Alina je na útěku, touží se schovat před svou mocí i před Temnyjem, který podle všeho útok ve Vráse přežil. Doufá v obyčejný život daleko za oceánem po boku Mala, protože o ničem jiném nikdy nesnila. Osud s ní však zjevně má jiné plány a dívka se už brzy bude muset rozhodnout, kterou cestou se nakonec vydá.
Alina doufala, že Nová země je od Ravky dostatečně vzdálená, pokud však Temnyj něco chce, pak to taky dostane. A vzhledem k tomu, že veškeré jeho touhy se upírají ke Světlonošce, Alina nemá ani tu nejmenší šanci. Dřív než by považovala za možné, je na zpáteční cestě do země, z níž právě uprchla, grišové věrní svému generálovi ji hlídají na každém kroku a ke všemu je na lodi proradného piráta kdesi uprostřed oceánu.
Alinina moc se výrazně znásobila díky umocňovači z paroží bílého jelena. Teď je na honu za dalším bájným tvorem, jehož šupiny jí mohou propůjčit sílu, o níž se jí dosud nesnilo. Chce však vůbec něco podobného? Pokud má pomoci Ravce a zbavit ji Temnyjovy hrozby, nejspíš nebude mít na vybranou. Ale odváží se svému nepříteli skutečně postavit, když každá částečka jejího těla volá, ať se dá radši na útěk?
Druhý díl trilogie Griša čtenáře zavádí zpátky do Ravky, kde se za dveřmi honosných paláců snovou mocenské intriky. Politika je totiž vysoká hra, jejíž pravidla si osvojí jenom nemnozí. Alina se v jejích zákrutech teprve učí chodit za vydatného přispění Nikolaje, druhorozeného carského syna, který dovede ze všeho vytěžit výhody a v intrikaření se cítí jako ryba ve vodě. Víc než o akci je román tentokrát právě o mocenských strkanicích a snaze vyjít ze situace vítězně a z co největším ziskem. Intrikují totiž naprosto všichni, včetně těch, kteří by to do sebe nikdy neřekli.
Jestli Bardugo něco umí, pak popsat postavy. Paleta jejich charakterů je velmi pestrá, protože každého pohánějí trochu jiné pohnutky a způsob uvažování. Alina oproti prvnímu dílu výrazně vyspívá. Už to není ta naivní dívenka vděčná za každý drobek pozornosti, který jí někdo věnuje. Naopak se pomalu proměňuje v ženu, která odmítá nechat o sobě rozhodovat druhé a je připravená poprat se za to, čemu věří. Uvědomuje si, že moc, kterou svírá v rukou, je lákává, zrádná a nebezpečná, učí se ji však používat a pomalu pronikat až k samotné její podstatě.
Vcelku nevděčnou úlohu má v příběhu Mal, který se z nejlepšího přítele mění v žárlivého idiota neschopného vyrovnat se s myšlenkou, že Alina už není tou, kterou celý život zná. Její schopnosti nese velmi těžce, stejně jako skutečnost, že Světlonošky si všímají i jiní lidé a muži, kteří by ji rádi proměnili v hlavní nástroj své politické hry. Odmítá poslouchat jakékoliv logické argumenty nebo vysvětlení, raději zabedněně trvá na vlastní pravdě a ubližuje tím nejen sobě. Extrémně vděčnou a zajímavou postavou je naopak Nikolaj, který se v příběhu objevuje velmi stylově a dokáže nabourat zaběhnuté pořádky, kdekoliv se objeví. Má v sobě neodolatelné, vábivé kouzlo, které k němu lidi přitahuje jako magnet, je však velmi obratným intrikánem a manipulátorem, protože jenom střídání mnoha tváří mu pomohlo přežít u dvora i mimo něj. Pro kousavou nebo sarkastickou poznámku nikdy nejde daleko, pro všechno najde přiléhavou odpověď a zná prostředky, jak vždycky spolehlivě dosáhnout svého.
Griša: Bouře a vzdor rozhodně není jenom nudným výplňkovým dílem, jak to u trilogií často bývá. Příběh se sice neposouvá vpřed nějakou zásadnější akcí, autorka však mnohem důkladněji propracovává své charaktery a sune je po mocenské šachovnici na výchozí polohy pro závěrečnou bitvu. Nechává vyostřovat vzájemné vztahy a naznačuje možná východiska ze zdánlivě patové situace, nechává však čtenáře přeci jen lehce tápat a napjatě očekávat, jak se věci vyvinou. Druhý díl Griši perfektně připravuje pole pro epický závěr, tak uvidíme, jestli se ho skutečně dočkáme.
Žádné komentáře:
Okomentovat