Nofreeusernames - Miluju tě. Já vím.

Střední škola je poměrně náročné období, které se všichni snažíme především přežít. Je to ale taky čas prvních lásek a hledání sama sebe, který je stejnou měrou děsivý jako kouzelný. Ava celý život bojuje s tím, že je neviditelná - lidé si jí nevšímají, případně okamžitě zapomínají, s kým mají tu čest, takže spousta průšvihů jí jednoduše projde. Avě na tom nijak zvlášť nezáleží, i když zůstat nad věcí je někdy pořádně těžké.

Příběh začíná v momentě, kdy naší hlavní hrdince napíše neznámý kluk, který našel papírek s jejím telefonním číslem u sebe ve skříňce. Ava společnou konverzaci ze začátku bojkotuje, pak jí to ale nedá a začne si s dotyčným psát. Ukazuje se, že ti dva si dobře rozumí, přesto Ava nechce svolit k osobní schůzce. Rozhodně ne dřív, než zjistí pravou identitu neznámého. Má totiž spoustu předsudků ohledně kluků, které jí jen tak někdo nevymluví.

Pátrání po skutečné totožnosti dotyčného má být tajnou akcí, o níž se dotčený kluk nikdy nedozví. To by ovšem muselo jít o pátrání skutečně nenápadné. Ava záhy zjistí, že její snaha k ničemu nepovede, protože dotyčný o něm ví, tudíž jedinou šancí, jak o něm zjistit pravdu, je vyrazit na osobní schůzku. Ava na ni nakonec kývne, stačí však, aby zjistila, s kým si to celou dobu vlastně píše, a okamžitě zbaběle vycouvá. Tenhle hon na lásku rozhodně nebude jen tak.

Román trpí celou řadou nedostatků, z nichž vcelku předvídatelná a plytká zápletka je tou nejmenší. Na to, jak se středoškoláci dávají dohromady, jsme z tohohle žánru zvyklí, takže to ničemu nevadí, problematický je však charakter hlavní hrdinky. Ava je totiž velmi specifická, ale zároveň nepříliš sympatická. Je to zarytá knihomolka, která nedá dopustit na dobré knižní příběhy, ovšem stejně tak si užívá bláznivé romantické komedie ve filmové podobě. Zbožňuje vyrábění cosplayů, v nichž se potom účastní fanouškovských akcí i soutěží, jinak ale upřednostňuje být tichým pozorovatelem, jehož si nikdo moc nevšímá. Jejím hlavním problémem je nízké sebevědomí. Nevěří si a nedokáže pochopit, proč by měl mít kdokoliv zájem se s ní přátelit nebo s ní chodit, takže všechny snahy k tomu vedoucí předem bojkotuje. Navíc trpí neskutečným množstvím předsudků a zaměňuje realitu za romantický příběh ze svých milovaných knížek. Místo aby žila a užívala si přítomný okamžik, uvažuje nad tím, jak obyčejná chvíle to je a že by mohla být výrazně lepší a zajímavější. Je s podivem, že jejímu vyvolenému s ní nedojde trpělivost a je ochoten se pořád dokola snažit, i když to vlastně ani nemá cenu. Vývoj postavy je navíc lehce nekonzistentní, protože k němu nedochází postupně, ale z minuty na minutu. Jako by Avě přepnulo nějaké kolečko v hlavě a najednou se začala chovat jinak, aniž by čtenář měl šanci pochopit, co ji k tomu vlastně vede.

Autorka text zaplavuje ohromnou spoustou popkulturních narážek, které jsou tak trochu každý pes, jiná ves. Hrdinka je velkou fanynkou Star Wars, přímo k nim se však váže překvapivě málo odkazů. Většinu z nich navíc nemá čtenář neseznámený s touto filmovou ságou šanci pochopit. Sem tam se mihne nějaká narážka na Harryho Pottera, byť jich je minimum, mnohem spíš se autorka vytasí s odkazem na Netflix seriály a filmy. Problém je, že u některých pořadů jde o poměrně staré "vykopávky", které letěly v dobách mojí puberty, ale dnešním puberťákům zas až tolik neříkají, protože se nedají označit za žádnou zvláštní klasiku. Hromada odkazů jsou navíc dost výrazné spoilery, které neznalý díla sice nejspíš nepochopí, ale které mu mohou znepříjemnit divácký či čtenářský zážitek, pokud se náhodou na danou knížku, film či seriál chystal.

Miluju tě. Já vím. je hodně nenáročná oddechovka, od níž nemůžete čekat hloubku ani žádné zvláštní literární kvality. Autorka píše čtivě, takže řádky rychle ubíhají, v textu je řada vtipných pasáží i momentů, které mají potenciál sdělit nějakou hlubší myšlenku. Zároveň se však čtenář jen těžko brání dojmu, že je to celé o ničem. Na některých místech nedává příběh úplně smysl a korunuje to naprosto nesnesitelná hlavní hrdinka. Cílová skupina si příběh nejspíš užije, pokud k ní už nepatříte, přistupujte k románu prostě jako k odpočinkové záležitosti, která váš mozek nijak zvlášť nezaměstná, ale pokud si sednete s autorčiným stylem humoru, minimálně vás pobaví.