Meda

Autor: Daniela Sodomová (Šteruská)

Premiéra: 4. 7. 2020

Uvádění: Muzeum Kampa

Režie: Adéla Stodolová Laštovková

Obsazení (tučně zhlédnuté alternace)

Tereza Ramba, Pavla Beretová

Daniel Šváb, Václav Krátký

Lukáš Příkazký, Matouš Ruml

Vanda Chaloupková, Rozálie Havelková

Dana Batulková, Stanislava Jachnická

Dan Rous, Denny Ratajský

Délka představení: 2 h 30

Mecenáška umění, ohromná česká vlastenka, žena, která vždycky plnila své sliby a nikdy se nevzdala ani nenechala zlomit. Meda Mládková, která v loňském roce oslavila sté narozeniny, je výjimečnou osobností. Svou vytrvalostí, urputností a neústupností si nakonec vydobyla vše, oč v životě stála, slovo "vzdát se" jí není vlastní. Na počest této výjimečné ženy, jejíž přístup vzbuzuje stejnou měrou nelibost jako obdiv, připravilo Muzeum Kampa inscenaci Meda.

Hra mapuje osudy Medy Mládkového od jejího mládí až takřka do dnešních dnů. V jejím rámci jsou představeny všechny význačné události a setkání, jež ovlivnily její život a formovaly její osobnost. Na začátku stojí lehce naivní dívenka, která přichází do Prahy s velkým snem, na konci je smířená stará žena, která v životě dosáhla všeho, po čem toužila. Není to však cesta nikterak snadná, lemují ji úskalí a ústrky v mnoha podobách. V Medině životě se však vše vždy řídilo jediným motem - "Když chceš, můžeš!". A to je i celkové vyznění a poselství inscenace. Že nic není nemožné a neexistují příliš velké sny. Pokud budeme aspoň trochu chtít, můžeme dosáhnout čehokoliv.

Scéna je velmi úsporná, sestává z pódia a několika prosklených vitrín, které jsou podle potřeby doplněny židlemi. Jakékoliv prostředí je silně náznakové a buduje se spíše hereckou akcí než vizuálním ztvárněním. Díky tomu vzniká dojem jakési univerzality, která demonstruje, že stěžejní pro utváření konkrétního prostředí jsou lidé, nikoli věci. Herecká akce probíhá nejen na scéně, ale poměrně často také v již zmiňovaných prosklených vitrínách, které se pro postavy mnohdy stávají vězením, byť domnělým. V podstatě často demonstrují strachy, které osoby uvnitř drží zpátky - z režimu, závazků, sebe samých... Je příznačné, že postava Medy v nich nikdy dlouho neprodlévá a vždy nalezne způsob, jak z omezujících a svazujících pravidel uniknout.

Kostýmy jsou civilní, nicméně příběhotvorné. Většina herců totiž zastupuje v příběhu řadu různých postav, mezi nimiž přecházejí právě změnou kostýmu, často i celkového tělesného gestu. Zajímavý je kontrast mezi Medou a zbytkem charakterů, jelikož zatímco Meda po celou dobu obléká jasné, zářivé barvy, zbytek zůstává věren černobílé kombinaci. Vizuálně se tak demonstruje Medina živelnost, s níž se nebojí vystoupit z řady a zářit, místo aby se poslušně držela v mezích šedého davu.

Minimalističnost výpravy dává prostor vyniknout hereckým výkonům. Režie Adély Stodolové Laštovkové osciluje mezi popisností a symbolismem až impresionismem a do popředí staví jednotlivé charaktery. Zároveň často podtrhuje sílu jednotlivce tváří v tvář bezejmennému davu. Mezi jednotlivými představiteli jednoznačně exceluje Pavla Beretová v titulní roli Medy. Propůjčuje jí vitalitu, živelnost i urputnost, a zároveň dovede ztvárnit její postupný vývoj od trochu naivní kabaretní tanečnice přes obratnou manipulátorku tahající za nitky až po se životem smířenou starou ženu dobře si vědomou vlastní ceny. Beretová takřka nesleze z jeviště, všude je jí plno a i v davu na sebe dovede strhnout pozornost. Používá úsporná, ale působivá gesta, naplno zapojuje mimiku a hraje doslova celým tělem. Postava Medy Mládkové je vám v jejím podání sympatická i nesympatická zároveň. Na jednu stranu musíte obdivovat její neústupnost a odhodlání, na druhou vám přesně tím leze na nervy.

Vynikající je rovněž Matouš Ruml, který hraje Medina bratra, prvního manžela, sběratele umění i Václava Havla. V každé poloze je někým úplně jiným a znatelně odlišeným, z lehce ustrašeného trouby se v mžiku přerodí ve světem protřelého bonvivána či mírně nejistého přizvukovače. Neustále překvapuje šíří svého hereckého záběru a dokáže i v podstatě komické charaktery podat s dostatečnou dávkou civilnosti, aby nesklouzly do karikatury. Zaujme rovněž Denny Ratajský, zejména jako malíř František Kupka, který v sobě snoubí vášeň pro umění s rezignovanou smířeností.

Meda je velmi živelná inscenace postavená zejména na hereckých výkonech. Režie se drží ve velmi civilní rovině a nepouští se do zbytečných experimentů, zároveň však přichází s řadou zajímavých a vizuálně působivých nápadů. Tím primárním je však herectví a zejména bezchybný výkon Pavly Beretové. Meda je připomínkou toho, že bychom se neměli bát následovat své sny, protože cokoliv chceme uskutečnit, s pořádnou porcí vůle a odhodlání skutečně můžeme. Dokáže vás rozesmát i dojmout a utvrdit ve vás víru, že vše je možné.