Smrt není událost, která by nastala okamžitě. Poté, co srdce přestane bít, trvá ještě 10 minut a 38 vteřin, než to mozek definitivně vzdá. Na jednu stranu je to poměrně krátká doba. Čas, během nějž si odběhnete udělat popcorn, zatímco v televizi běží reklamní blok. Je to však zároveň doba dost dlouhá na to, aby vám před očima stihl defilovat celý váš život v podobě těch nejzásadnějších vzpomínek.
Leila je mrtvá. Svou situaci vnímá spíš mimoděk - na jednu stranu jako by si ji vůbec neuvědomovala, na druhou však naprosto přesně ví, že její tělo leží pohozené v popelnici a ona se už nikdy znovu nenadechne, protože její srdce dotlouklo. Ještě než se propadne do úplné nicoty, však zbývá probrat se vzpomínkami na celý její předchozí život. Dětství, dospívání, okolnosti, které ji přivedly do Istanbulu a nakonec vedly k její smrti. A mezi tím vším najít prostor i pro příběhy jejích nejbližších pěti přátel. Trochu nadneseně se říká, že před smrtí proběhne člověku před očima celý život, v případě Leily to však platí doslovně.
Dívka se narodila v městě Van daleko od kosmopolitního ruchu Istanbulu. Její život byl formován rodinnou situací, vírou a naukou o islámu i mnoha nepředvídanými okolnostmi. Na první pohled měla zcela harmonické dětství v obklopení milujících příbuzných, při bližším zkoumání se v něm však mnohé pokazilo. Okolnosti dívku v poměrně raném věku zavedly až do Istanbulu a k nezáviděníhodné kariéře sexuální pracovnice. Prostitutky sice hájené zákonem, ale přesto dlící na okraji společnosti, k níž se ostatní chovají jako ke špíně, byť je morálně čistší než mnozí z nich.
Autorka ve svém románu otevírá problematiku lidí a především žen žijících na okraji společnosti. Oficiálně jim jsou sice přiznávána veškerá občanská práva, přesto zůstávají lidmi druhořadé kategorie, kteří si jen obtížně shánějí práci a bez ohledu na své kvality jsou nuceni smířit se s doživotním podřadným postavením. Leila je prostitutka, tím pádem nečistá a opovrženíhodná bytost, její přátelé na tom však nejsou o moc lépe. Nostalgie Nalan, Sinan Sabotáž, Džamíla, Zajnab122, Hollywood Humeyra. Šestice lidí s naprosto rozdílnými osudy, kteří jsou však v podstatě vyloučeni z normální společnosti. Transsexuál vydávající se na strastiplnou pouť za získáním svého vysněného ženského pohlaví; spořádaný úředník vedoucí dvojí život rozpolcený mezi přísně konzervativní rodinu a absolutně neortodoxní přátele; křesťanská uprchlice, která si není jistá svou vlastní identitou, ale chce mít právo ji hledat; trpaslice s toulavými botami prahnoucí po dobrodružstvích daleko od domova; barová zpěvačka na útěku před manželem a životem svazovaným nesmyslnými pravidly bránícími svobodně se nadechnout. Ti všichni se našli a potkali díky Leile a nechali vzniknout pevnému přátelství. Všichni jsou totiž svým způsobem vyvrhelové pasovaní do rolí, které si nevybrali.
Vedle jednotlivých postav je však hlavním hrdinou příběhu i sám Istanbul. Město kosmopolitní a proměnlivé, v němž všechno staré je nahrazováno novým a nic nezůstává dlouho na jednom místě. Město rozkročené mezi Východem a Západem, které se snaží přejímat vlivy obou, ale zároveň se nedokáže ani pro jedno rozhodnout. Město zářivé historie, okouzlujících památek a vznosných staveb, stejně tak však město skrytých špinavých zákoutí, nezměrné chudoby, vykřičených domů a páchnoucích stok. Město, které je pouhou iluzí v očích těch, kdo jej obývají. Autorka skvěle vykresluje atmosféru města a jeho nevábných zákoutí, v nichž jsou přinuceni přežívat její hrdinové. Příběh je situován do druhé poloviny 20. století, a zachycuje proto řadu politických i kulturních změn, vlivy volající po vykročení k prozápadní budoucnosti i věčný spor mezi tradicí a pokrokem. Celým románem se vine atmosféra tíživé melancholie, která jako by předznamenávala, jakým směrem se bude příběh odvíjet, i podtrhovala absolutní bezvýchodnost životní situace postav.
Román je rozdělen do tří částí, přičemž většinu prostoru zabírají první a druhá, třetí je spíše dovětkem, byť co do významu podstatným. V první části se čtenáři představuje Leila, zavražděná prostitutka čekající na své objevení v popelnici jako obyčejný kus odpadu. Její srdce už netluče, jejímu mozku však ještě zbývá deset minut, v nichž jí přivádí na mysl nejrůznější vzpomínky. Čtenář díky tomu odhaluje ženinu minulost i veškeré okolnosti, které vedly až k tomuto konkrétnímu okamžiku, momentu její smrti. Seznamuje se s její rodinou, vidí její dětství i dospívání a stejně tak momenty, kdy jí do života vkročili jednotliví přátelé. Druhá část je věnovaná okolnostem následujícím po Leilině smrti. Štafetu vyprávění přebírá výše zmíněná pětice přátel, která se musí vyrovnat se smrtí jim blízké osoby a najít ten nejvhodnější způsob, jak ji uctít, i jak pro ni truchlit. Obě části se velmi dobře doplňují, protože ukazují každodennost lidí z okraje společnosti z různých úhlů a velmi komplexně.
10 minut 38 vteřin je skvěle napsaný román o životě společenských vyvrhelů. Jednotliví hrdinové jsou nuceni existovat na okraji společnosti, přestože se v podstatě ničím neprovinili a pouze se snažili jít si za svým a žít v souladu s vlastním svědomím. Autorka velmi výrazně poukazuje na absurditu systému, který některé lidi předem determinuje ke konkrétnímu osudu a nedává jim šanci nijak ho změnit; v podstatě ho i kritizuje, byť spíš nepřímo a mezi řádky. Román je zejména příběhem silné vůle a nezlomného přátelství, také však příběhem Istanbulu, města proměňujícího a vyvíjejícího se, v němž nic nezůstává pevné a neměnné. Jde o velmi atmosférickou prózu, která okouzlí svým jazykem a popisy a která po sobě zanechá slabou pachuť hořkosti nad nespravedlností světa.
Žádné komentáře:
Okomentovat