Většina školou povinných dětí i studentů červenec netrpělivě vyhlíží, protože to znamená, že se konečně dočkají dvouměsíčního volna. Od chvíle, co chodím do práce, se pro mě tenhle měsíc nijak výrazně neodlišuje od ostatních. Snad jen tím, že si tady obvykle plánuju nějakou dovolenou a v kanceláři zapínám klimatizaci, protože jinak je vevnitř k nesnesení. Tak se pojďme podívat, jaký můj červenec vlastně byl. :)
Kdy jindy vyrazit na dovolenou, než v době, kdy se na ni hrnou naprosto všichni? Já se letos rozhodla, že si nenechám plány ani náladu zkazit stále ještě panující covidovou epidemií a budu cestovat, jak jen mi to aktuální podmínky, množství dovolené i zůstatek na bankovním účtu umožní. V červenci jsem si proto nakonec dopřála dvě dovolené. Jednu kratší v Chorvatsku a jednu delší na Madeiře.
K Jadranu jsem odjela na prodloužený víkend začátkem měsíce, což bylo v podstatě velmi spontánní rozhodnutí, které se ségře zrodilo v hlavě někdy začátkem června a já na něj kývla. Proč totiž neotestovat vlaky RegioJet, které do oblíbené dovolenkové destinace směřují? Sice jsme se nevypravily k moři, ale jenom do Záhřebu, ovšem to neznamená, že bychom si to užily míň. Pokud chcete načerpat inspiraci, mám pro vás článek s tipy i video, kde jsem se pokusila všechny ty krásy ukázat. :)
Madeira byla plánovaná podstatně déle, mám za to, že jsme letenky kupovaly někdy na přelomu zimy a jara. I tohle byl ségřin nápad, nicméně mě pro něj dokonale nadchla, protože ono stačí podívat se na pár fotek a máte o vaší příští prázdninové destinaci jasno. Svého rozhodnutí na tenhle ostrůvek v Atlantiku vyrazit ani v nejmenším nelituju, jelikož to sice byla dovolená v mnoha ohledech náročná, ale zároveň dokonale relaxační, protože se mi po strašně dlouhé době povedlo úplně vypnout hlavu a prostě si jen užívat přítomný okamžik. Pochopitelně jsem pro vás pilně fotila a natáčela, takže jestli chcete nějaké tipy, co na Madeiře určitě neminout, můžete si rozkliknout článek. A i když na videu to asi úplně nevyzní, pokud chcete aspoň něco z toho, o čem píšu, vidět na vlastní oči, mám pro vás hned dvě videa (1. část, 2. část). Toho materiálu se totiž sesbíralo tolik, že by mi bylo líto ho nevyužít, ale zase jsem nechtěla stvořit jediný celovečerní film.
A po cestovním si dejme ještě malé kulturní okénko. Začnu zážitkovým večerem s malováním od ArtMoment, který jsem absolvovala v půlce července. Poukaz jsem dostala od ségry k Vánocům a jedná se o tříhodinové posezení v restauraci, na němž si podle předlohy namalujete akrylem na plátno vlastní obraz. Výhodou je, že vytvořit tady velmi pěknou věc zvládne naprosto kdokoliv a nezáleží na tom, jestli jste někdy předtím drželi štětec v ruce. Lektoři vás procesem malování provedou krok po kroku, vysvětlí techniku, postup, klidně i namíchají barvy. Na druhou stranu, pokud se s tím chcete popasovat sami a bez pomoci, nikdo vám ji vnucovat nebude. Já sice malování úplně neholduju a dávám přednost kreslení, i tak jsem si ale večer užila, jelikož šlo o extrémně příjemný relax.
V létě tradičně bývají divadelní prázdniny, takže v divadle se toho zas tak moc vidět nedá, nicméně člověk může zavítat aspoň na nějakou letní scénu. Letos jich je v Praze dost. Já jsem v červenci stihla všehovšudy jediné představení, Wericha na Kampě. Určitě to byl povedený kousek, který se do prostředí zdejšího muzea hodí, připouštím však, že Meda, kterou jsem loni viděla tamtéž, mě oslovila o něco víc.
Jinak jsem ale svůj čas trávila celkem klasicky s Netflixem. S ohledem na počasí, bohatý program a dovolenkování ho zas tolik nebylo. A vlastně ani nedošlo k žádným zásadním změnám stran toho, co mám rozkoukáno. Úspěšně pokračuju s Once Upon a Time, pomalu se blížím ke konci 6. řady, takže do úplného dokoukání mi chybí jen nějakých 30 dílů. Zvládla jsem taky druhou řadu reality show The Circle, která je ze všechny bizarností na Netflixu bizárem zdaleka nejmenším, a pokud chcete vidět ten nejzvláštnější možný způsob seznamování, pusťte si Sexy Beasts. Garantuju vám, že na nic divnějšího snad ani narazit nejde.
A teď už se mrkněme na moje čtení. V červenci jsem se nakonec prolouskala osmi knížkami, i když většina z nich byly kratší záležitosti. Ač jsem měla dovolenou, byla spíš cestovatelská a na čtení nebylo moc času a po pravdě ani chuť, takže v tomhle ohledu mě nejvíc zachraňovaly ty 2x čtyři hodiny v letadle. Měsíc jsem každopádně zahájila románem These Hollow Vows, který by měl v češtině vyjít někdy na podzim a představí vám vílí svět zase trochu jinak. Následoval druhý díl série Stage Dive, Rockové sólo, který popisuje osudy dalšího člena kapely a opět jde o vcelku nenáročnou romantiku s erotickým nádechem. Další na řadě byla Kouzla rodu Thornů, o kterých řada lidí básní, i když mě tahle knížka nijak zvlášť neohromila. Přečetla jsem také recenzní výtisk povídkové sbírky Letní kraťasy, která neurazí, ale asi ani úplně nenadchne. Velmi příjemným překvapením pro mě naopak byla novela Tkaničky o extrémně komplikovaných rodinných vztazích. Jednohubkou ryze pro pobavení je komiks Hra o tuříny, což je parodie na Hru o trůny, kterou nicméně nejlíp pochopí ti, kdo viděli seriál. V opačném případě řada vtipů nejspíš půjde mimo vás. Extrémně zábavnou a přitom poměrně mrazivou záležitostí byl román QualityLand o naší potenciální dystopické budoucnosti. No a závěr měsíce jsem strávila s odpočinkovou YA romantikou Miluju tě. Já vím, jejíž hrdinka by zasloužila pověsit za palce do průvanu, ovšem jinak je to mile čtivé.
A jak už bývá mým zvykem, k jednotlivým knihám si můžete rozkliknout recenze nebo se mrknout na pravidelné shrnující video.
Žádné komentáře:
Okomentovat