozhodnout, jestli chcete vystoupit i Vchodu 1, Vchodu 2 nebo až v sousední vesnici. Trochu to souvisí i s tím, jakou trasu kolem jezer chcete absolvovat.
Lístek vás vyjde na 200 kun a nezáleží na tom, jestli uvnitř strávíte hodinu nebo třeba celý den. V ceně už máte obsaženou i možnost jízdy autobusem a lodí, což jsou v určitých fázích trasy jediné způsoby, jak se dopravit kamkoliv dál. Jezera se dělí na horní a dolní a rozhodně vřele doporučuju navštívit obojí. Mým malým soukromým tipem je zvolit ke vstupu Vchod 2 a následovat trasu H, jak jsme to udělaly my. Provede vás přes všechna jezera v parku, přičemž ty nejkrásnější výhledy na vás budou čekat jako odměna v samotném závěru trasy.
Pokud si vyberete trasu H, nejprve se autobusem dopravíte na horní stanici, odkud zahájíte postupný sestup podél jednotlivých jezer. Zhruba v půlce trasy vás čeká nástup na loď a přeplavení se přes největší z jezer, Kozjak, a následně pokračujete kolem dolních jezer, která jsou menší, ale díky umístění v kaňonu je můžete v závěru trasy obdivovat z výšky. Právě tady je jen tak mimochodem i jeskyně s pokladem, kterou se Vinnetou a Old Shatterhand pokoušeli zachránit, dá se k ní dostat odbočkou z hlavní cesty. Občerstvení na trase takřka nepotkáte, proto se vybavte vlastním. Něco na zub nebo k pití si nicméně můžete dát v přístavišti u jezera Kozjak. Pozor, berou jenom platební karty, takže s hotovostí moc nepochodíte. (Nicméně tak to bylo letos, takže se to ještě může změnit. Vyplatí se sledovat oficiální stránky parku.)
Plitvická jezera se jen těžko popisují, protože jejich krása nejvíc vynikne naživo. Pokud budete mít štěstí na slunečné počasí, park vás bezpochyby okouzlí, nicméně svou magičnost si zachovává i v pošmournu a dešti (osobní zkušenost). Je to jednoduše naprosto průzračná voda všech možných odstínů tyrkysové a modré, desítky různě velkých vodopádů, mraky zeleně a mezi tím umně vybudované chodníčky, které nijak nenarušují přírodní kouzlo. Pokud byste si v Chorvatsku měli dopřát jen jeden výlet do vnitrozemí, pak by to měl být tenhle.
***
Chorvatsko je pro většinu turistů spojeno hlavně s koupáním, ve skutečnosti však nabízí mnohem víc. Pokud se rozhodnete na Jadran vypravit, pak zvažte při cestě tam nebo zpět aspoň krátkou zastávku v Plitvicích a Záhřebu. Díky tomu poznáte zemi zase s trochu jiné stránky a načerpáte atmosféru míst, která byste prostě minout neměli. Nám se v Chorvatsku líbilo i přesto, že na moře tentokrát nedošlo. Aspoň máme záminku vypravit se tam v budoucnu znova. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat