J. P. Monninger - Mapa k tobě

Některá setkání jsou osudová a zapíší se nám do srdce, i když se tomu snažíme bránit. Heather právě odpromovala a před nástupem do práce chce spolu s kamarádkami poznat Evropu, Jack cestuje po stopách starého vojenského deníku svého dědečka, který se po válce vracel skrz zdevastovanou Evropu zpátky domů. Ti dva na sebe narazí ve vlaku do Amsterdamu a přeskočí mezi nimi nečekaná jiskra.

Heather se do vztahů nikdy příliš nehnala a rozhodně se nepovažuje za spontánního člověka. Radši všechno dopodrobna plánuje, analyzuje a jen málokdy cokoliv ponechává náhodě. Jack je jejím absolutním protikladem, protože žije ze dne na den, bez větších plánů a bez svázání pevným pracovním režimem. Jeho hlavním cílem je vychutnávat si drobné okamžiky každého dne, poznávat známá místa z nových, nečekaných perspektiv a budovat si vzpomínky. Charaktery hlavních hrdinů jsou díky vzájemnému kontrastu mimořádně zajímavé a právě jejich dynamika je hnacím motorem příběhu.

Jack a Heather se rozhodnou cestovat po Evropě napříště společně. Projíždí Berlín, Prahu, Krakov, část Švýcarska a Itálie i romantickou Paříž. Na každém z míst, kde se zastaví, se ženou za neokoukanými místy a neotřelými zážitky. Populární turistické spoty je nechávají chladnými, protože se snaží především si užít každou chvíli, načerpat místní atmosféru a okusit každou destinaci spíš očima místních než coby návštěvníci. Každé léto ale jednou skončí a je nejvyšší čas zase čelit realitě všedních dní. Má vztah zrozený impulzivně a z ničeho šanci obstát i ve skutečném světě? A pokusí se o to Jack a Heather vůbec?

Román je skutečně dobře napsaný. Autor si s jazykem hraje, mazlí se s ním a snaží se v první řadě vystihnout atmosféru. Text je z většiny napsán v ich-formě z pohledu Heather, některé pasáže nicméně autor převedl do du-formy. Dociluje tím trochu schizofrenního pocitu blízkosti a odosobněnosti zároveň. Čtenář jako by si najednou uvědomil, že už nečte pouze o osudech hlavní hrdinky, ale v podstatě se propadl do příběhu, který by klidně mohl být jeho vlastním.

Vyprávěcí styl je skvělý, sám o sobě však bohužel nedokáže zachránit jinak poměrně zdlouhavý, plytký příběh. Ne snad, že by autor do textu nevetkl jedinou zajímavou myšlenku, naopak jich tam je celá řada, všechny jsou však zahaleny neskutečným množství balastu a prázdného plkání o ničem. Řada vět a promluv jsou prostě jen výplňkovou vatou, kterou si postavy vyměňují mezi sebou, aby to vypadalo, že jejich konverzace má nějaký smysl, přestože jde víc o prázdné fráze než reálný rozhovor. Hodně věcí a námětů hovoru se navíc opakuje stále dokola, takže postavy i čtenář se točí v kruhu.

Autor se sice snaží především vystihnout atmosféru prázdninového putování, pokud jde o konkrétní místa, prokazuje však až směšnou neúctu k reáliím. Nechává své hrdiny cestovat po Evropě, nicméně se zdá, že on sám většinu z ní viděl leda na fotografiích. Přestože zážitky z konkrétních destinací mohou být zajímavé a pro postavy nezapomenutelné, samotné lokality strašně splývají dohromady, protože autor je nedokáže nijak odlišit ani zajistit, aby působily jedinečně. S ohledem na to, že román je dělen na části právě podle lokalit, je to trochu škoda a rozdělení působí jako ryze účelové, protože bez něj by čtenář nedokázal putování postav správně strukturovat.

Mapa k tobě je velmi dobře napsaným románem se zajímavými postavami a krásným jazykem, která nicméně pokulhává z hlediska příběhu. Řada dialogů působí jako výplňkové konverzace bez hlubšího smyslu, mnoho vět jsou vyloženě prázdné fráze, jejichž jediným účelem jako by bylo nahnat znaky. V románu se dají nalézt pěkné myšlenky, velmi poetické popisné pasáže i nesmírně intenzivní, chtělo by se skoro říci osudový vztah, zároveň v něm však jsou i hluchá místa. Jde tak o sice dobře napsané, ale v podstatě průměrné čtení.